Máme se prý jako v ráji, tvrdí naše svatá čtveřice. Ale opravdu nám nic nehrozí? Co ty tisíce mrtvých Čechů?
05.01.2020
Foto: Pixabay
Popisek: Zdatně plníme statistiky a hřbitovy
Tento týden jsme zveřejnili řadu faktů, které náš údajný blahobyt, jenž nám líčí naši politici, vidí méně růžovými brýlemi. Samozřejmě ale záleží na úhlu pohledu. Ve srovnání s řadou chudších zemí se máme skutečně báječně, horší je to v případě souboje s těmi nejvyspělejšími. A nejen to, k překvapení mnohých našinců začínáme pokulhávat i za některými našimi sousedy z bývalého východoevropského satelitu. Ale budiž. Ekonomické údaje navíc nejsou pro mnoho lidí těmi nejdůležitějšími.
Je opravdu krajně podezřelé, že čtyři nejmocnější politici naší země ve svých vánočních a novoročních projevech zcela ignorovali okolnosti, dotýkající se každého z nás a s klidem tvrdili, že občanům naší země nic nehrozí. Jako by ohrožení životů a zdraví, jemuž čelí tisíce občanů naší země, nebylo tou vůbec nejdůležitější věcí.
Děsivá bilance
Výjimku tvoří situace, kdy se najednou politici (nejen čeští) zviditelňují při každém větším neštěstí. Vyhlašují státní smutky, slibují hory doly pozůstalým a nová účinnější opatření, která jsou většinou v nedohlednu. Avšak hrozivou skutečnost, že na českých silnicích v uplynulém roce zahynulo téměř dvakrát více lidí, než při leteckých nehodách na celém světě, mlčky přehlížejí. Bilance je přitom koncem každého roku skutečně děsivá a nic nenasvědčuje tomu, že by se měla zásadně změnit. Nejčastějšími příčinami dopravních nehod jsou stále nepřiměřená rychlost a nesprávný způsob jízdy. Bez přehánění tak lze konstatovat, že na českých silnicích řádí dopravní teroristé, kvůli nimž zahyne mnoho nevinných obětí. Jak jinak lze nazvat řidiče, který pokračuje v jízdě na červenou, přes varovný signál vjede na železniční přejezd, za jízdy telefonuje či dokonce sleduje film, nebo je pod vlivem alkoholu a drog? Je smutným faktem, že Češi mají mnohem větší šanci, že se stanou obětí zločinu na silnici, než teroristického útoku.
…a ještě horší
A další bilance je ještě strašlivější. Podle Evropské agentury pro životní prostředí zemře každý rok v České republice přes deset tisíc lidí následkem znečištěného ovzduší. Hlavním viníkem je přitom polétavý prach, jehož hodnoty se nedaří snižovat ani u nás, ani v celé Evropě, ve většině zemí je situace podobně alarmující a na našem kontinentě tak ročně zemře kvůli znečištěnému ovzduší půl milionu lidí předčasně! A politická elita to až na pár výjimek mlčky přechází. Většina našich politiků stejně tak zamlčuje, že Češi umírají dříve než většina Evropanů. A že namísto žebříčků, v nichž bychom jistě rádi vítězili, spíše vévodíme těm opačným. Češi pijí více alkoholu a jsou obéznější než představuje průměr EU. Střední délka života je tak u nás o celé dva roky nižší než představuje průměr v EU. A ještě jedno smutné číslo. Většina českých občanů netuší, že v naší zemi ročně spáchá sebevraždu kolem 1350 lidí, tedy několik denně. Bilanci paradoxně vedou nejbohatší regiony – Praha, Středočeský a Jihomoravský kraj.
Je docela možné, že se premiérovi Babišovi časem pomocí kouzel podaří, že se staneme vysněným Švýcarskem. Upřímně bych si to přála. Nejen proto, že je v této zemi životní úroveň opravdu vysoká, ale třeba také s ohledem na fakt, že zde mají nejčistší vzduch na světě (my jsme až na 68. místě), nízkou kriminalitu, vysokou míru svobody či politickou neutralitu. Bohužel je ale pravděpodobnější, že než se tento sen naplní, v Česku předčasně a zbytečně zemřou tisíce lidí na silnicích nebo se postupně udusí špatným vzduchem. Kéž by tomu bylo jinak a naše politická reprezentace se zaměřila na jiné rekordy.
Vložil: Adéla Hofmanová