Jsem stará, nic nevydržím, tak k čemu se ještě plahočit po světě. Vítězka Wimbledonu přemýšlela o konci kariéry. Přečetli jsme
11.01.2020
Foto: Facebook
Popisek: Bára Strýcová se pro focení umí ´nastajlovat´, že kdo ji zná jen z kurtů, nepoznal by ji
Tenistka Bára Strýcová je na kurtech úkaz. Nejen že skvěle hraje, ale je to srdcařka, která umí dát emoce pěkně najevo, a to jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu. Loni se jí podařil největší životní úspěch, když vyhrála Wimbledon v deblech a stala se světovou jedničkou. V rozhovoru pro MF Dnes se kromě tohoto úspěchu dotkla jednoho bolavého místa každého profesionálního tenisty. A to, kdy odejít z vrcholového sportu? Je už ten správný moment?
Svůj wimbledonský triumf si uvědomila až později: „Den po dni jsem si uvědomovala, co se vlastně stalo. Chodím doma kolem trofeje a ona tam pořád je. Ale nejvíc mi všechno dojde, když si prohlížím fotky v mobilu. Mám jich tam tisíce a u každé přesně vím, jak jsem se v tu chvíli cítila. Když mi někdy není dobře, vracím se k nim. Zasměju se a zase mám motivaci dál,“ vrátila se k výhře ve grandslamovém turnaji.
Největší úspěch
Z úspěchu se radoval i její otec, který jinak emoce nedává příliš najevo: „Nedává a ani moc nechválí. Spíš mě chytne pod krkem, málem mi ho zablokuje a nahlas se u toho směje. Já už vím, že mi tím ukazuje, jak je na mě pyšný. A tam byl dost,“ přiznala třiatřicetiletá Strýcová. Její maminka je ale spíš nervák: „Přísní byli oba. Ale nikdy mi nenadávali za to, jak hraju tenis. Vadilo jim, jak se při něm chovám. Byla jsem vzteklá, zuřila jsem a neuměla prohrávat. Větší pedant byla asi máma, od které jsme já i sestra dostávaly často na zadek. Možná by se to dnes nemělo říkat, ale já jí to nikdy nebudu mít za zlé. Vychovala z nás slušné holky,“ připomněla Bára v rozhovoru.
Tenisový život vrcholové hráčky, to je především trénink a dřina v posilovně. Foto Facebook
Těžké období na začátku
Loňská sezóna na začátku nevypadala, že by měla být příliš úspěšná: „Těžké období jsem měla hned na začátku roku po turnajích v Austrálii. Psychicky jsem se cítila dole a nevěřila jsem, že kariéru ještě nakopnu. Říkala jsem si, že jsem stará, nic nevydržím, tak k čemu se ještě plahočit po světě. Utápěla jsem se ve špatných náladách, což mi vždycky vydrží několik dní.“ Před Wimbledonem prý Bára formu příliš necítila: „Týden předtím jsem vzdala zápas na turnaji v Eastbourne, byla jsem unavená a měla jsem nateklou achilovku. Takže sebevědomí nic moc. Hrozně jsem se těšila, protože jsem věděla, že to klidně může být naposledy. Ale nečekala jsem nic,“ konstatovala v rozhovoru. Na Wimbledonu strávila tři týdny, pronajala si se svým týmem dům nedaleko Wimbledonu: „Dům byl veliký, každý měl svůj pokoj a všichni byli naštěstí pořádní. Tedy až na jednoho, kterému se občas muselo zdůraznit, aby si uklidil ponožky. Ale třeba trenéra Davida Kotyzu jsem tam skoro nepotkala. Vstával snad v pět a na kurty odcházel, když ještě všichni spali.“
Na partnera si musí zvykat
Bára Strýcová jezdí sice už několik let po turnajích, sama ale nebývá. Několik let byla například vdaná za svého trenéra, za poslední roky chodila se zpěvákem Davidem Krausem, od kterého zběhla k šéfredaktorovi Elle Petrovi Matějčkovi. Tomu mimochodem možná právě partnerství s Bárou srazilo profesně vaz. Báru umístil na titulku časopisu, celkovou stylizaci ale prý okopíroval z Vogue: „Někdy jsem opravdu nevrlá a je mi líp samotné. Tenisový život není lehký. Přijedu domů z turnajů, jsem vyšťavená a tam na mě čeká partner, se kterým jsem se dlouho neviděla. Trvá mi i dva dny, než si zase zvyknu, že vedle mě někdo je. No a když si zvyknu, musím znova pryč,“ přiznala.
Ještě není čas skončit
I Báru Strýcovou občas překvapí fanoušci, například ti, kteří na ni sázejí a ona pak prohraje: „Jeden fanoušek mi napsal, že už se na můj tenis nedá koukat. Občas mi někdo poslal zprávu se slovy „ty stará babko". Ale jinak musím říct, že mám nejlepší fanoušky na světě. Těch dobrých je mnohem víc,“ pochlubila se. Ačkoliv má tedy fanoušků stále dost, čím dál tím přemýšlí nad tím, kdy by měl přijít konec její kariéry: „Po Wimbledonu jsem si říkala, že by to byl hezký konec. A že už v sobě nemám sílu ani motivaci. Obdivuju, jak se Federer, Nadal nebo Djokovič po vyhraném turnaji dokážou nakopnout dál. Ale po pár dnech únava pominula a napadlo mě, proč to nezkusit dál. Po posledním turnaji jsem měla pár dní volno a během nich jsem zjistila, že se zase těším do Austrálie. Čili ano, přemýšlela jsem hodně, několik měsíců, ale rozhodnutí bylo nakonec rychlé. Cítím, že ještě není čas končit.“
+
Bára přes všechnu svou emotivnost působí jako holka s nohama pevně na zemi. Vypovídá o tom i její uvažování o konci kariéry. Sama říká, že nechce hrát za každou cenu: „Já bych se s tenisem chtěla rozloučit, když na mně ještě bude vidět radost. Nerada bych se otráveně ploužila po kurtech a dojížděla kariéru na malých turnajích. Snad ten moment poznám. Ale třeba ne a budu potřebovat, aby mi to řekli blízcí. Že už je čas. Že už si kazím jméno,“ popsala ten moment někdy v budoucnu…
-
Být partnerem špičkové tenistky není úplně snadné. Petr Matějček byl dříve vytíženým šéfredaktorem známého časopisu, co přesně dělá dnes, není známé. Zvládne další rok života na dálku? Bára tvrdí, že se k němu vrací velmi ráda: „Bez Petra nechci být a táhne mě to domů. Ale mám výhodu, že mě podporuje. Je na turnajích se mnou, i když tam není. Rozhodnutí nechal úplně na mně. Vidí, že chci hrát a že se zase těším do Austrálie. Ale taky jsou dny, kdy vidí, že už bych možná chtěla dítě. O každém rozhodnutí se bavíme...“ Tedy i o tom, co Bára plánuje po konci tenisové kariéry, uvažuje prý o malé kavárničce, v níž by nabízela hlavně zdravé věci. Ale ze všeho nejdřív, jak řekla, by chtěla děti.
|
Vložil: Michaela Špačková