Když klekli na prý nevinného Kajínka, našli granát, pistoli a nádobíčko na vloupačky. Na vlastní kůži v centrále URNA
02.01.2020
Foto: URNA
Popisek: URNA, ilustrační foto
VIDEO V minulých dílech jsme vám ukázali bleskovou razii příslušníků Útvaru rychlého nasazení (URNA) při osvobozování pěti rukojmích, které si vzali v Paláci Akropole jako rukojmí teroristé. Šlo o cvičnou akci. Zmínili jsme i zatím největší cvičení proti teroristům v Kongresovém centru na pražském Vyšehradě v loňském roce. Tam teroristé drželi celkem 2000 rukojmích. Následovaly informace o tom, jak je mnohdy těžké se do elitního komanda dostat. Závěrečný díl bychom chtěli věnovat některým nejzajímavějším případům, při kterých URNA zasahovala.
K mediálně nejzajímavějším patří zcela určitě případ doživotně odsouzeného dvojnásobného nájemného vraha Jiřího Kajínka, který ale nedávno opustil brány věznice na základě amnestie Miloše Zemana. Kajínek byl muž s poměrně vysokým intelektem, zkoušel pláchnout už v roce 1993 z věznice v Českých Budějovicích. Od ředitele věznice dostal ´opušťák´, ale už se nevrátil. Vydržel na svobodě čtyři měsíce, přičemž se v té době měl dopustit dvojnásobné nájemné vraždy. Později ho policisté dopadli, a tak putoval zpět za mříže.
Věčný útěkář Kajínek
První potyčky se zákonem měl Kajínek už jako nezletilý chlapec, když v roce 1974 spáchal majetkovou trestnou činnost. Tehdy mu bylo okolo 13 let. Ve vězení se však ocitl až o osm let později, a to za vloupávání do chat. O tři roky později, tedy v roce 1985, byl odsouzen za vykrádání bytů, nedovolené ozbrojování a napadení veřejného činitele. Tehdy při zatýkání udeřil pěstí dva policisty a třetího z nich shodil ze schodů. Nicméně i přes pochybnosti veřejnosti byl 23. června 1998 odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za dvojnásobnou nájemnou vraždu a několik dalších trestných činů, kterými byly pokus o vraždu, a hlavně nedovolené ozbrojování. Přechovával u sebe neobvykle velký počet zbraní včetně samopalů, brokovnice, pistolí s tlumičem a obrovského množství nábojů a zásobníků.
Místo uprchlého Kajínka srna
K jeho nejlegendárnějšímu útěku patří únik z přísně střežené věznice Mírov. Před 19 lety, tedy 29. října 2000, se mu podařilo kolem šesté hodiny večerní upláchnout. Stal se tak jediným člověkem v historii Mírova, kterému se povedlo ´vzít čáru´ na svobodu. Kajínka nezastavila ani střelba ostrahy (říkalo se, že dozorce jaksi v rozrušení nedokázal trefit Kajínka brokovnicí ze šestimetrové vzdálenosti). Následně bylo po Kajínkovi vyhlášeno celostátní pátrání. Okolí věznice prohledávaly speciální jednotky, psovodi a po zuby ozbrojení policisté, neboť se předpokládalo, že Kajínek byl ozbrojen. Akce se tehdy zúčastnil i samotný ředitel URNA, brigádní generál JUDr. Libor Lochman. Jsme kamarádi, Libor mi jednou prozradil, že někde v lese našel jeskyni, odkud se ozývaly nějaké zvuky. Libor tam byl sám. Vytáhl zbraň a krůček po krůčku se blížil do jeskyně. Ale Kajínek tam nebyl! Namísto hledaného zločince vyskočila z jeskyně srna, která kopla Lochmana do přilby.
Jak pojednal zásah URNY režisér Petr Jákl ve filmu Kajínek, se podívejte v následujícím videu, které dost odpovídá skutečnosti:
Vedle postele našli granát
Kajínek byl dopaden byl až po více než pěti týdnech v Praze, tedy 8. prosince. A právě zde přichází ke slovu komando URNA. Operativa měla k dispozici informace o tom, kde se přesně Kajínek schovává. Na případ bylo uvaleno přísné informační embargo. Policie stanovila den D a pro Kajínka si jedno pozdní odpoledne, kolem 17:00, přišla URNA. Vedle postele policisté našli granát. Kromě granátu měl pistoli a náčiní na vloupačky. Od koho jej dostal, to Kajínek nikdy neprozradil. Část zásahovky se slanila ze střechy, druhá část se snažila překonat pancéřové dveře. Komando naházelo do bytu ohlušující a oslepující granáty a Kajínek dostal pouta. Jinak Kajínek se později nechal slyšet – prostřednictvím redaktorky deníku Blesk, která na něj nedala dopustit, že chtěl útěkem upozornit na svoji nevinu. Je ale otázkou, jestli by ´nevinný´ člověk měl u sebe ostrý granát a ´nádobíčko´ ke vloupačkám, a to už vůbec nehledě na jeho pestrou kriminální minulost.
Podívejte se na Televizní noviny TV Nova ze dne, kdy Kajínka po jeho legendárním útěku dopadli:
Horká půda v zahraničí? URNA chrání diplomaty
Naši diplomaté nepůsobí jen v ekonomicko - politických misích. Pak tady máme třeba Afghánistán, Irák, Islámábád v Pákistánu, Libanon, a mohli bychom pokračovat. Třeba při Olympiádě v Aténách zajišťovali bezpečnost naší diplomacie včetně prezidenta Václava Klause lidé z URNA.
„Nevýhodou je, že naši lidé působí na ´horké půdě´, a tak se o jejich bezpečnost starají vyčlenění příslušníci našeho útvaru. Tomu se říká ochranná mise," prozradil generál Lochman. Kolem našich diplomatů se při přejezdech motají agenti domácích zpravodajců, což je běžná praxe všude na světě, ale nikdo nezná den a okamžik, kdy by do našeho automobilu diplomatického sboru narazila dodávka plná výbušnin. Z toho důvodu se lidé z ochranného týmu pohybují v blízkosti chráněné VIP osoby zásadně v civilním oděvu.
Po třech měsících rotují
Tady je rovněž důležitá spolupráce s naší rozvědkou, nic se nesmí ponechat náhodě. Například v Bagdádu dochází každý den až k deseti bombovým útokům, nebo útokům palnými zbraněmi. Naši diplomaté jsou pod určitou ochranou budovy velvyslanectví či konzulátu, ale pokud se někdo z nich rozhodne, že se zúčastní jednání, riziko je extrémní. Samo sebou, že se strážci po určité době (3 měsíce) mění, rotují. Pro zaměstnance Ministerstva zahraničních věcí pořádá komando URNA také kurzy, jejichž součástí je řízení pancéřovaných vozidel a základy střelby z krátkých a dlouhých zbraní.
Vložil: Ivan Břešťák