Ozvěny kongresových sálů: ODS. Anebo Originální Demoliční Sdružení? Co zaujalo Jiřího Macků
29.01.2020
Foto: ODS
Popisek: Předseda to vidí vítězně
„Tak co,“ oslovil mě onu sobotu ve výtahu soused, „taky budete dneska čučet do bedny na šou Originálního demoličního sdružení?“ Mávl jsem rukou, je to provokatér, co nechodí volit, na všechno nadává a o politicích tvrdí, že jsou to všichni pitomci, na rozdíl ode mě, který by si mezi nimi přece jenom dokázal vybrat. To víš, že budu, je to moje profese, vykroutil jsem se, aby mě mezi politiky nezařadil taky.
Pochopitelně sledovat kongres ODS na vlastní čivy si nemůže nechat ujít nikdo, kdo duševní sebetrýznění považuje za určitý způsob celkové očisty. Pomohl jsem si však znovu osvědčenou metodou nahlížet politické děje očima návštěvníka cirkusu. To nikdy nezklame. Překvapení celého představení přišlo nečekaně hned v úvodu – bylo totiž vrcholné. To je ovšem v takových případech vždy, když se volí předseda či kdokoli jiný na sesli srovnatelného významu.
And the winner is - já!
Prof. Fiala je slušný člověk, s bezelstným úsměvem to o něm říká i sám pán z Vodňan a na Agrofertu. Tak slušný, že psychicky nezvládne zklamání soupeře, jehož by ve volbách zadupal do pilin. Ale proč cokoli riskovat, že? Zasunul v paměti jedovaté posměšky minulosti, to když ANO označil (nebyl na to ovšem sám) za hnutí jednoho muže, a politologicky prognostikoval, že to tam opět dopadne 99,7%. U koblihářů jako za komunistů, ha, ha.
Řešení přijal geniální, i když okopčené z ruského cirku. Jako děti jsme při tom vystoupení vždy ječeli nadšením: dvojice pestře oděných trpaslíků se v manéži přela v tvrdém klinči, vzájemně si podrážela nohy, padala a zase vstávala, překulovala se v kotrmelcích. Těžko tipovat, kdo byl lepší, museli jsme si počkat na rozuzlení. Bylo šokující: z mono trikotu (červená dolní polovina těla, modrá horní, na ohnutých zádech přišité dvě textilní hlavy) se vysvlékl gumový artista výškou přesně odpovídající součtu obou trpaslíků. Určení vítěze nechal na nás.
Jinak to dopadlo v aréně Kongresového centra. Ve volebním souboji drtivě triumfoval jediný domluvený favorit, přestože neměl protivníka. Vítěze osobně vyhlásil sám impresário. Auditorium šílelo.
Smutno je člověku samotnému. Natož zhrzené ženě
Druhé z nejvíce sledovaných čísel bylo v dámské režii. Na pódium vplula se širokananánským úsměvem matrjoška Alexandra Udženija, vrhla do publika svůj obrýlený růžolící supersmajlík a začala se sebevědomě sebeprezentovat. Netakticky, jelikož s potěšením oznámila, že ve volbě místopředsedkyně ani ona nemá soupeře. Vyděšení přítomní na to reagovali tak, že v množství více než polovičním strčili ruce do kapes. Do souboje šla odhodlaně nemajíc protivníka, když nastavila hruď nepřejícím pohledům přítomných machistů, leč po déletrvajícím marném nerovném boji podlehla sama sobě na body, resp. na hlasy. Vzrušenou atmosféru po této světově unikátní volební události poté musela uklidňovat osvědčená dvojice uspávačů hadů Němcová – Kupka.
Poté, s příchodem vizuálně zpacifikovaného Saši Vondry, houstnoucí atmosféru příjemně osvěžil bruselský vánek. Přinesl k diskusi desítku námětů, každý jiný, čímž zasel do hlav přítomných pesimismus i optimismus. Nápad zřídit v Ostravě-Mošnově leteckou bázi vojsk USA, když už je to tam zátěžově vyzkoušené při pravidelných Dnech NATO, potěšilo jenom válečné štváče, přítomné ovšem pouze v řádu jednotlivců. To vidina výstavby fotbalového stadionu v moravské metropoli potěšila i bývalého Brňáka - mě. Už se těším, jak při slavnostním otevření bude s panem Vondrou proveden čestný výkop.
Pusťte mě na ně!
Pod tímto mírně upraveném pirátském výhrůžném sloganu se v programu neplánovaně objevilo i číslo s dravou zvěří, když byl do arény vpuštěn běsný méďa Pavka. Věren svému naturelu začal na přítomné strašlivě řvát, cenit zuby a prskat, opakovaně vztekle cloumal klecí (resp. kecátkem). Teprve až když vyděšené patřičně zhovadil, znovu se schoulil u nohou svého krotitele, zatímco nadšená Mirka stále ještě tleskala. Správně, straně je zapotřebí krve. Tedy nové.
Rozcházeli se domů v dobrém rozmaru, spokojeni, že zachránili alespoň neděli. Hlasy pro lídra prokázaly jejich nerozbornou svornost, a volba místopředsedkyně zase nezpochybnitelný fakt, že ke své politické práci přistupují s kritickou náročností. Zatím se cestou jen tak humorně přetahovali, kdo a jaké ministerské místo urve v předsedou slíbené příští vládě, a koho ze známých si na úřad přitáhne. Teprve až po několika hodinách, kdy se všem vše rozleželo, mnohé těžce rozbolela hlava. Jaroslava Kuberu i srdce.
Vložil: Jiří Macků