Víte, kdy byl u nás vyroben první plynový spotřebič? Mnohem později, než bylo v ostatních zemích běžné
19.03.2020
Foto: Pražská plynárenská
Popisek: Karma je synonymem pro plynové spotřebiče. Jméno Karla Macháčka, jednoho z nejúspěšnějších a nejznámějších českých továrníků, je pak úzce spjato s počátkem plynárenství u nás. Karel Macháček jako první u nás začal téměř před 100 lety sériově vyrábět kvalitní plynové spotřebiče. Dal jim značku složenou z počátečních slabik svého křestního jména a příjmení
SERIÁL, VIDEO V dnešním díle o plynárenství v Praze se podíváme na vývoj plynofikace města. Kdy byl vyměněn svítiplyn za zemní plyn nebo třeba na začátek výroby plynových spotřebičů.
Plynofikace města Prahy byla v 19. století spojována především s jejím využitím v oblasti veřejného osvětlení ulic a dalších prostranství. O daných oblastech, které budou osvětlovány, rozhodovalo vždy vedení hlavního města. Samotné využití svítiplynu pro další účely je typické spíše pro první polovinu 20. století, kdy byla plynovodní distribuční síť rozšířena prakticky do všech městských částí Prahy.
Nová plynárna v Michli
Vzhledem ke stoupající spotřebě svítiplynu bylo rozhodnuto o stavbě nové plynárny v Michli, což znamenalo i novou koncepci rozvodného systému v Praze. Dosavadní distribuční systém totiž nezvládal uspokojovat zvyšující se zájem Pražanů o plyn, a proto byl nízkotlaký distribuční systém doplněn o nadřazený středotlaký systém, s čímž souvisela výstavba tří větví středotlakých plynovodů.
Během 2. světové války se postupně povedlo dokončit výstavbu plynárny v Michli s projektovanou roční výrobní kapacitou až 100 milionů m3 a už dva roky po válce byl dokončen vysokotlaký plynovod z Mostu do Prahy, kterým vedl svítiplyn. Na konci 50. let byla zahájena plynofikace v tehdy nově vybudovaných sídlištích v Praze.
V 60. a 70. letech se dle plánu budovaly vysokotlaké plynovody a regulační stanice v okrajových částech Prahy. V těchto letech se navíc Středočeské plynárny Praha podílely na projektu, který prosazoval Magistrát hlavního města Prahy. Šlo o koncepci soustředit inženýrské sítě ve vybraných částech Prahy společně s vodovody a kabelovými sítěmi. Tento projekt byl však vysoce nákladný, a proto se v něm v 90. letech nepokračovalo v dalších částech hlavního města. Tato léta byla ve znamení převodu nízkotlaké distribuční sítě na středotlakou, což bylo méně nákladné než původně plánované kroky. Po roce 1990 se začalo pracovat na plynofikaci okrajových obcí Prahy, které ležely v okresech Praha-západ a Praha-východ.
Vysoce kvalitní litinové trubky
Druhá polovina 19. století znamenala počátek budování plynovodních sítí pouze pro plynové osvětlování ulic a veřejných prostranství a vnitřní osvětlování budov. Na výstavbu plynovodů byly používány primárně litinové hrdlové trubky, které byly spojovány klasickým temováním hrdlových spojů. Vzhledem k jejich vysoké kvalitě nebylo nutné provádět pravidelné opravy a rekonstrukce, tedy kromě často netěsných spojů.
Během druhé světové války byl však rozvoj zastaven a plynovody byly opravovány pouze v případě nutnosti. Po válce se rozhodlo o výstavbě nových nízkotlakých plynovodů a středotlakého distribučního systému. Rekonstrukce litinových plynovodů však byla nedostatečná, což bylo důvodem zvyšování počtu plynovodů s nevyhovujícím technickým stavem. Proto muselo být zamezeno nárůstu nových odběratelů.
Vzhledem k nedostatku finančních prostředků se ročně rekonstruovalo pouze 0,5 % z celkové délky sítě plynovodů ročně. To zapříčinilo špatný stav plynovodů v Praze. Ke zlomu došlo až v polovině 70. let v souvislosti se záměnou svítiplynu za zemní plyn v Praze.
Pražská plynárenská již v roce 1994 začala jednat
Pražská plynárenská, a.s., se v roce 1994 rozhodla opatřit přístrojovou detekční techniku k systematickému zjišťování úniků plynu. Přístroj dokázal zjistit únik plynu ve vzdálenosti 4 metrů z obou stran vozu, čímž se zrychlilo a zkvalitnilo provádění veškerých kontrol plynovodů. V rámci ekologických trendů se společnost rozhodla pro přestavbu nízkotlaké distribuční plynovodní sítě na středotlaké distribuční systémy za použití moderních technologií výstavby plynovodů z umělých plastů (lineárního polyetylenu). Při využívání této technologie se totiž odstraňuje jen část starého potrubí a ostatní se ponechává v zemi a slouží jako ochranný plášť pro nové IPE potrubí. Tímto stylem došlo k velice šetrné výměně plynovodů v historickém centru Prahy, především na Kampě.
