Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zběhl z gymnázia, pak i z konzervatoře… A nakonec povýšil dědky na hvězdy. Tajnosti slavných

06.01.2020
Zběhl z gymnázia, pak i z konzervatoře… A nakonec povýšil dědky na hvězdy. Tajnosti slavných

Foto: repro/archiv ČT

Popisek: Bohuš Záhorský jako komoří Lang v historické komedii Císařův pekař – Pekařův císař

Za rok zvládl i deset divadelních premiér a zahrál si kdeco, dokonce i Lenina. Stal se hvězdou Národního divadla, přestože nedostudoval ani konzervatoř. Ve velkou osobnost ale vyrostl po boku Jana Wericha.

Jeho repertoár byl velmi široký, hrál milovníky, malé úředníky, policisty, zlodějíčky i velké šéfy. Elegán Bohuš Záhorský bezpochyby patřil mezi velké postavy českého herectví dvacátého století. Mnozí si jej vybaví například jako intrikánského komořího Langa z komedií Císařův pekař – Pekařův císař či krále z pohádek Hrátky z čertem a Šíleně smutná princezna, mladší diváci už ho spíš vnímali jako představitele dobromyslných strýčků a dědečků, například v nestárnoucí komedii Léto s kovbojem.

Božský Bóža

Jmenoval se Bohumil, někdy je uváděno i Bohuslav, a ve studentských dobách mu kamarádi říkali Bóža. Narodil se 5. února 1906 v Praze a byl synkem z takzvané dobré rodiny. Jeho otec, inženýr Jan Záhorský, se věnoval mostnímu stavitelství, později přednášel jako profesor na ČVUT a z pozice národních socialistů se věnoval i politice. Jenže jeho syn se již v útlém dětství tak nadchnul pro divadlo, že v kvintě odešel v roce 1923 z reálného gymnázia na pražskou Státní konzervatoř, kde studoval herectví. Již tehdy začal současně vystupovat v avantgardních projektech Jiřího Frejky a jeho Zkušební scény, kvůli otci ale v té době používal pseudonym Bóža Horský. Nakonec nedokončil ani konzervatoř a v roce 1925 nastoupil do stálého angažmá v Divadle Rokoko, které nedlouho poté skončilo bankrotem.

Doktor Jan Stejskal a doktorka Jožka Severýnová (Zita Kabátová) ve slavném melodramatu režiséra Vladimíra Slavínského Zlatý člověk – 1938

Doktor Jan Stejskal a doktorka Jožka Severýnová (Zita Kabátová) ve slavném melodramatu režiséra Vladimíra Slavínského Zlatý člověk – 1938
(foto – repro/archiv TV Barrandov)

Nejistá budoucnost

Několik následujících let zakusil naplno strasti herecké profese. Střídal angažmá, často s nejistou budoucností, prošel legendární kočovnou divadelní společností Anny Steimarové, jednu sezónu strávil i v novém Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy, a pak znovu spolupracoval s Jiřím Frejkou. Důležité setkání s E. F. Burianem vyústilo v roce 1929 v jeho angažmá v Zemském divadle v Brně, kde navázal pracovní kontakty s režisérem Jindřichem Honzlem. S ním pak přešel do Prahy, na scénu legendárního pražského Osvobozeného divadla, v němž působil až do roku 1938. A právě spolupráce s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem měla na jeho další profesní růst obrovský vliv. Důležité role si zahrál ve všech jejich stěžejních hrách a díky nim také vstoupil do světa filmu.

Vyrostl díky Werichovi

Poprvé stanul před kamerou v roce 1931 jako sourozenec hlavní ženské hrdinky v komedii Pudr a benzin. V dalším filmu na něj připadla menší role nezaměstnaného, v posledním snímku Svět patří nám z roku 1937 již ztvárnil dějově významnou postavu podvodníka Dexlera. Mezitím začal účinkovat i v projektech jiných režisérů a ve druhé polovině třicátých let se jeho filmografie začala utěšeně rozrůstat. Během okupace si několikrát zahrál mimo jiné i ve filmech Oldřicha Nového. Mezitím byla činnost Osvobozeného divadla v roce 1938 nuceně ukončena, takže poté začal hrát v Divadle U Nováků a v roce 1940 přešel do Nezávislého divadla, na jehož jevišti strávil téměř celé období druhé světové války.

Josef Habršperk a Valentin Bláha (Otomar Krejča – vlevo) v dramatu Ladislava Stroupežnického Naši furianti – Národní divadlo 1953

Josef Habršperk a Valentin Bláha (Otomar Krejča – vlevo) v dramatu Ladislava Stroupežnického Naši furianti – Národní divadlo 1953
(foto – repro/vis.idu. cz)

Zahrál si i Lenina

Jeho poslední ‘štací‘ před osvobozením se stalo Intimní divadlo, které bylo po válce přejmenováno na Realistické divadlo. Na jeho jevišti ale strávil pouze jedinou sezónu a celé jeho další divadelní působení bylo od roku 1946 spojeno s Národním divadlem. I tady zpočátku účinkoval jen ve vedlejších rolích, což mu ale umožnilo hned v první sezóně nastudovat neuvěřitelných deset premiér. I později hrál spíš jen vedlejší postavy, které ale díky vyzrálému herectví dokázal povýšit na výrazná herecká vystoupení. Zaujal v klasických kusech, nevyhnul se však ani tendenčně pojatým excesům, jako byl Nezapomenutelný rok devatenáctý, v němž si dokonce zahrál V. I. Lenina. Na jevišti Národního divadla stanul naposledy v Jiráskově Lucerně, která měla premiéru v lednu 1976.

(Pokračování ve středu 8. ledna)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská