Chce-li člověk do odboje, měl by jet podle platných zákonů? ČT v roli exorcisty. Komentář Štěpána Chába
komentář
09.03.2020
Foto: ČT / repro
Popisek: Marek Wollner při exorcismu
Česká (detektivní) televize ve spolupráci s týdeníkem Respekt odhalila identitu provozovatele nejhrozivějšího webu České republiky – Aeronetu. Tedy prý odhalila, jak plyne z vyjádření provozovatele, došlápla si úderka České televize jen na dalšího bílého koně. Což, jistě, může být dezinformace… ale, sakra, vždyť je to úplně jedno.
Nuže, vezměme to popořádku. Aeronet není pro společnost směrodatný. Nebýt jeho neustálé propagace v České televizi a spol., měl by vlastně poloviční, ne-li ještě nižší čtenost. To Česká televize, mluví-li o 'dezinformační' sféře, se vždy podělí o svůj názor na Aeronet. Česká televize tak vlastně vytváří váhu celého Aeronetu sama, už jen tím, že se jím tolik zabývá. Vždyť už jen úvodní slova Marka Wollnera, ve kterých označil provozovatele Aeronetu za ‘nepolapitelného démona‘, mluví za vše. Wollnerova umělecká licence, nebo konstatování skutečnosti, že už Česká televize ztratila ze zřetele veškerou realitu?
Má své čtenáře
Aeronet má své čtenáře. Před volbami do Evropského parlamentu se Aeronetu očividně podařilo zařídit kariéru Hynku Blaškovi z Okamurovy SPD. Web vyzval své čtenáře, aby právě Blaška při volbách vykroužkovali preferenčními hlasy. To se podařilo. Generál Blaško postoupil z osmého místa kandidátky na druhé. Fajn výkon, Hynek Blaško může Aeronetu vyseknout poklonu a poslat bonboniéru jednomu z jeho mnoha bílých koní. Možná ovšem k jeho vykroužkování stačilo to, že byl a je Hynek Blaško prostě více známá mediální tvář, než ostatní kandidáti. Ale bůh suď.
Přeci jenom
Aeronet rozhodně neohrožuje naši ‘křehkou‘ demokracii a svobodu. Naopak, Aeronet by měl být potvrzením funkční demokracie a svobody. Jeho existence, zaručená Ústavou ČR, je štemplem na naší svobodě mluvit si, co chceme. Měl by být potvrzením, ale jak z honu na jeho provozovatele plyne, není tak docela. Naše svoboda rozhodně není ohrožena existencí Aeronetu, ale skutečností, že se web snaží Česká televize potopit za jakoukoliv cenu. Protože v tu chvíli potápí právě svobodu mluvit. A to mluvit i nesmysly, případně šířit dezinformace (vošajstlich pojem, toto, vošajstlich, protože za dezinformace se teď už označuje všelicos). Naši demokracii a svobodu ohrožují daleko, daleko, ale daleko větší problémy, než jaké představuje pro ČT Aeronet. Kuriózní je, že samotná Česká televize je u mnoha větších problémů hlásnou troubou.
Lidé skáčou na vějičku
A reportéři z ČT se jistě ptají, proč si lidé chodí pro informace právě na Aeronet, když mají plný servis z čétéčka. No, možná proto, že ten plný servis u České televize nemají. Cítí, že se veřejnoprávní televize staví za jednu názorovou stranu tím, o čem a jak informuje, koho do svých pořadů zve a jakými autoritami se zaštiťuje. Mnozí v onom výběru nevidí nestrannost. A je krajně nerozumné jim to vymlouvat jinak, než změnou svého přístupu k vysílání a výběru hostů. Česká televize se ale jala zlikvidovat Aeronet, což je velmi špatný myšlenkový pochod.
Zásadní sdělení celé reportáže? Nikoliv to, že jsme konečně odhalili ‘Wollnerova neviditelného démona‘, ale slova Ladislava Mejzlíka, který v reportáži prozradil, že si na Aeronet posvítí Finanční úřad. To je směrodatné sdělení celé reportáže. Nemůžeme-li odstřelit Aeronet mediálně, zaklekneme na něj podobně, jako tolik proklínaný Babiš na své konkurenty.
Trochu na blití
Bylo trochu eklhaft pročítat si komentáře k reportáži České televize. Mnozí poukazovali na vzhled Marka Pešla, kterého Česká televize přepadla a označila za provozovatele Aeronetu, vysmívali se jeho igelitkám, jeho ‘zoufalé existenci‘, jeho umaštěné hlavě, jeho exekucím. Tedy přesně tomu, jak jej Česká televize vykreslila a jak jej chtěla předložit divákům. Zkrátka jako zoufalou opuštěnou existenci, která skončila na dně. Z komentářů jsem tak získal pocit, že vlastně všichni žijeme permanentně na plese, ošaceni ve večerních róbách, nikdy na sebe nenarveme obnošené elasťáky nebo tepláky, nikdy, a to jako fakt nikdy, nejdeme s igelitkou z nákupu. Nejsme prasata, no ni? To je ale pokrytectví, když máme v republice na pět milionů probíhajících exekucí a vietnamské tržnice rok od roku rostou a vzkvétají, protože tam jsou ty naše tepláky a elasťáky k mání nejlaciněji. Marek Pešl udělal v reportáži jedinou chybu, neposlal úderku ČT hned v úvodu do míst, kam se takové úderky posílat mají.
Vložil: Štěpán Cháb