Rozvoj plynofikace ve 20. letech
První plynárny dodávaly do plynovodní sítě plyn za pomoci přetlaku, který byl ve zvonu plynojemu. Přetlak se měnil v závislosti na výškové rozdíly a zatížení plynovodní sítě. Regulátory s plovoucím zvonem využívaly z počátku téměř všechny plynárny v Praze, avšak s rozvojem plynofikace v Praze ve 20. letech 20. století došlo k vybudování středotlaké distribuční sítě a středotlaké regulační stanice.
Rok 1931 znamenal pro Pražskou obecní plynárnu v Michli dokončení testování dálkového sledování regulačních stanic. Měřící přístroje vysílaly v intervalech 10 až 20 vteřin elektrické impulsy na jednotlivé registrační přístroje po vzoru běžné telefonní sítě. Obsluha kompresorů tak mohla sledovat změny tlaku a téměř okamžitě na dálku řídit výstupní přetlak zařízení.
Jak je to dnes?
A jak probíhá regulace tlaku plynu v současné době? Na konci roku 1989 se našemu hospodářství nabízely obrovské možnosti, které umožnily nejen pražskému plynárenství nakupovat a využívat ty nejmodernější zahraničí technologie. Modernizace se týkala i regulátorů a regulačních stanic. Stěžejním kritériem při modernizaci byla především cena, spolehlivost, snadná údržba a jednoduchá obsluha.
Od roku 1997 se postupně přechází z nízkotlaké na středotlakou síť, s čímž souvisí i postupné zavádění středotlakých regulačních modulů od firmy Tartarini. Mezi hlavní výhody tohoto regulačního modulu patří především úspora nákladů a jednoduchá údržba. Pražská plynárenská, a.s. figuruje jako dodavatel zkompletovaných regulačních skříněk z umělé hmoty, ve kterých je kromě regulátoru umístěn i hlavní uzávěr a plynoměr.
Přichází zemní plyn
Náhrada zemního plynu za dosud využívaný svítiplyn představovala výrazný ekonomický a ekologický přínos, který ovlivnil hned několik oblastí. V té době šlo totiž o jednu z nejušlechtilejších energií v průmyslu i v domácnostech, jelikož měl maximální využití při spotřebě a až třikrát vyšší přenosovou kapacitu v rámci distribučních sítí. O celkovou záměnu se postaraly Středočeské plynárny Praha, které zahájily samotnou realizaci projektu v roce 1974. Jednalo se však o poměrně složitý proces, který zahrnoval spoustu podpůrných činností včetně uzavírání obchodních vztahů s odběrateli, koordinaci celého projektu po stránce stavební, jednání s veškerými úřady apod.
Středočeské plynárny Praha musely vlastními kapacitami zajistit všechny přípravné práce na distribučních plynovodech, rekonstrukce starých plynovodů, přestavby regulačních stanic či osazování dělících kapáků na určená místa distribuční sítě. Celý projekt nakonec trval do roku 1988 a výsledkem této dlouholeté práce bylo přímé zásobování plynem v Praze pro neuvěřitelných 400 000 odběratelů. K dalšímu rozvoji docházelo během 90. let.
Macháčkova Karma
Začátkem 20. století se na tuzemském trhu neobjevil žádný český výrobce plynových spotřebičů pro domácnosti. Například ve Vídni a Budapešti bylo používání plynových spotřebičů pro vaření, otop nebo žehlení na běžném pořádku, Praha měla v této oblasti útlum. Za vše mohl především nástup elektrické energie, která postupně začala plyn vytlačovat z osvětlení ulic.
V prostředí tehdy půlmilionové metropole Praha vycítil podnikatel Karel Macháček svou příležitost a založil ve Vysočanech výrobnu a opravnu plynových spotřebičů pod názvem Karma. Tehdy se psal rok 1910 a kromě radiátorů se firma věnovala výrobě žehliček, vařidel a kamen. Postupně se však rozšířila a k dosavadním produktům přibyly pražiče kávy, opékače topinek, ožehovače chlupů a peří, rozžehovače koksu, plynové rožně, cukrářské pece, udírenské rošty nebo opékače oplatek. Výrobky byly tehdy na vysoké technické úrovni. V roce 1927 byla v Českém Brodě postavena továrna Karma, která zaměstnávala 140 kovodělníků a 22 úředníků. V 50. letech byla výroba spotřebičů Karma převedena do továrny Caloria, která se nacházela v Příbrami. V roce 1964 byla ale továrna Caloria zrušena a výroba se vrátila zpět do Českého Brodu.
Vložil: Zdeněk Svoboda