Notorický průšvihář a originál jako jeho pajďuláci. Greenhorn vyrazil na poslední vandr. Tajnosti slavných
02.03.2020
Foto: ČT / repro
Popisek: Jan Vyčítal
AUDIO/VIDEO Populární nekonvenční tramp se svou láskou k alkoholu nikdy netajil. Kočovný život, pár bouraček a nezdravý životní styl ho nejprve málem upoutaly na invalidní vozík, v poslední době pak úplně ztratil chuť do života. Říkával, že už ho nebaví ani pivo ani lidi.
Rovnou, tady rovnou, Little Big Horn, Blues Folsomské věznice, Když náš táta hrál, Cadillac, Oranžovej expres… Pro milovníky české country otextoval řadu amerických tradicionálů i úspěšných písniček slavných hvězd, díky němu se staly hity i u nás a stále se zpívají u táboráků. Jeho jméno se ale také pravidelně objevovalo v legendárním Dikobrazu i leckde jinde. Honza Vyčítal se stal kapelníkem jedné z nejslavnějších českých country kapel Greenhorns, symbolem nekonvenčního života trampů i osobitým výtvarníkem. Od dětství zbožňoval příběhy Jaroslava Foglara, skauting, přírodu a vše, co mu jen trošku zavonělo zakázanou Amerikou. Trampská kytara ho přivedla až ke kariéře profesionálního hudebníka, za normalizace si ale svou prostořekostí vysloužil mnohaletý zákaz činnosti.
Píseň z Bobří hráze:
Skautem se stát nestihl
Narodil se 8. března 1942 na pražské Pankráci a oba své talenty zdědil po otci, který nejenže ve volných chvílích maloval, ale také se věnoval muzice a na vojně dokonce vedl taneční orchestr. Bydleli na Jezerce, v osamělém činžáku poblíž továrny Jawa. „Při pražském povstání se tam odehrávaly docela tuhé boje a náš dům dostal zásah z tanku. Sice jsme si zachránili zdravou kůži, ale nezbylo nám vůbec nic,“ zavzpomínal kdysi v rozhovoru pro deník Aha!. „Potom jsme se ocitli v pohraničí, v České Kamenici, v domku po Němcích. Otec tam pracoval na poště jako poštmistr, a po pár letech jsme se vrátili do Prahy.“ K trampingu ho inspirovaly knihy Jaroslava Foglara, které přímo hltal, vysněný skaut ale stačili zrušit dřív, než do něho dorostl. První vážné zdravotní problémy ho postihly už v devíti letech. Opakovaně prodělal revmatickou horečku, rok se nemohl hýbat, a tak za ním docházel učitel domů. Po celý život pak měl z té doby památku – šelesty na srdci a potíže s klouby.
Honzův song:
Geniální textař
Díky talentu vystudoval propagační grafiku na střední výtvarné škole, pak nastoupil do výtvarného oddělení Československé televize a rychle se prosadil jako karikaturista a autor s typickým rukopisem. V roce 1965 se stal spoluzakladatelem skupiny Greenhorns a jeho typická vada řeči se stala atributem české country. Kapelu vedl i v osmdesátých letech, i když nemohl oficiálně, protože neměl požadované hudební vzdělání. Brilantní textař obohatil českou country o příběhy plné ryzího humoru, kterým nikdy nechyběla překvapivá pointa. Stal se dvorním textařem Greenhorns a řada amerických lidovek se stala u nás hity díky jeho svéráznému českému převyprávění příběhu, ať už je zpíval sám, či se jich zhostil Michal Tučný nebo Josef Šimek. Texty ale psal i pro další interprety, například pro Hanu Zagorovou či Věru Martinovou.
Cadillac:
Doma jenom slivovici
Na opravdový vandr vyrazil poprvé až v šestnácti letech, protože ho přísní rodiče dřív nepustili. Později si to ale mnohonásobně vynahradil. Zpravidla si dal pivo, panáka, pak kafe, a tak to šlo stále dokola. „Abych mohl psát texty, musí se mi nejdřív otevřít nebe, ze kterého padají nápady. A to se mi stane vždycky po několikáté rundě,“ přiznal Blesku svou závislost na alkoholu. A doma prý pil zásadně jenom slivovici. Kočovný muzikantský život, několik autohavárií a nezdravý životní styl mu vynesly chronické potíže s pravou rukou a krční páteří. Téměř zchroml, neudržel štětec, nemohl hrát, při chůzi se kroutil bolestí. Podstoupil řadu revmatologických procedur, jedl prášky po hrstech a s kreslením a hraním se musel rozloučit.
Pivní džíp:
Pomohla indiánská šamanka
S vážnými zdravotními problémy mu nakonec pomohlo, že ho přátelé několikrát pozvali do USA. Vydali se terénním autem kamsi do divočiny, až do indiánské rezervace. A stará indiánka tam Honzu dala čarováním, bylinkami a všelijakými tajnými procedurami tak dohromady, že ho záda zanedlouho přestala bolet a ruka se začala postupně hýbat. Přesto nezačal žít zrovna ukázkově. Věřil, že mu pomáhá přírodní energie a jakési božstvo, které nazýval šéfem a které prý nad ním drželo ochrannou ruku. Ať už to bylo tak či onak, víra ho uzdravila a pomáhala mu překonávat životní obtíže. Podobně jako hrdina z pohádky, který díky kouzlu porozuměl hlasům zvířat, začal prý po návštěvě staré indiánky objevovat v sobě cosi, co předtím neznal – schopnost vnímat na vlastní kůži přírodní síly a procesy, které zůstávají většině smrtelníků utajeny. „V každém z nás je ukrytý šaman,“ vysvětloval. „Jenom nevíme, kdy se probudí.“
Mladší holky, lepší džípy:
Ani pivo, ani lidi
V poslední době se z něj stal tak trochu mrzout, říkával, že ho už nebaví ani pivo, ani lidi. Navíc se s příchodem podzimu pravidelně utápěl v depresích. „Už jsem vzal na vědomí, že to tak je. Nebádal jsem po tom, co to spouští, ale přichází to s takovým tím pochmurnem, když najednou začne padat listí. Začíná se dělat takovej ten šmour po obloze a na mě jde mizerná nálada. Říkám tomu podzim života,“ prozradil serveru týden.cz. Dokonce už téměř přestal i kreslit, protože prý není kam. Žil z důchodu, občas vystoupil s Greenhorns, a hlavně mu šly tantiémy z OSA (Ochranného svazu autorského – pozn. red). Kdy napsal poslední písničku, to už si prý ani nepamatoval. „Podle mě to ale není nic, na čem by se dalo stavět. Chybí novej náboj,“ posteskl si. Mimořádný ráčkující originál české country navždy odešel v neděli 1. března 2020, jeho smrt oznámila na svém webu skupina Greenhorns: „Vážení přátelé, se zármutkem vám oznamujeme, že dnes odešel na poslední vandr do věčného kraje modré trávy zakládající člen skupiny Greenhorns Honza Vyčítal. Suchou stezku, Honzo, a slunce nad hlavou.“
Battledress:
Vložil: Adina Janovská