Zářila už od šestnácti a stál o ni i Gott. Z Francie pak ale musela šupem domů. Tajnosti slavných
17.02.2020
Foto: Facebook
Popisek: Lenka Filipová
AUDIO/VIDEO Zpívá už půl století a dodnes jí obecenstvo tleská vestoje. Mimořádně talentovaná zpěvačka a kytaristka okouzlila Paříž a město nad Seinou uchvátilo ji. Pak se ale musela rozloučit, protože nechtěla ohrozit svoji rodinu.
Vyrůstala obklopená hudbou a jako šestnáctiletou ji coby mimořádný talent vzal brněnský orchestr s sebou dokonce až za velkou louži. Nikdy neměla ambice stát se hvězdou, její písně ale útočily na přední příčky hitparád a hrají se i u táboráků. Excelentní kytaristka projela celý svět, dodnes zpívá s mimořádnou úctou i své staré hity a nadšené publikum zpívá s ní. Rozhodně to ale neznamená, že by na pódiu žila jen takzvaně z podstaty.
Jsem tvá:
Stačilo jen natáhnout ruku
Narodila se 14. února 1954 v Praze a do vínku dostala dobré základy pro uměleckou dráhu. Její otec Adolf Filip by totiž operní pěvec a pražský divadelní herec a matka působila jako učitelka hudební výchovy, při níž používala kytaru. Kouzelný nástroj se šesti strunami tudíž doma neustále stál opřený o stěnu, takže stačilo jen po něm sáhnout. Poprvé to Lenka udělala už v devíti letech. Jejím prvním domácím učitelem se stal bratr Vláďa a brzy začala chodit na hodiny do Lidové školy umění k profesoru Eduardu Šidlovi. Po základní škole sice šla nejprve na gymnázium, pak se ale rozhodla přestoupit na pražskou konzervatoř. Hru na kytaru studovala nejprve pod vedením virtuosa a autora české klasické školy na kytaru Štěpána Urbana a absolvovala u jeho žáka Milana Zelenky. První úspěchy se ale dostavily ještě dřív.
Za všechno může čas:
S lidovkami za moře
Do světa vyrazila poprvé v šestnácti letech, s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů absolvovala jako host tříměsíční turné po Spojených státech a Kanadě. „Tehdy mě vzali přímo ze školy, protože se za mě zaručil šéf orchestru Bohouš Smékal. Cestovala jsem s paní Šulákovou a Jožkou Černým, což pro mě byla obrovská škola lidové muziky. Měla jsem v rámci koncertů takové svoje okénko s kytarou, napleteným copem a jihočeským krojem. Byla to úžasná zkušenost a první velký kulturní šok,“ zavzpomínala v rozhovoru pro idnes.cz. Už v té době velmi hodně zpívala i psala písničky. Začala se prosazovat jako dobrá šansoniérka, interpretovala poezii Vítězslava Nezvala, kterou zhudebnil její kamarád, hudební skladatel a kytarový virtuos Štěpán Rak.
Až budem to mít:
Ze Semaforu ke Gottovi
Po absolutoriu se jí práce jen hrnula. Hostovala s populární folkovou skupinou Spirituál Kvintet, vystupovala v rozhlasových hudebních programech a v několika pořadech studia Viola, moderovala v televizi… V letech 1973 až 1975 účinkovala ve hrách Miloslava Šimka v legendárním divadle Semafor. A díky toma dostala v roce 1974 nabídku hostování v koncertních pořadech Karla Gotta. Po absolutoriu roce 1976 pokračovala ve studiu klasické kytary pod vedením známého uruguayského profesora Oscara Cacerese na prestižní Mezinárodní hudební akademii v Paříži. Vedle klasické kytary pronikla i do tamního tvůrčího písničkového podhoubí, díky doporučení Hany Hegerové se seznámila s lidmi z pařížské Olympie, vystupovala v hudebních klubech a byla pozvána jako host i do francouzské noční rozhlasové show na stanici France-Inter.
Honem, honem:
Zamilovaná
V Paříži získala i kontrakt s přední evropskou vydavatelskou společností CBS a natočila první dva singly. A díky tomu se také setkala s písničkářem Francisem Cabrelem, který v té době právě patřil do ‘stáje‘ CBS a přičinil se o přelom v její kariéře. Dostala totiž od něj dárek, písničku Je L'laime a mourir. „Setkala jsem se s Francisem, skamarádili jsme se, a pak jsem slyšela u našeho společného producenta nesmíchané demo nahrávky pro jeho druhé album, a právě tahle píseň mě z celého alba nejvíc oslovila. Tak jsem Francise poprosila, jestli by mi ji věnoval, že bych si ji nechala otextovat česky,“ prozradila na svém webu. Francis byl pro, a tak zavolala do Prahy textaři Zdeňku Rytíři a požádala ho, aby pro ni napsal český text. On to udělal přes noc a druhý den ráno už jí ho diktoval po telefonu. Lenka ji nahrála 13. listopadu 1980 a píseň Zamilovaná se stala jejím imageovým hitem. V roce 1981 dala písnička jméno i jejímu debutovému albu, které se nakonec dočkalo zlatého ocenění.
Zamilovaná:
Přátelství až do smrti
Ve Francii se jí dařilo, měla podepsanou smlouvu s CBS, s nímž připravovala další projekty. Není divu, že si začala pohrávat s myšlenkou v Paříži zůstat. Jenže nedostala z vlasti povolení ve spolupráci pokračovat a rozhodla se k návratu, aby neohrozila rodinu. Poté byla zhruba rok a půl druhou zpěvačkou Orchestru Karla Vágnera. Od raného mládí ale měla velmi blízko ke kolegovi Karlu Zichovi, byl to právě on, kdo ji kdysi pozval na pódia se Spirituál Kvintetem. A tak po ukončení hostování u Vágnera začala vystupovat s jeho skupinou Flop. „V tomto období jsme se spolu často objevovali v médiích, měli několik společných hitů včetně písničky Mosty. Naše přátelství se neroztrhlo, ani když Karel zamířil k trošku tvrdší, rock’n‘rolové muzice, zatímco já zformovala svou první skupinu Domino a každý jsme zamířili stylově trochu jinam.“ Přátelství vydrželo až do Karlovy tragické smrti při potápění na Korsice v roce 2004. Jeho kytaru má Lenka dodnes a stále na ni hraje.
(Pokračování ve středu 19. února)
Mosty:
Vložil: Adina Janovská