Doba, která ztratila hodnotu slova. A glanc. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.02.2020
Foto: Facebook
Popisek: Politika, nebo šoubyznys? Nějak nám to splývá
Byl jsem v šoku (a ne, není to znehodnocení slova šok, já skutečně v šoku byl), že se senátor Hilšer nepotýká s veřejnou výzvou napříč politickými stranami, aby odstoupil poté, co vyzýval v petici ke stažení nominace Hany Lipovské na pozici člena Rady České televize. Svou peticí zcela okatě porušil Listinu základních práv a svobod, tedy úmluvu, která je nad zákony a platí vždy a všude a bez diskuzí a pro všechny. On ji porušil, přesto nesledujeme jeho rezignaci v přímém přenosu. Sledujeme jeho obhajobu a prázdné výkřiky o tom, že demokracie je něco jiného… než demokracie.
Důstojnost politika ve vrcholné funkci? Pryč s ní. Když může senátor porušovat Listinu, není tady vlastně už nic svaté, nedotknutelné, boří se mantinely, bortí se pravidla, která jsme si vybudovali, aby naše společnost fungovala a nerozpadla se. Porušení Listiny je přeci jen takový omluvitelný přešlap.
Ať žijí motýle
Projev, který si dějiny zapamatují: „Školky tam chybí, protože jsme téměř je vyřešili. A já když jsem vyzval lidi, tak jsem dostal z té Ostravy, tam se to nepovedlo, myslím starosta Letohradu mi psal. Osm a půl miliardy jsme tam transferovali z evropských peněz. Řešíme ty skupiny. Vaše kolegyně mě tady interpelovala, tak školky tam nejsou, to by byl potom samozřejmě seznam tisíců.“ Takhle mluví premiér země. Nejmocnější člověk v zemi. Ono to trochu vypadá, jako kdyby nám vládl Google Translator (tři roky stará verze, nutno dodat). Ale právě na tom jde vidět, že i tady jsme se dočkali zásadního znehodnocení. Andrej Babiš ve svém projevu skutečně, ale skutečně nemluvil jako premiér země. Postrádá to noblesu a eleganci politika, zato tam do nebes čpí smrad prodavače pečených netopýrů z tržnice ve Wu-chanu. V jeho projevu je cítit taková ta sprostota bez vulgarismů. Státník i spatra mluví jako kniha.
Prezidentská standarta
I prezidentská funkce, kterou bychom měli mít spojenou s Masarykovským tatíčkovstvím, nám upadla pod nánosy… něčeho. Ač jsem Zemana volil (menší zlo), jeho chování a jednání je mnohdy ne-prezidentské a dehonestuje funkci prezidenta jako takovou. Vím, chce být lidový, chce se líbit. Ale, sakra, prezident nemá být jako králíček Azurit, nemusí se líbit všem (jasně, Drahoš by byl reprezentativní svou rétorikou, ale prázdný a ve své prázdnotě politicky nebezpečný pro celou zemi, to už radši z prezidentských úst poslouchat – kunda sem, kunda tam).
U Zemana bych chápal i odplivnutí jako adekvátní politickou oponenturu. Což není fajn. Zvykli jsme si na to, že už ani prezidentská standarta nezaručuje nic. Prezident Zeman si to vychoval sám. Snížil nároky na slušnost a důstojnost. Prezident prostě nekadí – to přesně by měl na veřejnost vyzařovat. Zeman ovšem vyzařuje sdělení, nejenže nekadí, ale rovnou sere. A ne, mám jeho politiku v mnoha ohledech rád a svého hlasu pro něj rozhodně nelituju.
Řeporyjské inferno
Podobně jako buranstvím postižený řeporyjský starosta Novotný. Politicky nepříjemná osina v zadnici, ale ty jeho skopičiny jsou odrazem toho, kam až naše politika spadla, když Novotnému společnost místo naslouchání nesvěří do rukou zvoneček a nepošle ho na reinkarnaci nějaké lodi bláznů. Protože tam jeho rétorika patří. A ne, Novotný není blbec. On má své chování marketingově spočítané, jen předběhl dobu, takhle buranský marketing se u nás uchytí až tak za pět deset let. Ale pak bude Novotný nejspíš prezidentem země. Po něm už ovšem bude moci zastávat úřad prezidenta jen Kajínek. Dokážete si ovšem představit, že by člověk Novotného typu kandidoval na jakoukoliv veřejnou funkci za první republiky? Vždyť by ho skutečně zavřeli do blázince.
U politiky přeci musí záležet nejen na tom, co kdo řekne, ale i jak to řekne. Ale ono na tom, zdá se, nezáleží. I díky tomu jsme se dočkali toho, že za fašistu je označovaný i člověk, který má jednoduše jiný názor. Dopracovali jsme se tak do doby nálepek, kterými se přelepují jiné názory a nutnost vyhrabat se z toho s důstojností hodnou člověka, ne hovada. Není to můj prezident, není to můj premiér, není to názor, ale nenávist. Slova ztrácejí svou hodnotu, teď už jsou slyšet jen ukřičená hesla a prázdná marketingová gesta. Zbytek se utopil někde ve válce nenávisti a lásky, kterou spolu už třicet let vedou někde mezi městy Hranice a Jablunkov, jen se neví, kde přesně by to mělo být a jestli jejím výsledkem nebudou jen opuštěné siroty bez partnera k důstojné a přínosné diskusi.
Vložil: Štěpán Cháb