O herectví moc nestál, protože mu učaroval swing. A Oldřich Nový by mu určitě dal metál. Tajnosti slavných
13.01.2020
Foto: repro/ndm.cz
Popisek: Ondřej Havelka
VIDEO Autentické aranžmá, hudební nástroje… a ten hlas a přednes! Legendární předválečný filmový milovník by při poslechu jeho interpretace svých hitů určitě uronil slzu dojetí. Není divu, že ojedinělý projekt má také zasloužený úspěch. Snadné to ale nebylo.
Elegance, noblesa i specifická zastřenost populární hudby první republiky, to je úspěšný projekt Ondřeje Havelky Melody Makers. O ‘stylovém‘ orchestru a jeho šéfovi a hlavním interpretu rozhodně nelze říct, že by byli imitátory. Jsou sví, a přesto se jim podařilo dokonale vystihnout styl i atmosféru ‘zlaté éry‘ české kinematografie. Období mezi dvěma světovými válkami, kdy stříbrnému plátnu vévodili Lída Baarová, Adina Mandlová, Hana Vítová, Věra Ferbasová… a především nezapomenutelný gentleman a elegán Oldřich Nový. I když Melody Makers sklízí velkolepé úspěchy již od svého založení v roce 1995, přesto zažil i ‘hubená‘ léta a málokdo by uvěřil, že jeho kapelník leckdy neměl ani na jídlo. O trablech ale dlouho nepromluvil ani slovo.
Chodidla:
Jak se zrodil nový Nový
Herec, občasný režisér dokumentů a divadelních her, scenárista, milovník swingu, zpěvák, stepař, tanečník… to je zřejmě ‘nejuniverzálnější‘ muž českého showbyznysu Ondřej Havelka. Syn hudebního skladatele Svatopluka Havelky a herečky Libuše Havelkové se narodil 10. října 1954 v Praze a na základní škole byl zlobivé dítě. Často při vyučování vyrušoval a vymýšlel různé legrácky, pro které pedagogové zpravidla nemívali příliš pochopení. Hudbu miloval od studentských let, tehdy především bigbít, blues ale i skladby Jaroslava Ježka, Voskovce a Wericha. Na gymnáziu pak objevil tehdejší Studio Ypsilon, ve kterém často hráli swingové melodie a americké šlágry dvacátých a třicátých let minulého století. Swing začal poslouchat čím dál víc a postupně začínal i s jeho interpretací.
Watcha You Know, Joe?:
Stipendium v Ypsilonce
Do Ypsilonky se ale zamiloval i jako divák, a tak se nakonec přece jen přihlásil po maturitě na pražskou DAMU. Ve čtvrtém ročníku pak dokonce dostal od své milované Ypsilonky stipendium , takže už nemusel zkoušet v inscenacích studentského divadla Disk a místo toho hrál v profesionálním souboru. Členem souboru byl až do roku 1983, jenže ve Studiu Ypsilon postupně nastal vývoj, s nímž Ondřej nesouhlasil. Zachoval ale slušnost, a dokud byly inscenace, v nichž byl obsazen, na repertoáru, poctivě své role dohrával. Současně už ale začal od roku 1975 zpívat v Originálním pražském synkopickém orchestru šlágry dvacátých až čtyřicátých let.
Blue Moon:
Pohádkový Matěj
Přestože se herectví nestalo jeho srdečná záležitostí, zajímavé nabídky rozhodně neodmítal a má na kontě téměř 170 postav. Před filmovou kamerou stanul poprvé v roce 1977 jako Karel v komedii Řeknem si to příští léto. K jeho nejznámějším postavám určitě patří učitel v rodinné komedii z roku 1980 Krakonoš a lyžníci, Tumlíř ve filmové pohádce Václava Vorlíčka Rumburak či Arnošt v Komedii Já nejsem já. Nezapomenutelným se stal jako Jiří Oulický v minisérii i filmovém zpracování humoristického románu Zdeňka Jirotky Saturnin. Víc příležitostí mu nabídla televize, pro niž se stal oblíbeným představitelem pohádkových hrdinů. V roce 1999 napsal scénář k dokumentu Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, který poté i sám režíroval. Na přelomu tisíciletí ale spolupráci s produkcemi pověsil na hřebík a věnoval se naplno svému orchestru. Před kameru se vrátil až v roce 2016, kdy i zahrál Heinrichova otce ve válečném dramatu Tenkrát v ráji, o životě legendárního českého horolezce Josefa Smítky.
Georgianna:
Práce všeho druhu
I když vystudoval DAMU, o pár let později se přihlásil ke studiu nového oboru operní režie na brněnské JAMU. Studium, ve kterém se nespecializoval jen na operu, ale i na hudební divadlo a muzikály, dokončil v roce 1983. Režii si pak vyzkoušel například v Hudebním divadle Karlín, kde režíroval muzikál Má férová Josefína. Od počátku devadesátých let se začal věnovat režii i v televizi a mimo jiné je autorem řady hudebních dokumentů. V roce 2014 dosáhl jako režisér mezinárodního úspěchu zfilmováním opery Orfeus a Euridyka, v němž ztvárnil hlavní roli proslulý americký kontratenorista Bejun Mehta. Režijního debutu na poli celovečerního hraného filmu se ale dočkal až v roce 2018. K hořké romanci Hastrman rovněž napsal scénář podle knihy Miloše Urbana s je rovněž autorem dramaturgie a úpravy lidových písní.
Beat me, daddy:
Jak z filmu pro pamětníky
Svůj velký sen si splnil až po dvaceti letech. V roce 1995 založil vlastní orchestr, jehož muzikanti používají autentická aranžmá a hudební nástroje. A Ondřej se proměnil v prvorepublikového elegána par excellence. Většinou se kapele dařilo, a když někdy nastala ‘okurková sezóna‘, projevil se vždy jako opravdový šéf, který se cítí za své lidi plně zodpovědný. Když nedorazily honoráře, prostě platil muzikanty ze svého, takže sám pak leckdy neměl ani na nákup. „Bylo období, kdy jsem se docela zásadně musel uskromnit, abych mohl nějakým způsobem honorovat kluky,“ přiznal v jednom rozhovoru na Frekvenci 1. „Je to logické, že se to stávalo! Patnáctičlenný band není snadné udržet. Pro mě je zásadní věc, aby se obsazení neměnilo. My tím pádem můžeme koncepčně pracovat na interpretaci, a pak to přináší výsledky.“
Ezop a brabenec:
Slušňák opustil rodinu
Milovník starých časů a noblesního gentlemanství nicméně nebyl kavalírem vždy. Zakoukal se totiž do režisérky Alice Kovácsové, pozdější manažerky Melody Makers, čímž uštědřil krutou ránu své manželce Kateřině, dceři nezapomenutelného herce Jiřího Líra. Kvůli Alici opustil rodinu a syna Vojtěcha, což mu Kateřina nedokázala odpustit. „Synovi bylo tehdy asi deset let. Bylo to takové všelijaké, rozvodu totiž předcházelo správné dusno,“ prozradila kdysi deníku Aha!. „Byli jsme rozvedeni za pět minut a dnes se už vůbec nestýkáme.“ S druhou partnerkou má Ondřej dceru Rozálii a syna Attilu, děti z obou vztahů ale nakonec spolu přece jen vycházejí dobře. Rozálie i Vojtěch po otci zdědili hudební nadání a mimo jiné si dokonce spolu zahráli i v otcově muzikálu Zločin v posázavském pacifiku.
Děkuji, bylo to krásné…
Vložil: Adina Janovská