Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Znáte historii plynového osvětlení v Praze? Z prvních plynových lamp měli obyvatelé hrůzu

11.03.2020
Znáte historii plynového osvětlení v Praze? Z prvních plynových lamp měli obyvatelé hrůzu

Foto: Youtube / repro

Popisek: Z cyklu Stará Praha

SERIÁL Společnost Pražská plynárenská vydala zajímavý materiál o historii metropolitního plynového osvětlení. Veřejné osvětlení ulic například ve středověku vůbec neexistovalo, tehdy se lidem v noci vůbec nedoporučovalo vycházet. Nebylo proto divu, že už v této době zde existovaly první snahy o zavedení veřejného osvětlení v ulicích staré Prahy.

Nejdříve bylo v roce 1174 zavedeno takzvané Soběslavské privilegium, které nařizovalo pražským Němcům, aby v noci chodili po Praze pouze s pochodní. V roce 1608 pro změnu císař Rudolf II. přikázal osvětlovat některá místa ve městě za pomoci kotlů se zapálenou smůlou. Během třicetileté války byl zaveden zákon Ferdinanda II., který nařizoval pražským občanům, aby měli s sebou připravené smolné věnce k osvětlování ulic. Smolné věnce však měly být použity primárně v případě napadení nepřátelským vojskem nebo při živelné pohromě.

Začalo se s olejem 

Ani jinde v Evropě nebyla situace jiná. Ve velkých evropských městech typu Londýn, Berlín nebo Paříž bylo pouliční osvětlení zavedeno až po roce 1680 a zdrojem světla byly oleje různého původu.

Ještě v polovině 17. století bylo dobrovolné mít v Praze na svém domě olejovou lampu. Majitelé pražských domů totiž museli platit veřejné osvětlení na vlastní náklady. Obyvatelé hlavního města tak chodili v noci venku s pochodněmi a před šlechtickými povozy svítili na cestu běžci s hořícími pochodněmi.

Veřejné pouliční osvětlení bylo v Praze zavedeno až v roce 1723, a to jen na trase císařské cesty, která vedla z Hradčanského náměstí na Malostranské náměstí, přes Karlův most, Karlovu ulici, Staroměstské náměstí, a Celetnou ulici až k Pražské bráně. O osvětlení se postaralo 121 luceren, které byly napájeny různými druhy olejů. Časy rozsvěcování luceren oznamovalo radniční zvonění.

Až v roce 1844 nastal zlom

Až v roce 1844 nastal v Praze zlom, pražský magistrát uzavřel smlouvu s Vratislavskou společností pro osvětlování ulic, která se týkala vybudování plynárny a zavedení plynového osvětlení ve vybraných ulicích Prahy. Součástí smlouvy navíc bylo provozování veřejného osvětlení po dobu 20 let. Vratislavská společnost v roce 1847 novou plynárnu v obci Karlín postavila a 15. září téhož roku bylo ve vybraných pražských ulicích za velkého zájmu diváků rozsvíceno prvních 200 plynových lamp, ze kterých měli obyvatelé nejdříve strach, protože si mysleli, že v trubkách šlehají plameny. Nedůvěra veřejnosti však nezabránila postupnému rozvoji veřejného plynového osvětlení v Praze.

 

Mezi první osvětlené ulice patřily Celetná, Ovocná, Nové Aleje a Uršulinská. Dále se jednalo o Staroměstské náměstí a Koňský trh (dnešní Václavské náměstí). Následně se po Praze začalo plynové osvětlení šířit doslova jako mor a v roce 1849 byla délka plynových rour přes 12 tisíc sáhů, což je zhruba tři míle. Počet plynových lamp tehdy dosáhl na 534 kusů.

Díval jsem se blažen do plamenů, vzpomínal Neruda

Jednalo se o zásadní historickou událost v životech Pražanů, která byla připomínána i mnohých knihách. Tak například Jan Neruda, kterému v té době bylo 13 let, vzpomíná na zavedení plynového osvětlení v jednom ze svých fejetonů. „To byla krása. Svítilny na železných bidlech, a v nich ty plameny jasné, široké, beze knotů, po chodnících procesí lidu. Díval jsem se blažen do plamenů.“

Zavedení veřejného plynového osvětlení rozhodně neznamenalo konec osvětlování olejem. Olejové lampy byly i nadále využívány. Kromě plynu a oleje zároveň přichází na scénu i další konkurent, kterým je petrolej. Ještě v roce 1911 se petrolejem v Praze svítilo 309 petrolejovými lampami z celkového počtu 4 678 pouličních lamp.

Rozšíření veřejného plynového osvětlení do dalších částí města přinesla v roce 1866 nově postavená obecní plynárny na Žižkově. Následujícího roku si žižkovská obecní plynárna převzala odpovědnost za veškeré veřejné plynové osvětlování Prahy.

O obloukové lampy se postaral Křižík

O téměř třicet let déle bylo už Václavské náměstí osvětleno 40 obloukovými lampami v konstrukci, kterou vytvořil vynálezce František Křižík. Stejnosměrný proud tehdy dodávala strojovna s plynovými motory, jež byla vybudována v Karlíně a provozována pražskou obecní plynárnou. V důsledku konkurenčního boje s nastupující elektřinou nastává stagnace a následně pokles výroby plynu v Praze. Ústup plynového osvětlení však probíhá ve velmi pomalém tempu.

V prvním desetiletí 20. století bylo v Praze přes čtyři tisíce lamp veřejného osvětlení, avšak do současnosti se jich dochovalo jen necelých 700 kusů. Až po 2. světové válce dochází k výraznějšímu poklesu počtu plynových svítilen a jsou nahrazovány elektrickými. V historických částech Prahy však plynové osvětlení přežívá až do poloviny 80. let 20. století. I zde je od roku 1985 nahrazeno elektřinou, které plyn nemohl v tehdejší době konkurovat, jelikož byl mnohem levnější.

Plynové osvětlení ovšem oproti elektrickému světlu vytváří mnohem romantičtější a autentičtější dojem při procházce po nejstarších částech našeho hlavního města. Plynové kandelábry navíc disponují jedinečným designem, který dokáže zaujmout nejen turisty, ale i milovníky historie. Proto se plynové osvětlení začalo v některých historických částech Prahy začalo postupně zavádět. Současně je v Praze přes 676 funkčních plynových lamp a neustále přibývají další.

V historických materiálech budeme pokračovat zase příště.

Vložil: Zdeněk Svoboda