Elektřina zdraží na trojnásobek. Žrát budeme kořínky. To je reálný dopad Green Dealu Evropské unie. Komentář Pavla Přeučila
komentář
19.01.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Rozsvítit si? Za pár let libůstka pro horních deset tisíc
Kdyby byl naživu jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, Jaroslav Hašek, asi by naši zelenou budoucnost, jak nám ji naplánoval Brusel, okomentoval slovy, „tak nám to v tom Bruseli páni poslanci pěkně pohnojili“ a nejspíš by použil to poslední slovo daleko ostřejší. A měl by naprostou pravdu, protože zelené šílenství postoupilo po odsouhlasení dohody, zvané krásně Green Deal, na další level. S jejich více než stotisícovými platy je bruselským mimoňům naprosto ukradené, jaký dopad bude mít jejich rozhodnutí na normální lidi, občany naší slavné Evropské unie, tudíž i na nás.
Verze, kterou před pár dny EP schválil, je mnohem drsnější, než ta, původně schválená Evropskou radou a vypadl z ní i návrh našeho premiéra Babiše, který požadoval uznání role jaderné energetiky při dosažení klimatických cílů. Čili za dnešní situace, kdy se díky odporu řady zemí EU k jaderné energetice nad výstavbou dalších jaderných bloků a elektráren u nás smráká, se můžeme připravit na nejhorší. Podle Evropského parlamentu už bychom měli do roku 2030 snížit emise oproti roku 1990 o celých 55 %, což je vize koketující spíše s nějakou sci-fi vidinou. Zároveň je tady evropská direktiva, že bychom měli dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.
Co nás to bude stát
Původně česká vláda počítala, že při využití jaderné energie nás přijde dosažení uhlíkové neutrality, tedy stavu, kdy každá země zneutralizuje tolik emisí, které vyprodukuje, na nějakých 675 miliard korun. Pokud nám ale Evropa jádro zatrhne, částka rázem poskočí na astronomické numero více než dvou bilionů korun. Co to znamená? Především radikální zvýšení cen elektřiny, o kterém se podle původních plánů také uvažovalo a mělo dosáhnout až na dvojnásobek dnešních cen.
Podle nových propočtů, kalkulujících už bez jaderné energie, to může být ale nejméně trojnásobek dnešních cen! Jen si představte, že dnes průměrný, plně elektrifikovaný rodinný domek, který elektřina i vytápí, jí spotřebuje za nějakých 40 000 korun za rok. Při trojnásobném zvýšení cen to však bude už 120 000 korun a myslíte si, že na to budou všechny domácnosti mít? Já tedy ne, protože vezmeme-li v úvahu minimální mzdu, stanovenou pro letošní rok 14 600 Kč, přičemž čistého dostane zaměstnanec něco přes 11 000 korun, zůstane mu na celý provoz domácnosti, po odečtení měsíčních nákladů na elektřinu, pouze tisícovka.
Minimální mzdu u nás pobírá asi 150 000 zaměstnanců a další statisíce lidí jsou jen málo nad touto hranicí. Dá se tedy očekávat, že se nejspíše kolem milionu lidí dostane pod hranici té nejubožejší chudoby a k tomu musíme přičíst ještě téměř 2,5 milionů důchodců, kteří to samozřejmě také neutáhnou. Greta může juchat radostí.
Přijdeme o průmysl a čeká nás nezaměstnanost
To je jen jedna stránka věci, kterou nám zamlčuje nejen Brusel, ale i naše vláda. Těmi dalšími je útlum, ne-li úplná likvidace celých odvětví našeho průmyslu, na kterých je založena vlastně celá naše ekonomika. Plán Ursuly von der Leyen obsahuje na 50 kroků, kterými by se do roku 2050 mělo docílit klimatické neutrality. Týkat se má řady oblastí od energetiky přes automobilový průmysl až třeba po zemědělství. A tady už se přímo jedná o náš prioritní automobilový průmysl, ocelárny, teplárny, uzavřou se všechny doly a bude to mít brutální dopad i na dopravu či zemědělství. Bez práce se ocitnou stovky tisíc lidí a pohádky o nějaké té jejich rekvalifikaci si mohou politici strčit rovnou za klobouk.
Nejen naše vláda si pochvaluje, jak rychle roste spotřeba a díky tomu i příjmy do státní pokladny. Nicméně už se tak nějak zamlčuje, jak je v našich končinách zvykem už od komunistických dob, že inflace roste stále větším tempem a zdražují nejen energie, ale v důsledku toho i potraviny či průmyslové zboží. Aby měli lidé na takové základní potřeby, jako vytápění domu či bytu, praní prádla a základní potraviny, budou si muset spoustu věcí odepřít a spotřeba poletí raketovým tempem dolů.
