Hrozil mu rok a půl v kriminálu za naprostou klukovinu, zachránila ho až prezidentská milost. Herec má někdy tu káru pořádně naloženou
12.01.2020
Foto: ČT
Popisek: Vladimír Kratina měl hned v prvním ročníku DAMU osud řádně nakloněný
Herec Vladimír Kratina je dodnes obsazovaný a známý, vše ale mohlo být úplně jinak. Ve 13. komnatě vzpomínal na to, jak kvůli klukovině skončil v socialistickém Československu v kriminále, hrozil mu minimálně rok a půl vězení a vyhazov ze školy.
Vladimír Kratina se coby nesmírně talentovaný chlapec ocitl v Praze na vysoké škole a užíval si klasického studentského života: „V roce 1972 jsem byl v prvním ročníku na DAMU. Se spolužákem jsme trávili hodně času v Klášterní vinárně, vypili jsme řadu lahví Casteletu a kráčeli v dobrém rozmaru do Karlovy ulice. Tady byl DISK, to bylo už ‘naše‘ divadlo. Na divadle visely vlajky. Já jsem přesvědčený, že ta vlajka ležela na zemi a byla bouřkou ulomena, ale v protokolech všude stojí, že jsem za ní zatáhl a že jsem ji urval. Já jsem si ji chtěl vzít na kolej, můj kolega s tím nesouhlasil. Vydal jsem se Karlovkou se srolovanou vlaječkou, že půjdu Křižovnickou na kolej, ale jelo tady policejní auto,“ popsal osudnou noc před 48 lety. Policisté mladíka okamžitě zadržely a jeho život se na dlouhé týdny začal odvíjet úplně jinak: „Šoupli mě do suterénu do cely, kde byla jen díra v rohu. Zde se shromažďovali všichni, takže tady bylo 40 lidí. Tři dny jsem tam trčel. V pondělí během dne mě vyzvedli a odvezli do Ruzyně do vazby,“ pokračoval ve vyprávění.
Za vlajku šest týdnů v kriminále
Jeho blízcí se sem za ním ani nemohli vypravit: „Tatínek už dávno nežil, maminka zde nebyla, protože žila v Ostravě. Když se to dozvěděla, tak to byla rána, radila se se svou sestrou, strejdou.“ Život ve vazbě nebyl procházkou růžovou zahradou: „Chodili jsme jednou týdně někam do sprch, ti bachaři byli v práci a otravovalo je, když se dělo něco nestandardního. Ty sprchy byly kluzké a ten dřevák mi občas uklouzl, takže jsem dostal přes prdel, protože ruším.“ Vladimír Kratina si neradostnou situaci dobře uvědomoval: „Pocit to je takový zvláštní, já byl v prváku na DAMU. Přijel jsem z Ostravy, nastoupil jsem na DAMU, byl to báječný studentský život a tohle byl sešup. Uvědomoval jsem si, že tímhle to všechno končí.“
Kvůli klukovině strávil ve vězení dlouhý čas, mohlo být ale daleko hůř: „Byl jsem to pět nebo šest neděl. Prvních 14 dnů se nedělo vůbec nic. Bylo to kvalifikované jako výtržnictví, na to se dávalo paušál 18 měsíců na tvrdo. To mi hrozilo, to jsem se dozvěděl ale později.“ Herec měl obrovské štěstí na pomoc svého okolí: „Advokátce se podařilo mě dostat z vazby, spojila se s panem profesorem Sklenčkou a pracovali na tom, aby mě zachránili před kriminálem. Hrozil mi vyhazov ze školy a 18 měsíců natvrdo. Jak se znám, tak by to dopadlo jinak.“
Milost díky prezidentovi Svobodovi
Herce vazba nezlomila: „Každá povaha se hroutí různě. Někdo má sklony k tomu se hroutit, já jsem celkem odolný. Ale z dnešního pohledu to byla dobrá zkušenost. Když se v životě něco děje, tak mám genovou výbavu, nebo povahu po tatínkovi. On byl mašinfíra, vesnickej řízek, baráčník, ochotník, ve vesnici byl kápo a šéf party.“ Vladimír Kratina dostal milost od prezidenta a jeho stíhání skončilo, prokurátorka se ale přesto nechtěla dát: „Moje advokátka, pan profesor Sklenčka a další postavy z DAMU, paní proděkanka Šmeralová, se za mě zaručili a narazili na dámu z právního oddělení dr. Bretschneidreovou a s tou to domluvili. Jinak bych zřejmě podle nasazení prokurátorky Ivanové šel do báně minimálně na rok a půl.“ Herec měl obrovské štěstí: „Pustili mě z vazby a během léta se to řešilo, oni mě z toho vysekali. Stal jsem se hercem,“ svěřil se. Otázkou je, co by se s jeho životem dělo dál, pokud by prezidentská milost nepřišla…
Vladimír Kratina pochází z Prahy, v jeho jedenácti letech se rodina přestěhovala do Ostravy, odkud odešel na DAMU. Školu se mu přes hrozící vězení podařilo dokončit v roce 1975, poté hrál v divadle v Hradci Králové, v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, v Praze hrál v Ypsilonce, nebo v Činoherním klubu. Jeho filmografie je velmi obsáhlá, přes kádrový škraloup točil za socialismu každý rok několik televizních her. V televizi jsme ho mohli vidět naposledy ve filmu Metanol, kde si zahrál úlohu táty, který vinou pančovaného alkoholu oslepl. Hraje také v několika seriálech, například v kriminálce Linka, nebo Místo činu Plzeň.
|
Vložil: Michaela Špačková