Stát v roli kruté macechy a Maláčová jako vrchní bachařka. Komentář Štěpána Chába
komentář
20.02.2020
Foto: Facebook
Popisek: Jana Maláčová, ministryně práce a asociálních věci
Podle zjištění České televize mají státní úředníci interní zadání nevyhovět, odrazovat, odmítat ve věci jakékoliv žádosti, která by vedla k tomu, že stát finančně pomůže člověku v nouzi nebo v životní situaci, kterou sám nemůže zvládnout. Lidské chování zakázáno. Naprosto. Za odrazeného klienta jsou prémie, za ušetřené peníze jsou prémie, za hnusnou byrokratickou povahu jsou prémie. Neví o tom ministryně Maláčová? Děje se to proti přesvědčení té šlechetné duše, která chce všem a tolik pomoci? Vždyť její ústa i sociální sítě se plní politikou hodnou Matky Terezy.
Když Novinky medializovaly případ matky samoživitelky, která se snažila načerno přivydělávat vytíráním, a které kvůli tomu hrozilo vyřazení z evidence úřadu práce a odejmutí všech dávek, mohla se Maláčová přetrhnout, aby si nahonila politické body tím, že v případu samoživitelky osobně zakročí a vydobude jí právo na život. Jak se jí krásně dařilo, sklízela pochvalné komentáře. Ale co případy, které se nemedializovaly? Tam platí interní pravidlo – nepomáhejte, odrazujte, nevyplácejte, odmítejte. Už v článku o samoživitelce psali o tom, že podobných případů jsou stovky, ne-li tisíce.
Ušetřili jsme
V závěru roku 2018 se státní macecha chlubila tím, že na sociálních dávkách pro rodiny ušetřila 657 milionů korun. Není bez zajímavosti, že rok předtím zavedla tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Marksová povinnost žádat o přídavky na děti nikoliv jednou ročně, ale rovnou čtyřikrát. Už tehdy jsem psal, že to povede k jedinému, rodinám už ten souboj s byrokratickou hydrou nebude stát za to a prostě si o přídavky nepožádají. Vždyť je to směšná pětistovka měsíčně na jedno dítě.
Jak uvedl v té době Český statický úřad: „Z celkového počtu téměř 10 mil. vyplacených dávek v roce 2017 představovaly přídavky na dítě přes 40 %.“ A ušetřilo se 657 milionů korun ve srovnání s předchozím rokem. Samozřejmě ne pouze na přídavcích, ale i na příspěvcích na bydlení, na rodičovském příspěvku a na porodném. Tedy na dávkách, které mají a měly směřovat převážně do rodin a které jsou primárně určené k podpoře porodnosti.
Prostitutky samoživitelky
Stát lidem bere důstojnost. Nedokáže rodiny zvýhodnit natolik, aby mohly žít důstojně, ale na daních jim bere stejně jako ostatním. Pomoc nabízí s odporem, neochotně. Podle Českého rozhlasu je 60 % prostitutek zároveň samoživitelkami. Jistě, mnohé z nich taková práce třeba i baví, nic proti, ale předpokládám, že většina z nich do této profese sklouzla prostě kvůli snaze zajistit sebe a své děti, protože pomoc státu je nicotná. A pozor, Piráti by rádi zdanili i tuhle naprostou ztrátu důstojnosti, ke které se člověk uchýlí jen v naprosté nouzi a bídě. Prostituce není podnikání, prostituce je čiré zoufalství (ne pro každou prostitutku, samozřejmě, některé to prostě baví).
Teď s velkou slávou zvedli životní a existenční minimum, to jest částku, za kterou jde přežít celý měsíc, životní minimum z 3 400,- na 3 860,-, existenční minimum z 2 200,- na 2 490,-. To nezní jako životní výhra. Natož jako existenční výhra. Už teď má třeba Polsko oproti nám šestinásobné přídavky na dítě, v Německu pak desetinásobné. Přinejmenším s Polskem jsme na podobné ekonomické hladině, takže by to šlo i u nás. Ne, že ne.
K čemu je stát
Stát je dohoda nás všech o spravování věcí veřejných. Všechno, co stát dělá, by mělo být v náš prospěch. Logicky, zřizujeme a platíme si něco, mělo by nám to tedy všem sloužit. Pokud někdo potřebuje pomoc, mělo by se mu pomoci bez průtahů dostat. Tak zní naše nepsaná i psaná dohoda. Neměli bychom se setkávat s tím, že o pomoc musíme bojovat s molochem, který si na takovou pomoc vytvořil monopol. Obdoba obchodu – jdu si koupit rohlík, zaplatím rohlík, odnesu si rohlík a ten i sním. Nemusím se po zaplacení s prodavačem o samotný rohlík rvát a dokazovat mu, že mám hlad a tudíž si zasloužím rohlík sníst s vědomím toho, že nikdo jiný mi rohlík neprodá. Všichni platíme do státní kasy a většina z nás z ní celý produktivní život nebere prakticky nic. Díky tomu se může člověk v nepříznivé životní situaci obrátit na stát s žádostí o pomoc. A té by se mu mělo automaticky a bez průtahů dostat. Zavedlo se levicové zdanění, ale jede se na sociálním systému pravice. Hodně sebrat, co nejméně dát.
Vložil: Štěpán Cháb