Solární lobby si mne ruce
Pokud si myslíte, že tady maluji čerta na zeď a prorokuji ty nejčernější scénáře, vězte, že nás čekají z Bruselu ještě daleko horší věci. Ať už se to týká výroby a zacházení s plasty, zákazu vytápění všemi druhy pevných paliv i v domácnostech, nebo zákazem provozu všech aut s benzinovými a naftovými motory. Některá města už jejich provoz zcela zakázala a bude se to šířit jako lavina celou Evropou. Uhlím, ale i dřevem jako neobnovitelnými zdroji si pak už nezatopíte a pokud se spoléháte na zemní plyn, tak vězte, že ten už je zařazen také mezi ty neobnovitelné zdroje a brzy bude mít i on na kahánku.
Zbývá tedy jen elektřina, ale nikdo neví, z čeho ji vlastně pak budeme vyrábět. Uhlí v háji, dřevo v háji, plyn v háji a nakonec i jádro v háji. Zbývá co? No přece vítr a slunce. V našich končinách nemají větrné elektrárny smysl a pokud bychom chtěli zcela pokrýt naši spotřebu soláry, museli bychom se vzdát statisíců hektarů zemědělské půdy. Samozřejmě, že to všechno nahrává solárním baronům, kteří mají i v Bruselu jednu z nejsilnějších lobby a my víme, jak to u nás se solárními elektrárnami dopadlo v minulosti a dodnes za ně doplácíme stovky miliard.
Elektromobily jako slepá ulička
Neskutečný humbuk panuje v posledních letech kolem elektromobilů. Téměř všechny světové automobilky přecházejí na jejich výrobu. Ze všech stran se na nás valí reklamy, jak jsou výhodné, tiché, spolehlivé, levné na provoz a dokonce i levné na výrobu, protože prý obsahují méně součástek než auta se spalovacími motory. Na ceně to zatím tedy vidět není a podíváme-li se na elektromobilitu střízlivě, musíme vidět i její negativa.
Především je to ona stále skloňovaná uhlíková stopa. Tu za sebou nechávají elektromobily spíše ve formě pořádné rokle, protože při jejich výrobě, zejména nezbytných autobaterií, dochází k porušování snad všech ekologických pravidel. Je to hlavně samotná těžba surovin, jako kobaltu, niklu, manganu, mědi, hliníku a lithia, při které jsou dnes drancovány zejména africké země. Není žádným tajemstvím, že například kobalt, jehož 50 % celosvětové produkce dodává Demokratická republika Kongo, se tam těží za drastických podmínek a s využíváním dětské práce. To jsou věci, před kterými ekologové zavírají oči.
Levný provoz je iluze
Růžové to není ani s cenou provozu elektroaut. Reklamy vám podbízivě tvrdí, že si jej nabijete klidně doma ze zásuvky, ale už vám neřeknou, že na to budete potřebovat celý den. Navíc se nám neustále tluče do hlavy, že provoz elektroaut je mnohem levnější než u vozů se spalovacím motorem. Pokud potřebujete auto mít neustále k dispozici, nebo se vydáte na delší cestu, nezbývá vám, než využít rychlonabíjecí stanice, jejichž provoz je už ale sakramentsky drahý. Například v sousedním Rakousku vás přijde plné nabití baterií tak opěvované Tesly na 3300 korun a to už je pořádná pálka. Za plnou nádrž běžného auta se spalovacím motorem byste totiž dali asi polovinu.
A co teprve přijde po zdražení elektřiny, s tím už nikdo nepočítá. Takových rychlonabíjecích stanic mají v Evropě, včetně naší republiky, vzniknout desítky tisíc. Dnes už se objevují otevřeně hlasy o tom, že elektroauta jsou slepou uličkou, nejen proto, že jsou nehospodárná, sázejí na elektřinu, které bude nedostatek, ale i proto, že suroviny pro výrobu baterií se vyčerpají velice rychle. Naděje se spíše vkládají do palivových článků, vodíkového pohonu nebo do aut, spalujících metanol, což jsou všechno bezemisní motory.
