Do ženění se nehrnul, nakonec ale jedinému muži zničil hned dvě manželství. Tajnosti slavných
08.01.2020
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: Bohuš Záhorský v komedii Náš dědek Josef
Osudy Bohuše Záhorského a o čtyři roky starší Vlasty Fabianové se protnuly několikrát. Vlasta se totiž provdala za muže, kterému Bohuš odvedl manželku. A o pár let později od něj odvedl i ji. (Pokračování z pondělí 6. ledna)
Kdo by do populárního představitele moudrých a dobrosrdečných dědečků řekl, že komplikované mezilidské vztahy řešil nejen před kamerou, ale i v soukromí. Jeho životní láskou byla slavná herečka Vlasta Fabianová a Bohoušek se stal osudovým mužem, který hned dvakrát zničil manželství jedinému muži, herci a režisérovi Josefu Bezdíčkovi.
Ezra Goodman s dcerou Winnifred (Olga Schoberová) v nesmrtelné komedii režiséra Oldřicha Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera
(foto – repro/archiv ČT)
Dědky povýšil na hvězdy
Od konce druhé světové války si zahrál ve více než stovce filmů, do diváckého povědomí se ale zapsal především jako bezkonkurenční představitel různých dědků a stařečků, obdařených životní moudrostí, citem, ale často také tvrdohlavostí a zatrpklostí. První takovou postavu si zahrál již ve dvaačtyřiceti letech v dramatu Ves v pohraničí. V dlouhé řadě jeho pohádkových a kouzelných dědečků jasně vyčnívá především král Dobromysl Veselý v hudební pohádce z roku 1968 Šíleně smutná princezna. Původně měl tuto postavu hrát Rudolf Deyl mladší, který ale během příprav na natáčení náhle zemřel. Podobně nesmrtelným se stal i jeho Ezra Goodman z westernové parodie Limonádový Joe aneb Koňská opera.
Náš dědek Josef
Vedlejší úlohy dědků dokázal Bohuš Záhorský povýšit do kategorie hlavních rolí, mimo jiné i v komedii Zlatá svatba či poněkud době poplatném snímku Náš dědek Josef. Z posledních let jeho práce je zřejmě nejznámější postava dědy v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem a jeho úplně posledním vystoupením před filmovou kamerou bylo ztvárnění starého včelaře Heiliberga v životopisném filmu z roku 1979 Koncert na konci léta, v němž nechal režisér František Vláčil nahlédnout diváka do života geniálního hudebního skladatele Antonína Dvořáka.
Orgon a Elmíra (Jiřina Petrovická) v Molièrově satirické komedii Tartuffe – Národní divadlo 1965
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda)
Zkrátka Bonbónek
Tak mu přezdívaly kolegyně z Národního divadla. Chodil totiž zásadně v perfektním obleku, ušitém na míru v salonu Kníže, voňavý, sladký a pozorný. Sice nebyl žádný krasavec, přesto si snadno získával přízeň krásných žen. Tajemstvím jeho úspěchu byly vybrané způsoby a galantnost. Dovedl se chovat, vést zajímavou konverzaci, ale na kamarádské důvěrnosti si prý nikdy nepotrpěl. Proto se mu také v hereckém světě říkalo poslední baron. Svého času prý do něj byla zamilovaná i Hana Vítová. Svoji první ženu Věru, kterou přebral rozhlasovému režisérovi Josefu Bezdíčkovi, potkal ještě za první republiky. Měli spolu dceru Evu, záhy ale zjistili, že se zřejmě v manželství nedokážou shodnout, a tak se rozvedli.
Rozvod nadvakrát
Dalších dvacet let se pak Bohuš Záhorský do chomoutu nehnal. O svatbě začal uvažovat, teprve když potkal svoji osudovou ženu Vlastu Fabianovou. Mimořádná herečka a nejbližší přítelkyně Dany Medřické žila s Bohouškem mnoho let takzvaně na psí knížku, i ona totiž byla vdaná za Josefa Bezdíčka, který pak žil sám jako starý mládenec ve své útulné garsonce na Vinohradech. Když pak v létě 1962 zemřel, objevila se další komplikace. Vyšlo najevo, že předválečná rozluka s první ženou není ze zákona platná, a tak musel o rozvod požádat znovu. Nakonec vše vyšlo a v roce 1971 se konečně oženil se svou Vlastou. Dopřáli si ale jen skromný svatební obřad v Jílovém u Prahy. Ani si nekoupili snubní prstýnky a za svědky jim šli herečka Jiřina Šejbalová a kamarád zedník.
Koncertní mistr a místoředitel (Václav Lohniský) v komedii Touha Sherlocka Holmese
(foto – repro/TV Barrandov)
Konečně spolu
Po svatbě Vlasta trvala na tom, že se Bohoušek konečně musí přestěhovat do jejího bytu, z jehož oken byl výhled na budovu Národního divadla. Byli prý jako oheň a voda, dvě bytosti zcela rozdílného naturelu, které spolu sdílely přání a touhy. Dva úžasní herci, dominantní osobnosti, výrazné postavy činoherního souboru Národního divadla. Spoustu času spolu trávili také na chatě v Kamenném Přívozu, kam rádi zvali přátele na lukulské hody, jejichž přípravu si prý právě Bohoušek bral ochotně na starost. Jeho specialitou bylo španělské rizoto, do kterého dával kraby a přiléval kvalitní francouzské víno. Měl ale rád i klasickou českou kuchyni a nejvíc si pochutnal na svíčkové, koprové omáčce a pečené huse. Samozřejmě ji zapíjel vychlazenou plzeňskou dvanáctkou, k níž občas přidal sklenku koňaku, prý pro lepší trávení. Jedna z největších osobností českého divadla dvacátého století a držitel řady ocenění Bohuš Záhorský zemřel 22. září 1980 v Praze ve věku sedmdesáti čtyř let. Vlasta Fabianová ho přežila o celých jedenáct let.
Vložil: Adina Janovská