Doma byl za vzorňáka, jakmile ale vytáhl paty… A z nevěry ho podezřívala celá republika. Tajnosti slavných
29.01.2020
Foto: repro/archiv Supraphon
Popisek: Milan Chladil
VIDEO Zatímco doma byl temperamentní Moravák vzorem ideálního manžela, jakmile vytáhl paty, většího divocha byste sotva našli. Vášnivý sportovec a excelentní společník si užíval každou vteřinu, jakoby tušil, že mu v hrudi tiká časovaná bomba.
S pěveckou partnerkou Yvettou Simonovou dokonce bydlel v jednom věžáku, nikdy ale spolu nic neměli, i když je z toho podezřívala celá republika. Milana Chladila máme zařazeného především jako výborného swingaře, ve skutečnosti byl ale jako zpěvák téměř univerzální. Klidně se popasoval s belcantovými písničkami, bez mrknutí oka zpíval středoproudý pop i romantické duety. Jako poslední představitel slavné swingové éry zabodoval i v anketě Zlatý slavík, v roce 1964 obsadil druhou příčku. S Yvettou ještě stihl oslavit čtvrt století spolupráce, pak nečekaně a náhle odešel.
Píseň v sedle:
Tatínkova panenka
Narodil se 8. února 1931 v Brně jako jediný syn dobře zavedeného krejčího. Přísný tatínek si ho oblékal jako panenku a trval na tom, aby se především pořádně naučil řemeslo. Maminka byla v domácnosti a do důležitého rozhodování se mužským zásadně nepletla. Během války prodělal Milan těžkou revmatickou horečku a ocitl se až na pokraji smrti, nakonec ale nad nemocí zvítězil a zdálo se, že bez následků. Že to nebylo tak úplně pravda, to lékaři zjistili až mnohem později. Zprvu plnil především otcovo přání a vyučil se krejčím, současně ale začal studovat i brněnskou konzervatoř. Studia ale zakončil až později v Praze. Na dokončení školy nicméně sám tvrdohlavě trval, i když mu kdekdo říkal, že při svém talentu vlastně ani žádnou nepotřebuje.
Jezdím bez nehod:
Začínal podle Cortése
Odjakživa byl mimořádně akční a společenský, miloval sporty všeho druhu, takže hrál volejbal, házenou, tenis, pétanque a samozřejmě fotbal. A také se stejně jako řada kolegů stal vášnivým fanouškem pražské Slávie. Kamarádi a kolegové na něj často vzpomínali jako na neúnavného organizátora společenských akcí, mejdanů i kanadských žertíků. Zpívat začal podle svého velkého vzoru Rudolfa Cortése pohostinsky v Rajhradu, po vyučení si našel první angažmá v Orchestru Erika Knirsche, odkud přešel v roce 1954 ke Zdeňku Bartákovi, kde se poprvé krátce setkal s Yvettou Simonovou. Poté krátce působil v kapele Kamila Hály, než mu v roce 1956 ‘hodil lano‘ populární kapelník Karel Vlach, s jehož orchestrem pak spolupracoval téměř třicet let.
Granada:
Legendární pár
Až mnohem později přiznal v rozhovoru pro časopis Melodie, že měl o své kariéře původně úplně jinou představu. „Když jsem vůbec začal zpívat, chtěl jsem se věnovat jazzu – chtěl jsem být jazzový zpěvák,“ svěřil se. „Ovšem ani tenkrát u nás nebylo dostatečně široké posluchačské zázemí. To koneckonců poznal i Karel Hála nebo Karel Gott. Takže i když to někdy vypadá, jako že by člověk v sobě mohl mít víc, než zrovna produkuje, nedá se s tím nic dělat, to je prostě realita.” Kromě sólových písní vytvořil nezapomenutelný pár s Yvettou Simonovou a jejich duety trhaly rekordy v úspěšnosti v žebříčcích hitparád.
Den je príma:
Odezíral ze rtů
Yvetta i Milan byli oba šťastně zadaní, přesto se ani v době, kdy bulvár zdaleka ještě nepřekročil naše hranice, nevyhnuli spekulacím, zda se jejich láskyplná náklonnost nepřenesla z pódií i do reálného života. Oba to ale vždy rázně odmítali a zřejmě tomu tak opravdu bylo. Yvettiným životním partnerem byl v té době dirigent Karel Vlach, Milan byl zase celý život šťastně ženatý se svou Aninkou, s níž měl dceru Alexandru. A všichni bydleli v jednom pražském činžáku. A Chladilovo zaujaté zhlížení se v partnerce, za nímž kdekdo tušil přinejmenším zamilovanost, mělo prý zcela prozaický důvod. „To nebyl ale zamilovaný pohled, jak si všichni mysleli, on mi odezíral ze rtů, protože neuměl texty,“ práskla na něj po letech Yvetta.
My dva a čas
(televizní pořad s Yvettou Simonovou, 1972):
Milovník suvenýrů
Zatímco v soukromí vedl klidný a vyrovnaný život, jakmile vytáhl paty z domova, bylo ho všude plno. Zůstal věčným klukem, zbožňoval legrácky a neustále sršel energií. Na zájezdy s sebou vozíval tenisovou raketu a fotbalový míč a většinou se mu podařilo vyburcovat ostatní ke sportovním hrátkám. Stal se vzorem noblesy a elegance, a přestože nikdo netušil, jak to dokázal, vždy kolem sebe šířil vůni Old Spice, která byla v tehdejším Československu nedostupná. Ze všech cest si vozil všemožné suvenýry, kterých měl prý plnou garáž, a sbíral kdeco, především ale plnicí pera. Tuhle vášeň zdědil po mamince. Jediným černým mrakem, který ho pak pronásledoval až do smrti, byla vážná autonehoda, při níž přišla o život teprve sedmnáctiletá dívka, která vběhla jeho vozu přímo pod kola.
Vojna veselá
(parodie na soubor Alexandrovci vznikla na protest proti okupaci v srpnu 1968; v roce 1978 vyšla v Západním Německu na albu Lider gegen Panzer, vydaném k desátému výročí okupace):
Smrtelný kolaps
Byl i dobrý manažer. Yvettu vláčel po celé republice, dokázal zprostředkovat cokoli a vyjít s kýmkoli. A pak najednou ze dne na den nebyl. Ve čtvrtek 28. června 1984 byl právě s Yvettou na koncertní šňůře po západních Čechách a vraceli se z vystoupení v Kašperských Horách. Milanovi se v autě udělalo špatně, zkolaboval a na místě zemřel. Bylo mu pouhých třiapadesát let. „Při pitvě pan doktor řekl, že měl tak zdevastované srdíčko, že byl zázrak, že vůbec žil tak dlouho,“ prozradila poté Yvetta Simonová.
Vložil: Adina Janovská