Úspěch je tu hlavním měřítkem, ale prohra... Boj s depresí sami nezvládnete. Miroslav Hanuš otevřeně o tom, o čem se nemluví. Přečetli jsme

Foto: ČT / StarDance

Popisek: Ze zákulisí pátého večera StarDance

Rok 2019 byl zcela jistě rokem Miroslava Hanuše. Herec jednak tančil ve StarDance, ale navíc se nebál vyjít do světa s oznámením, že musí celoživotně bojovat s depresemi, tedy se závažným psychickým onemocněním, nikoliv jen se špatnou náladou nebo smutky. V rozhovoru pro MF Dnes se právě ke svému účinkování ve StarDance a k nemoci vrátil.

Začít tančit ve StarDance není nic snadného, je třeba mít k dispozici opravdu hodně času: „Když nabídka přišla, byla zrovna taková životní konstelace, že jsem o ní začal uvažovat. Normálně mám práci na dva tři roky dopředu, ale vzniklo mi volné okénko, tak jsem si řekl, že to zkusím, protože je to v tomto životě asi poslední příležitost věnovat se tak intenzivně nějakému pohybu,“ přiznal v rozhovoru. Pro účast se rozhodoval několik dnů: „Nechal jsem si asi tři týdny na rozmyšlenou, protože přece jenom to není záležitost na jeden večer. Příprava je veliká a namáhavá, zabere vám čas, nemůžete se věnovat své hlavní práci, je to riskantní i zdravotně. Riziko, že se vám něco stane, je větší než u trénovaných lidí,“ konstatoval Miroslav Hanuš.

Psali jsme

Prázdná doba, prázdná slova, prázdná budoucnost. Komentář Štěpána Chába

Veřejně přiznal deprese

Pro herce je typické zveličování a humor: „Já rád mluvím v nadsázce, ale někteří lidé to pokaždé nepochopí, takže i tohle je z těch vyjádření, které se nedají brát úplně vážně. Rád se dotýkám vážných věcí a současně mám rád nadhled. Proto jsem i v děkovné řeči na rozloučenou zmínil vážné téma, ale zároveň tam byla i nadsázka,“ připomněl svou závěrečnou řeč ve StarDance, kde veřejně pohovořil o svých psychických problémech, tedy o tom, že se léčí s depresemi, což není právě obvyklé. „Řekl jsem si, že to téma otevřu, a bylo to dobře, protože jsem na to měl spoustu ohlasů. Depresemi trpí mnoho lidí, zároveň je to pořád tabuizované téma. Ve společnosti se mluví o lecčems, ale málokdy o něčem důležitém, a tohle důležité je,“ uvedl v rozhovoru pro MF Dnes.

Domovskou scénou je pro něj už léta Divadlo v Dlouhé, foto Divadlo v Dlouhé

Měřítkem doby je úspěch

Zamyslel se také nad tím, proč se o podobných nemocích příliš nehovoří: „V naší společnosti je úspěch hlavním měřítkem, kritérium, podle kterého se měří, jestli je váš život dobrý, nebo ne. A když je někdo nemocný, tak to samozřejmě úspěch není. Všichni si raději nasadí krásné porcelánové zuby a předvádí na fotkách svou dokonalost. A i když se nad tím můžeme pousmát, podvědomě to vnímáme, podsouvá se nám, že takto je to správně. Za vším je byznys, který chce prodat ty porcelánové zuby, a starosti, různé neúspěchy, pády, které jsou běžnou součástí života, se potom berou jako prohra. Bohužel na věci okolo psychiky je stále nesmyslně nahlíženo v negativním světle, tak jsem si řekl, že to trochu změním a promluvím o nich v přímém přenosu, na který kouká více než milion tři sta tisíc lidí a hromada dalších pak i na internetu,“ vysvětlil, proč se rozhodl své problémy zveřejnit.

Jít k psychiatrovi není ostuda

Miroslav Hanuš ví, že s depresemi musí bojovat celoživotně, a že je třeba se s nimi naučit žít: „Lidé s depresí se na sebe často dívají velmi kriticky, je to pro ně prohra a selhání, proto včas nevyhledají pomoc, což je samozřejmě chyba. Nemoc má nějakou příčinu, je to jako se stavebnicí, kterou postavíte špatně a ona se vám zbortí. Ale dá se léčit, můžete se naučit tu stavebnici postavit jinak, což sice není snadné, ale jde to. A to jsem chtěl, aby se vědělo, že tyhle problémy má obrovské procento lidí a není důvod, proč se za ně stydět. Tak jako jdete se slepým střevem na operaci, je normální si nechat pomoci s depresí,“ vysvětlil v rozhovoru.

S Adrianou Maškovou dotančil až do krásného šestého kola, foto ČT / StarDance

Šťastná etapa

Loni bylo Miroslava Hanuše všude plno a zná ho zcela jistě více lidí než před soutěží: „Já vlastně nevím, jestli už jsem se dostatečně proslavil, myslím, že ten čas ještě nepřišel. Ale že jsem se trochu proslavil, jsem poznal podle toho, že mi nabídli StarDance. A pak také asi před pěti lety, kdy jsem se objevil jako otázka v AZ kvízu. Současně jsem ale poznal, že jsem slavný jenom trochu, protože ten soutěžící moje jméno neuhodl,“ uvedl s příznačnou nadsázkou a humorem. Cítí se teď ale skutečně dobře: „Já jsem teď v takové šťastné životní etapě. Už nám odrostly děti, jsou velké a zdravé, my jsme se ženou také ještě zdraví a plní síly, nikomu nic nedlužím, můžu si vybírat, co budu hrát, jakou práci vezmu, peněz mám tolik, že můžu přispět i druhým, na ulici se na mě lidé smějí. Vlastně mám velké štěstí.“

Vložil: Michaela Špačková