Bodrý mistr černého humoru začínal jako strojař. Doplatil ale na závislost, které se nedokázal vzdát. Tajnosti slavných
03.02.2020
Foto: repro/imdb.com
Popisek: Čestmír Řanda v televizní inscenaci Vlčí halíř
VIDEO Křivdy a pronásledování kolegů ho tak šíleně štvaly, že jednou dokonce jednoho ‘aktivního‘ soudruha zfackoval rovnou na záchodě v divadle. Osud ale přivedl do jeho rodných Rokycan muže, který změnil jeho celý život.
Do velkých dramatických postav ho předurčovaly statná a silná postava, široká a kulatá tvář a dutě hluboké zabarvení hlasu. I když byly jeho doménou vážné role, vytvářené v duchu realismu a s nejrůznějšími charakterovými vlastnostmi, jeho postavy vynikaly fyzickou vitalitou a mimickou životností. Stejně skvěle se ale Čestmír Řanda starší uplatňoval i v komediích, v nichž mistrně zacházel s nadsázkou a karikaturou. Cigareta v puse a spokojený výraz po vypuštění dýmu z úst byly pro něj typické. Zlozvyk, kterého se nedokázal vzdát, přestože mu ho doktoři i rodina rozmlouvali, nakonec přispěl k jeho předčasné smrti.
S Josefem Větrovcem v roce 1953 v budovatelském dramatu Miloslava Stehlíka Nositelé řádu – Krajské oblastní divadlo Plzeň
(foto – vis.idu.cz)
Z Rokycan do Národního
Rodák ze západočeských Rokycan, který přišel na svět 5. prosince 1923, se původně měl stát strojařem. Vystudoval strojní průmyslovku a po maturitě v roce 1944 také začal tuto profesi v rodném městě vykonávat. Již při studiích a později i při práci ale hrál v ochotnickém spolku. Díky tomu si ho všiml významný herec, režisér a dramatik Jaroslav Průcha, který ho v roce 1945 přiměl ke studiu herectví na pražské konzervatoři. Tam velmi rychle prokázal svůj talent, takže již jako posluchač hostoval v Národním divadle. Po absolutoriu v roce 1948 se stal členem souboru činohry plzeňského divadla, v němž zůstal s výjimkou základní vojenské služby v letech 1950 až 1952 až do roku 1960. Už v Plzni se také začal věnovat alespoň příležitostně divadelní režii.
Nejlepší ženská mého života
(vedoucí samoobsluhy Kadeřábek a technolog Vláďa Winter – Jiří Sovák):
Velel jenom jednou
V roce 1966 se stal členem Divadla na Vinohradech a nakonec od 1. srpna 1966 až do smrti působil v Národním divadle, kam přišel již jako vyzrálý a zkušený herec a v dramatickém období let 1969 až 1970 dokonce působil jako šéf činohry. Před kamerou debutoval v roce 1953 malou rolí Slavomíra Mlejnka v Pušově příběhu Krejčovská povídka. Brzy se stal populárním, šel z role do role a jeho postavy měly vždy u diváků velký úspěch, ať již to byli páni z vyšších kruhů či venkovští balíci, intelektuálové nebo omezenci. Nakonec jich ztvárnil zhruba 230, a přestože šlo většinou o malé role, v jeho podání byly vždy výrazné. Jeho jedinou velkou a zároveň životní rolí se stal Drtílek v komedii režiséra Jaroslava Macha Přehlídce velím já! z roku 1969. Naposledy se divákům představil jako viceprezident v krimikomedii podle knižní předlohy Egona Erwina Kische Zuřivý reportér, která ale měla premiéru až po jeho smrti.
