Přejdeme zase na skládky? Dávalo by to nejspíš smysl. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.02.2020
Foto: Facebook
Popisek: Odpad, všude samý odpad
Tak jsem se dnes proklikal k informaci, že třídit plasty je zbytečné. Což mou duši militantního třídiče odpadů dovedlo až k pocitu marnosti. Ze všech vytříděných plastů celé Evropské unie se totiž dočkalo recyklace jen 6 %. Zbytek skončil na skládkách nebo ve spalovnách. Případně se takový odpad přeposlal do třetích zemí (třeba Malajsie), kde si s ekologií příliš nelámou hlavu a tak odpad končí bůh ví kde.
Třídit plasty totiž neumíme. Zvládneme tak ještě petlahve z čirého plastu, ale u toho naše snaha končí. Recyklace je příliš nákladná a není na světě takové síly, která by vytvořila komerční poptávku po plastovém odpadu. Americký inženýr ekonomiky z MIT Andrew McAfee přišel s kacířskou myšlenkou, že bychom měli začít plast skládkovat. Vytvořit speciální skládky, monitorované, vybudované tak, aby nekontaminovaly spodní vody a nezasahovaly do životního prostředí. Do budoucna by se nám takové skládky, podle pana inženýra, mohly hodit. To až dojde ropa. V tu chvíli by se komerční využití takových skládek rozhodně našlo. Také možnost, ukládat si odpad a v budoucnosti jej pak těžit. Proč ne, pokud by to bylo dobře naprojektované a dávalo by to smysl. Proč se kvůli číslům snažit o recyklaci, když stejně nefunguje.
Odesílání odpadů do třetích zemí
Obdobné, jako emisní povolenky. S ekologií vlastně státy nic podstatného nedělají, jen si nakupují odpustky a delegují své problémy na země třetího světa. Tím, že odešleme plastový odpad do Malajsie, nezmizí, nevypaří se, nemůžeme si udělat čárku – zrecyklováno – protože Malajsie si s plasty poradí po svém. Dílem je zrecykluje, jistě, ale daleko větším dílem je spálí, nebo prostě naskládkuje. To není řešení. Čína už náš odpad nebere, v minulých letech jsme většinu plastu posílali právě tam. Proč jej nebere? Protože většina nejde zrecyklovat.
Velká část plastových odpadů v třetích zemích projde spalovnami. Ale spalovnami bez potřebných filtrů. Maximálně s jedním základním, který lidstvo používá už desítky let a dokáže odfiltrovat jen tu ‘nejbrutálnější‘ část spalin. Zbytek jde do atmosféry. My už provozujeme ve spalovnách pětistupňovou filtraci, navíc jde spalovny přetransformovat na účinné producenty elektrické i tepelné energie. Odesílání odpadu do třetích zemí je proto nesmyslné. Ekonomicky i ekologicky.
Plazmové reaktory a spalovny
Jinou alternativou jsou plazmové reaktory, které dokáží komunální odpad, tedy i plastový, zplynovat. Princip je v zásadě jednoduchý. Při extrémních teplotách se odpad rozloží, čímž vznikne plyn. Ten se dá následně využít pro výrobu elektřiny nebo tepla. A podle všeho plazmový reaktor stojí stejně jako vybudování tradiční spalovny. Proč se tedy nejede tímto směrem, když víme, že se u plastů zrecykluje jen úsměvných 6 % vytříděného?
Opravdu bych byl daleko, daleko šťastnější, kdybych věděl, že odpad, který vyprodukuje má rodina, odvezou popeláři k místnímu plazmovému reaktoru a že se mi odpad vrátí ve formě elektrické energie nebo teplé vody. Zato s velkou nelibostí nesu, že to, co doma vytřídím, se z větší části ocitne na skládce nebo ve spalovně, která navíc není vylepšená na produkci elektrické a tepelné energie. Taková ekologie by dávala smysl. Rozhodně nedává smysl ekologie, kdy odešleme svůj odpad třeba do Malajsie a ta jej prakticky bez filtrů spálí nebo z části nasype do moře. V něm ročně podle britské neziskové organizace Ellen MacArthur Foundation končí každý rok nejméně osm milionů tun plastů. A to je forma ekologie, která je obdobně pitomá, jako protlačování elektromobility Evropskou unií. Nedává to smysl, neměli bychom to tedy dělat.
Vložil: Štěpán Cháb