Dotace na elektromobily? Nesmysl, říká Brabec
Docela realistický je přístup k elektromobilům u našeho ministra životního prostředí, Richarda Brabce. Podle něj se také může objevit úplně nová technologie, kterou dnes ještě neznáme. Považuje za chybu, že stát dnes dotuje různé technologie, protože se za pár let mohou ukázat jako totálně špatné a bude se investovat do technologií zcela jiných, protože výroba elektromobilu není levná. Stejně tak nebude levná jejich recyklace. Zcela správně odmítl i dotování nákupu elektroaut, jak to dělají některé evropské země. V rozhovoru pro Lidové noviny uvedl: „Udělali jsme si před pár lety průzkum, abychom věděli, koho bychom podpořili, kdybychom dotovali nákup elektroaut pro občany. Víte, kdo by to byl? Bohaté rodiny, které by si pořizovaly elektromobil jako třetí až čtvrté auto, jako imagového mazlíka. Pro všechny ostatní by to bylo příliš drahé, i s dotací. Takže jsme to neudělali. Protože když dotujeme například domácí kotle, jde to především lidem se středními nebo spíše nižšími příjmy.“
Když se nepřidá svět, budeme jen za šašky
Je to otázka celosvětové morálky. Pokud se nedomluví na snižování emisí a na k tomu směřujících opatřeních i ti největší znečišťovatelé na světě, tak je celý ten humbuk kolem ekologického chování jen pro srandu. Čína, Indie, Rusko a spousta dalších zemí neplatí například emisní povolenky, které nás přicházejí na miliardy korun a Evropa nad tím zavírá oči. I na to má Brabec reálný pohled: „Evropa sama svět nespasí. Je nesmysl zlikvidovat to v porovnání nejméně znečišťující, aby někde jinde tutéž roli převzaly špinavější provozy, z nichž pak budeme do Evropy navíc dovážet.“ Ovšem, můžeme na zboží ze zemí nejvíce znečišťujících ovzduší nasadit drastická cla, ale přijdou protiopatření a s nimi obchodní válka. Tu ale zatím nikdo nechce.
Vážná slova Libora Michálka
Celosvětovou situaci se znečištěním velmi zajímavě zhodnotil ve svém blogu ekonom, whistleblower a bývalý senátor za Piráty, Libor Michálek. „V roce 1990 byly celosvětové emise oxidu uhličitého 22,7 miliard tun. Statistiky za rok 2017 uvádí emise již 37,1 mld. tun tj. zvýšení v průměru o 64 %! Vietnam zvýšil emise za 30 let o 984 %, Bangladéš o 510 %, Čína o 354 %, Indie o 305 %, Saúdská Arábie o 285 %, Spojené Arabské Emiráty o 256 %, Írán o 225 %, Indonésie o 216 %, Turecko o 187 % a Jižní Korea o 150 %. Ve stručnosti se dá shrnout, že země Blízkého Východu a Asie na snižování emisí z vysoka kašlou.
Z padesáti zemí, které mají emise oxidu uhličitého největší, jen 12 zemí za posledních 30 let emise snížilo. Jedná se hlavně o země EU. Státy EU se v roce 1990 podílely na světových emisích 19 procenty, v současnosti je to jen 9 %. USA mají emise CO2 na stejné úrovni jako v roce 1990 (5,1 mld. tun), jejich podíl na světových emisích klesl z 22 % na 13 %.“
Co z toho vyplývá? Podle Michálka jsou plány na uhlíkovou neutralitu v Evropě do roku 2050 naivním a nebezpečným cílem. Rychlé a zběsilé snižování emisí by podle něj mohlo vést k prudkému nárazu evropské ekonomiky.
Solární baroni se chechtají
Michálek si klade také otázku, co by se stalo, pokud by státy EU napumpovaly do snížení emisí např. sto miliard eur a ostatní země by emise přibrzďovaly jen na oko nebo vůbec? Konkurenceschopnost EU by šla od deseti k pěti a zboží ze zemí, kde si s emisemi hlavu nelámou, by zaplavilo náš trh. Podle něj nám stále odtékají stovky miliard do kapes solárních baronů, kteří se chechtají zplna hrdla a tato částka může brzy představovat podle odhadů Nejvyššího kontrolního úřadu i 1000 miliard. A Michálek klade otázku: „Víte, kolik bytů pro mladé rodiny (v průměrné hodnotě 3 miliony korun) by mohl stát postavit za tisíc miliard korun? 333 tisíc! Desetinásobek bytů, které se za rok v ČR dokončí.“
Takže co z toho všeho vyplývá?
Především to, že politici by měli říkat lidem celou pravdu a nelakovat naši bezuhlíkovou budoucnost na růžovo. Greta Thunberg a další mladí lidé to snad myslí dobře, ale svými vystoupeními cílí především na země, které už něco s klimatem dělají, zatímco ostatní svět si jede dál ve svých kolejích. Pokud nebude mít svou Gretu třeba Čína, Vietnam nebo Indie, budeme si my utahovat opasky a tyto země budou prosperovat. My se budeme zbavovat aut, přestaneme létat letadly, omezíme cestování, omezíme celkovou spotřebu a po zaplacení cen energií nám sotva zbude na suchý chleba.
Každopádně bychom neměli čekat, až se rozhoupou evropští politici a urychleně dokončit dostavbu dalších jaderných bloků. To by měla být priorita! Pokud rozjedeme jejich stavbu, už nám v tom nikdo nezabrání. Ono totiž hrozí, že se brzy proti jádru zvedne v Evropě takový odpor, jaký dnes zaznamenáváme proti uhelným elektrárnám a automobilům a my si budeme vařit na ohni kořínky, vyhrabané ze země.
Vložil: Pavel Přeučil