Houkal v hořké komedii Václava Vorlíčka Bouřlivé víno – 1976
(foto – repro/imdb.com)
Nakládačka byla jenom jedna
Povahu měl klidnou a nikdy moc nekřičel. Jeho syn Čestmír vzpomíná rád především na jeho suchý černý humor. Když si na otce vzpomene, okamžitě se mu prý vždycky vybaví jeho oblíbený vtip, jak přijde kostra k doktorovi a doktor říká: To jdete brzy. Vztahy prý měli velmi dobré, Čestmír mladší přiznal, že k němu měl přirozený respekt už jenom z toho důvodu, jak vypadal, takže tělesné tresty rozhodně nebyly u nich doma v módě. Pořádný výprask dostal v životě jenom jednou. „Když mi bylo asi šestnáct, tak jsem ho ale hodně naštval. Navíc přišel dost rozčílený z divadla, tak o mě přerazil jezdecký bičík. Tenkrát jsem dělal moderní pětiboj a měl jsem asi tři bičíky na koně, pověšené na zdi,“ přiznal před časem serveru ahaonline.cz.
„Pane, vy jste vdova!“
(generál Omar Otis a herečka Evelyna Kelettiová – Iva Janžurová):
Hodiny věděly vše
Naštvat se dokázal hlavně kvůli divadlu. „Neměl rád křivdy, nelíbilo se mu, když režim šlapal na paty některým z jeho kolegů. Například Karlu Högerovi. Nakonec to skončilo fackou, kterou táta vlepil jednomu komunistickému funkcionáři rovnou na WC,“ prozradil Čestmír mladší. Naposledy se viděli den nebo dva před jeho smrtí, když za ním byl v nemocnici. Syn totiž právě odjížděl na divadelní zájezd a táta mu půjčoval auto. „Neopomněl mi připomenout: Prosím tě, hlavně žádný Fittipaldi! To byla poslední věta, kterou jsem od něj slyšel. Když jsme potom za ním přišli s mámou na návštěvu, už tam bylo prázdné lůžko,“ povzdychl si. Když pak přijeli s maminkou na chatu sbalit jeho věci, zjistili prý, že se kované elektrické hodiny, které dostal jako dárek, zastavily přesně ve chvíli jeho smrti.
S Ivou Janžurovou v rodinném fantasy seriálu Létající Čestmír
(foto – repro/imdb.com)
Jednou to zkusil a bylo zle
Čestmír Řanda byl vášnivým fanouškem fotbalové Slavie a miloval automobily. Také ale rád jezdil na koni, což by při pohledu na jeho postavu do něj nikdo neřekl, a věnoval se rybaření. Kromě toho měl ale také jednu další vášeň, nebo spíš vražedný zlozvyk, který ho nakonec připravil o život. Sotva si někdo z jeho kolegů vzpomene, že by ho někdy vůbec spatřil bez zapálené cigarety, prý jich vykouřil šedesát až sedmdesát denně. A přitom to začalo nevinně. Bylo mu pouhých jednadvacet, když nešťastnou náhodou zahynul v pětačtyřicátém roce jeho otec. Přivezli ho tenkrát na místo tragédie a kdosi mu nabídl pro uklidnění cigaretu. A z jediné cigarety se stal celoživotní návyk. „S tím jsem se u něho hodně trápila,“ povzdychla si v jednom rozhovoru jeho manželka Dagmar, s níž měl syna Čestmíra, který vykročil v jeho stopách a dal se rovněž na hereckou dráhu.
Optimista ve hře dramatika Nikolaje F. Pogodina Kremelský orloj
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Oldřich Pernica)
Osudný třetí infarkt
První varování, že je to špatně, mu dalo srdce, když mu bylo pouhých šestačtyřicet. „V devětašedesátém roce byl oslabený a chytil bacil tuberkulózy, no a potom přišel infarkt,“ zavzpomínala Dagmar. Další rodinná tragédie, která mu nesmírně uškodila, přišla v roce 1986, když tragicky zahynul jeho švagr a pan Řanda to prý velmi těžce nesl. „Podle lékařů měl v září v nemocnici absolvovat bypass, ale k tomu už bohužel nedošlo. V srpnu jel na kontrolu, ráno se mu udělalo špatně a už jsme museli volat sanitku. To byl vlastně třetí infarkt,“ prozradila se slzami v očích v dokumentu ČT Příběhy slavných. Navzdory veškeré péči se již lékařům nepodařilo populárního herce zachránit. Čestmír Řanda zemřel 31. srpna 1986 na embolii, bylo mu pouhých šedesát dva let.
Vložil: Adina Janovská