O Vánocích zemřela krásná, křehká, nesmírně statečná herečka. Radovala se ze svého postiženého syna, zato svět ji trápil
27.12.2019
Foto: Hans Štembera
Popisek: Táňa Fischerová
FOTO Také letošní Vánoce jsou bohužel poznamenány smrtí významné české osobnosti. Na Boží hod vánoční podlehla těžké nemoci herečka, spisovatelka a v neposlední řadě i politička Táňa Fischerová (72). Většina z nás si ji bude pamatovat jako krásnou, oduševnělou, křehkou a statečnou ženu. Jen málokdo přitom tuší, jak těžkým životním peripetiím čelila.
Svůj osud měla již geneticky zakódovaný po svých rodičích. Pocházela z umělecké rodiny, otec byl režisérem, matka baletkou, ale jejich kariéru výrazně poznamenala válka, během níž byli oba uvězněni v koncentračních táborech - v Osvětimi a Terezíně. Později se na nich zase podepsala éra normalizace. Táňa se naštěstí uchytila v báječných šedesátých letech, kdy získala svoji první filmovou roli, a především angažmá v legendárním Činoherním klubu. Zde se dočkala velkých hereckých příležitostí, ale v roce 1973 odtud musela odejít. Určitě ji přitížilo nejen otcovo jméno, ale také spolupráce s vynikajícími režiséry, kteří byli v té době na indexu, například Evaldem Schormem, Janem Kačerem nebo Karlem Kachyňou. Čas od času se sice objevila ve filmu a televizi, například ve výborném snímku Jaromila Jireše Prodloužený čas, ale teprve po roce 1989 se dočkala satisfakce a zajímavých příležitostí. Patřila k nim především postava klavíristky Lýdie v televizní adaptaci románu Pavla Kohouta Konec velkých prázdnin.
Najít foto, kdy by neměla na rtech a v očích ten svůj mírný, něžný, jakoby vědoucí úsměv, je vážně nesnadné
Život s Kryštofem
Nejbolestnější kapitolou jejího života se stal vážně postižený syn Kryštof, který se ji narodil v dlouholetém vztahu se známým hudebníkem Petrem Skoumalem, s nímž se později rozešla. Svůj příběh popsala v Třinácté komnatě České televize. „Jeho vstup na svět byl poněkud zvláštní, narodil se sice v termínu, ale měl jenom 1790 gramů, a to je vždycky problém. Ale nikdo mi neřekl, že dítě bude postižené,“ svěřila se. Nic prý nenasvědčovalo tomu, že Kryštof, který byl krásné miminko, je nemocný. Fotografie, které v tomto pořadu ukázala, skutečně dokumentují, že šlo o rozkošného, smějícího se blonďatého chlapečka. Teprve po půl roce objevila první varovné signály jako projev mozkové obrny. Tehdy jí lékaři řekli, že Kryštof skončí v ústavu.
Na volné noze
Kvůli nemocnému synovi se rozhodla opustit svoji kariéru a starala se o něj. Jako herečka na volné noze potom hrála jenom příležitostně. Když se jí později podařilo Kryštofa umístit v odborném zdravotnickém zařízení, mohla se věnovat alespoň částečně své profesi. A syna na invalidním vozíku, vyžadujícího neustálou péči, si brát domů, kdykoliv to bylo možné. Péče o něj přitom nebyla vůbec jednoduchá, křehká herečka měla co dělat, aby ho například oblékla. Pochvalovala si však, že v dospělosti již netrpěl epileptickými záchvaty a chvíle, které spolu prožívali, byly krásné. „Já myslím, že je naprosto šťastný ve světě hudby. Kamkoliv přijde, nasadí si sluchátka,“ popsala synovu velkou vášeň. A prozradila také, že poslouchá i písničky svého otce, s nímž Táňa udržovala, dokud nezemřel, velmi dobré vztahy.
Mě spíše trápí svět, mě trápí společenské problémy, prozradila ve své 13. komnatě
Mě trápí svět
Časem se s nemocí svého jediného syna vyrovnala, a naopak ji považovala za nesporné obohacení svého života: „Já musím říci, že mě ty osobní problémy opravdu opustily. Mě spíše trápí svět, mě trápí společenské problémy,“ přiznala se Táňa v Třinácté komnatě. Právě proto se po roce 1989 angažovala nejen v charitě, ale i politickém životě, čtyři roky byla dokonce poslankyní Parlamentu ČR a jako nezávislá kandidátka se zúčastnila souboje o prezidentskou funkci.
Vložil: Adéla Hofmanová