Vdala se a měla děti, protože to dělali všichni. Až po letech zjistila, že chce něco jiného. Tajnosti slavných
20.12.2019
Foto: repro/Alena Hrbková
Popisek: Jitka Smutná
Populární divadelní a seriálová herečka byla vdaná třicet let a porodila dvě děti. Až pak jí došlo, že jí takový život vůbec nesedí, a na prahu šedesátky vykročila za štěstím. A co na to opouštěný manžel?
Prý už v pubertě si začala uvědomovat, že má citově mnohem blíž k ženám než mužům, jenže vyrůstala v generaci, pro niž byla homosexualita tabu. Nemluvilo se o ní a většina gayů a lesbiček se snažila svou orientaci tajit. A tak se i Jitka Smutná rozhodla být za každou cenu ‘normální‘. Provdala se za kameramana Jaromíra Nekudu, porodila mu Jakuba a Terezu a zdálo se, že je všechno v pořádku. Jenže po dvou desetiletích poznala ženu, po jejímž boku si uvědomila, že tohle je to pravé.
Hermie v Shakespearově Snu svatojánské noci – Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava 1976
(foto – repro/vis.idu.cz/František Krasl)
Žárlivost a alkohol
Narodila se 16. dubna 1952 otci novináři a jeho o hodně mladší manželce, která se vyučila švadlenou a pracovala jako účetní. Doma na ni čekali tři bratři, desetiletý Vladimír, dnes známý kameraman, a osmiletá dvojčata Eduard a Tomáš. Když jí ale bylo osm, rodiče se rozvedli. Otec prý velmi žárlil, a navíc měl problémy s alkoholem. „Moje dětství bylo všechno, jen ne šťastné. Dnes bych byla označována za týrané dítě,“ prozradila kdysi deníku Aha!. Dětství prožila v pražských Nuslích a často chodila do kina. K filmu a literatuře ji vedli právě bratři.
Na malování neměla
Jako malá toužila stát se malířkou a být třeba jako slavný francouzský malíř a grafik Henri de Toulouse-Lautrec. Nejspíš to prý pochytila od maminky, která se o malířství velmi zajímala a ráda kupovala reprodukce. A tak se v jedenácti letech zapsala do Lidové školy umění. Jenže při první návštěvě dostala od učitelky sáhodlouhý seznam, co všechno by si měla pořídit, a na všechny ty barvy, štětce. nůžky či lepidla by bývala potřebovala tři stovky. V té chvíli pochopila, že z ní malířka nebude, a zkusila štěstí v dalších dveřích, kde probíhaly zkoušky na literárně dramatický obor.
S Jiřím Holým v televizní komedii Zkouška - 1983
(foto – repro/archiv ČT)
Jedenáctiletá Taťána
U přijímacích pohovorů se tehdy setkala s režisérem Janem Fuksem, a po otázce, co vlastně umí, začala recitovat vášnivý monolog Taťány z Evžena Oněgina, který se naučila o prázdninách z čítanky. A byla přijata. Kromě divadla ale hrála basketbal a později házenou, dokonce chytala v dorostenecké lize za SpartakPraha 4. V ‘lidušce‘ měla štěstí na skvělou profesorku Štemberkovou, k níž chodila až do osmnácti let a která ji perfektně připravila k přijímacím zkouškám na DAMU.
Osudová Ostrava
Po absolutoriu v roce 1974 získala první angažmá ve Východočeském divadle Pardubice, které jí umožnilo zahrát si pár pěkných rolí, například třeba Célii v klasické komedii Williama Shakespeara Jak se vám líbí nebo Haničku v Lucerně. Přesto tam strávila jen dva roky. Už v roce 1976 ji totiž režisér Jan Kačer zlákal do Ostravy. V moravskoslezské metropoli prožila čtrnáct let a deset let hrála v Kačerových hrách. A také se seznámila i s manželem Jaromírem Nekudou, který pracoval v ostravském televizním studiu jako kameraman. Díky tomu, že hraje na kytaru, také poznala populárního písničkáře Jaromíra Nohavicu a dokonce spolu několikrát vystoupili na folkových koncertech.
S Janem Novotným ve hře Arnošta Goldflama Smlouva – Divadlo Kolowrat 1999
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Hana Smejkalová)
Dva důvody k návratu
Ještě před listopadovou revolucí dostala nabídku angažmá v pražském Divadle Na zábradlí, nakonec ale nenastoupila, protože šla rovnou do Národního divadla, kam ji doporučil režisér Ivan Rajmont. Druhým důvodem, proč se rozhodla k návratu do rodné Prahy, byla maminčina nemoc. Pomoci jí v těžkých chvílích ale Jitka mohla bohužel jen pár měsíců, pak zaúřadovala nekompromisní smrt. Na naší největší divadelní scéně prožila šestnáct let a ztvárnila dlouhou řadu krásných rolí, současně ale hostovala i v dalších divadlech, například v Divadle Na prádle, Divadle v Řeznické a Divadlo Palace.
Nabídka, která se neodmítá
A pak dostala nabídku, která byla zajímavá. Stala se členkou Městských divadel pražských, kde kromě klasické činohry začala hrát i ve zpívaných hrách a konverzačních komediích. Na kontě má ale také téměř dvě stovky filmových a televizních postav. Před televizní kamerou se poprvé mihla již v roce 1972 v inscenaci Evy Sadkové Cena zlata a o rok později dostala první filmovou nabídku, postavu Zdeny v poválečném milostném dramatu Milenci v roce jedna, které natočil Jaroslav Balík podle scénáře spisovatele Jana Otčenáška.
(pokračování v pondělí 23. prosince)
Vložil: Adina Janovská