Životní lásku potkala už v patnácti. Kariéru bílé černošky pak odstartoval jediný telegram. Tajnosti slavných
21.02.2020
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Vlasta Průchová jedinkrát před filmovou kamerou, v roce 1950 v detektivce V trestném území
AUDIO/VIDEO Její mírně nakřáplý hlas si nelze splést, kdo jen trochu přičichl k jazzu, už při prvních tónech je okamžitě doma. Stala se hvězdou nejslavnější éry českého jazzu a swingu, pak ale únorový převrat zahájil nekončící sérii problémů.
Nikdy netoužila po slávě a penězích, o čemž svědčí i fakt, že za šest desetiletí natočila jenom tři dlouhohrající desky, přestože ji publikum nepřestávalo zbožňovat. Jazzová královna Vlasta Průchová začala zpívat díky své životní lásce, pak už nikdy nepřestala a jazz ji držel nad vodou. Říkala, že její písničky dělají lidem radost, a vynaložená energie se jí z publika mnohonásobně vracela, což k dalšímu boji se sérií osudových úskalí moc potřebovala. „Jazz se nedá naučit, s ním se musíte narodit,“ připustila jednou. „Černoch ho ve své duši najde sám, ale bílý se k němu musí proposlouchat. A když o mně někdo řekne, že jsem bílá černoška, beru to jako poklonu.“
Na počátku bylo blues:
Nejsladší limonáda
Na svět přišla 12. července 1926 ve slovenském univerzitním městě Ružomberok, na rozhraní Veľké Fatry, Chočských vrchů a Nízkých Tater. Hudební vzdělání neměla žádné, narodila se ale do rodiny, v níž byla hudba každodenní samozřejmou součástí života. „Maminka byla z Ostravy, ve Vídni studovala operní zpěv. Bydleli jsme na Slovensku v Ružomberku, pak v Trenčíně a naši tam organizovali hudební život. Doma jsme zpívali lidovky, taneční písničky, všechno.“ V roce 1938 museli Průchovi kvůli české národnosti Slovensko opustit, a tak se usadili v Praze. V té době už Vlasta doma poslouchala gramofonové desky s jazzovou legendou Billie Holiday. Osudový okamžik v jejím životě nastal v roce 1941, když se vypravila se sestrou na Filmové žně do Zlína. Zašly si na limonádu do jazzové kavárny Morava, v níž právě hrála kapela mladých muzikantů z Prahy. Dvě plavovlásky jim padly do oka a díky tomu se Vlasta seznámila se svým budoucím manželem, jazzmanem a světoznámým kardiologem Janem Hammerem starším.
Rozmarné stvoření:
Tohle nacistům uniklo
Byl to druhý ročník úplně prvního československého filmového festivalu, který uspořádalo Českomoravské filmové ústředí, a v době protektorátu znamenal opravdu husarský kousek. „Německé úřady byly velice zaskočeny. Považovaly přehlídku za nevýznamnou provinciální událost, nepočítaly s masovou odezvou a nechaly akci bez dohledu,“ napsal ve svých pamětech o prvním ročníku jeden z organizátorů, režisér Elmar Klos. O rok později už se úřady poučily a vyslaly do Zlína velkou delegaci, která na festival dohlížela. „Přesto se druhé Žně staly největší národní manifestací a lidé se do Zlína sjeli jako na pouť. Byl to poslední relativně svobodný počin české kultury,“ napsal Klos. Třetí ročník už se nekonal. Němci přitvrdili, podobné akce už netolerovali a v protektorátu vypukl Heydrichův teror. Pro Vlastu ale festival znamenal událost, která ovlivnila celý její život.
Nedělní vláček:
Stačil jeden telegram
Už před válkou začal o sedm let starší Jan Hammer studovat medicínu, po zavření vysokých škol nacisty se naplno upsal hudbě a začal se jí živit. Po válce se na fakultu vrátil, s hudbou ale nepřestal. A v roce 1946 udělal ze své lásky zpěvačku. Byl tehdy se svým orchestrem Rytmus na turné, dobře věděl, jak Vlasta zpívá, a tak se prostě jednou zrodil nápad. „Jednoho dne mi kluci z Honzovy kapely poslali telegram: Pořiď si šaty, nauč se pár písniček a přijeď. Udělali jsme zkoušku kvůli stupnicím a večer už jsem zpívala před hosty Evropa Grilu v Mariánských Lázních,“ zavzpomínala Vlasta před lety v jednom rozhovoru. A od toho večera už zpívat nikdy nepřestala. O rok později se s Janem vzali a v roce 1948 se jim narodil syn, světově proslulý jazzový hudebník Jan Hammer mladší. Na svět přišel právě v den, kdy jeho otec promoval.
Blues pro malého chlapce:
Nebezpečný jazz
Jan se zařadil mezi přední kardiology, muziky se ale nevzdal. A Vlasta vystupovala v klubech takřka každý večer. Manželé patřili k motorům pražského jazzového života, mimo jiné také spoluzakládali v paláci Fénix na Václavském náměstí klub Pygmalion, který se stal jazzovým stánkem č. 1. Jedno z období největší slávy jazzu a swingu u nás ale ukončil únor 1948. Jazz nesplňoval základní požadavek nového režimu, domácí tradici. Jazzové rovnalo se americké, a tudíž nebezpečné. Jan se sice zaměřil na kardiologickou specializaci, současně ale dál i hrál a od roku 1951 měl vlastní hudební skupinu, ve které spolupracoval s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejší československé jazzové scény Luďkem Hulanem, Míšou Polákem, Jiřím Verbergerem a Jiřím Jirmalem. Vlasta začala se svým repertoárem putovat napříč republikou a jejím vystoupením tleskalo nadšené publikum od Aše po Čiernou nad Tisou.
Pokračování v pondělí 24. února
Vložil: Adina Janovská