Dělají z Okamury blbce? Nebo Okamura blbec je? A jak je to s tím 15. březnem? Komentář Štěpána Chába
komentář
27.01.2020
Foto: Facebook
Popisek: Pravda vítězí, ale nikdo ji ještě neviděl proběhnout cílovou páskou
Loni osazenstvo parlamentu odhlasovalo, že 21. srpen, kdy k nám vpadly roku 1968 ‘spřátelená‘ vojska Varšavské smlouvy, se stane významným dnem naší republiky. Výborně, byl to významný černý den naší republiky. Je třeba si ho připomínat. Tomio Okamura, pro někoho možná populisticky, nadhodil poslancům ke schválení 15. březen jako obdobně významný den naší země a dějin. A sakra, on to byl významný černý den, který bychom si skutečně měli připomínat. Vtrhla k nám německá armáda a udělala z naší země Protektorát Čechy a Morava. Nikdo je nezval, nikdo z naší země pro to nezvedl ruku. Zvedl-li by, uťali by mu ji.
U Okamurova návrhu se ovšem křičí o populismu, lacinosti, politici napříč sněmovnou se nechávají slyšet, že je zcela bezpředmětné zavádět další významný den do kalendáře. Jsou tu jiné priority, důležitější rozhodnutí a hlasování (třeba, jak píšou Novinky, plánovaný Den mateřských škol, nebo přilípnout k oslavě práce prvního máje ještě oslavu našeho vstupu do Evropské unie). Víme, ono to je zbytné obojí.
Poturčenec horší Turka
Už loňská taškařice kolem toho, jestli udělat z 21. srpna významný den, byla přinejmenším úsměvná. Hlasovalo se o tom, kterak kopnout Rusko do slabin, o ničem jiném. Okamura chce zase vyvolat truc hlasování o tom, že každoročně kopneme do slabin Němce. Proč? Slavíme 17. listopad, tedy pád komunismu i uzavření vysokých škol v roce 1939. Zahrnutí 21. srpna do významných dnů už je navíc. Slavíme 8. května konec druhé světové války, zahrnout do významných dnů 15. březen je navíc. 8. květen nám připomíná konec druhé světové války jako celku. Pro nás ta válka začala už 30. září 1938. I ten den zahrneme do významných dní? A co vypálení Lidic? Co atentát na Heydricha? Aby bylo také možné pro to množství významných dní odskočit si na toaletu a nebýt permanentně v pozoru.
Pieta nové politiky je taková… bez piety
Chceme-li si něco připomenout, neměli bychom z toho dělat politikum. Novotnému z Řeporyjí jsou Vlasovci zcela a úplně ukradení, ale je pro něj politicky významné lpět na vybudování jejich pomníku. Čisté politikum, které kalkuluje se současností, nikoliv s pietou k minulosti. Kope do slabin (a buduje si svou politickou kariéru). 21. srpen? Némlich to samé. Politikum současnosti. 15. březen… politikum současnosti. Zbytečné. A ano, skutečně, udělat ze 17. ledna Den mateřských škol mi přijde smysluplnější, než udělat významný den z 15. března. Stejně tak ale i z 21. srpna. A venkoncem i s budováním pomníku Vlasovcům. I když Den mateřských škol svou zbytečností křičí o tom, jak se nám ti politici ve svých funkcích nebetyčně nudí, chytají lelky a předstírají činnost.
Proruské kontra probruselské
Celé to handrkování je jen přenesení boje mezi tím, kdo je a není proruský nebo protiruský a kdo je a není probruselský a protibruselský. Nejde o 21. srpen, nejde ani o 15. březen, jde o to, která vlna politiky u nás vítězí. Jedni stojí na proruské a protibruselské straně. Druzí, tu vřele, tu zase chladněji, stojí na straně probruselské. My, kteří nechceme ani do ruské sféry vlivu, a kterým je ta bruselská také cizí, jsme jako opuštěné vši v kožichu. To, že odhlasovali 21. srpen jako významný den republiky vypovídá jen o tom, že v parlementu převažují probruselské síly. Nic jiného. Ve výsledku je mi snaha udělat 17. leden Dnem mateřských škol vlastně nejbližší... a to nemám ale vůbec rád české školství a troufám si tvrdit, že by jej měli vystavovat v muzeu kuriozit, neaplikovat ho na děti.
Takhle se nikdy nikam nedostaneme. Je to šaškovské přetahování se o ničem. Větší smysl, když už jsme u toho, by bylo ustanovení významným dnem republiky 15. března 1939, protože v ten den naši republiku hodili do septiku. Do té doby jsme byli jedním z nejperspektivnějších států Evropy a světa. Německo nám Mnichovskou dohodou a následnou okupací zlomilo vaz. To byla poprava naší budoucnosti s jejímiž důsledky se vypořádáváme doposud. 21. srpna 1968 už nás v tom septiku bez větších dopadů jen přišlápli.
Vložil: Štěpán Cháb