Zamiloval se v osmnácti a bál se doma přiznat. Nakonec byl dva v jednom – táta i máma na plný úvazek. Tajnosti slavných
18.12.2019
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Karel Štědrý
AUDIO/VIDEO Nebýt Suchého se Šlitrem, možná bychom byli bohatší o nějakou velkolepou železniční stavbu. Přišli bychom ale o nesmrtelné hity i spoustu legrace. Noblesní gentleman se sice stále usmíval, v soukromí mu ale leckdy do zpěvu nebylo.
Herec, komik, konferenciér, ale také zpěvák, textař a zakladatel legendárního pražského Semaforu. Přitom se původně měl věnovat diametrálně odlišné profesi, jak si přála jeho maminka. Přání jí sice splnil, ale jen částečně. Osudným se mu totiž stalo setkání s mimořádnou tvůrčí dvojicí Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem. Nebýt těch dvou, možná bychom byli bohatší o nějakou tu velkolepou železniční stavbu, pár generací by ale bylo ochuzeno o spoustu legrace, písničky, které si zpíváme dodnes… a vůbec. Karel Štědrý byl zkrátka jedinečný talent, který se navždy zapsal do historie hned několika uměleckých směrů.
Mám malý stan
(s Waldemarem Matuškou):
Kluk z kantorské rodiny
Narodil se 10. dubna 1937 v Praze do učitelské rodiny a maminka měla o budoucnosti obou svých synů jasnou představu. Od mladšího Karla očekávala, že přizdobí své jméno inženýrským titulem. „Říkala, že je to studium na Vysoké škole železniční hrozně výhodné. Jízdenky, ty že budu mít zdarma pro celou rodinu, pražce na topení a tak,“ prozradil s úsměvem v dokumentu České televize Třináctá komnata. Mamince sice její sen splnil a titul Ing. v oboru železničního stavitelství získal v roce 1960, nikdy ale tuto profesi nevykonával. Mezitím už totiž vlak jeho života zamířil na úplně jinou kolej.
Oliver Twist
(s Evou Pilarovou a Waldemarem Matuškou):
Jeden z otců zakladatelů
Osudovou výhybku přehodil starší bratr Ivan, s nímž začal v šestnácti letech amatérsky zpívat. A že jeho výkon rozhodně není k zahození, to velmi rychle zjistil i Jiří Suchý, s nímž se seznámil v roce 1958 a vzápětí začal vystupovat s jeho Pastem triem v pražské Redutě. Doplňovali se přímo skvěle, takže se o rok později Karel stal samozřejmě i jedním ze zakládajících členů legendárního divadla Semafor. Ve stálém angažmá v něm zůstal tři první sezóny, takže vystupoval ve slavných představeních Člověk z půdy, Zuzana je zase sama doma či Taková ztráta krve. V této době ještě žádné hity sólově nezpíval, nejznámější jsou jeho duety Takový je život a Kaňonem takhle k večeru s Jiřím Suchým, Opilá bílá myška a To všechno odnes čas s Waldemarem Matuškou či Miluj mne nebo mne opusťs Karlem Gottem – Love Me Or Leave Me s textem Jiřího Suchého.
Miluj mě nebo mě opusť
(s Karlem Gottem):
Páté kolo u vozu
V roce 1962 se uchýlil pod křídla nezapomenutelného herce, komika, herce, zpěváka, především ale skvělého manažera Darka Vostřela do konkurenčního Divadla Rokoko, na jehož jevišti strávil dalších deset let. Nebyl ale ‘čistokrevný‘ zpěvák, ale spíš zpívající herec, a tak se brzy začal cítit vedle slavnějších kolegů, jako byli Václav Neckář, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Eva Pilarová či věrný kamarád Waldemar Matuška, tak trochu jako páté kolo u vozu. Ke spolupráci se Suchým a Šlitrem se sice ještě jednou vrátil v roce 1964 při natáčení filmu Kdyby tisíc klarinetů, už ale jenom jako herec, navíc ještě nemluvící. Od režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka totiž dostal roli Kadrnožky. „Prolistoval jsem scénář a koukám, Kadrnožka ani slovo ani písnička. Tak jsem přišel do divadla a povídám Janíkovi (Roháčovi): Prosím tě, co ten Kadrnožka mluví? A on povídá: Víš co, Karle, Kadrožka nemluví, ten mlčí, ale významně. Ale vždycky, když byla nějaká scéna, kde se mluvilo, byl jsem tam naaranžován v pozadí,“ prozradil později s tím, že na natáčení vzpomínal celý život, především kvůli obrovské euforii, které všichni účinkující propadli.
Meziměsto:
Nejvíc zářil v duetech
Již na počátku šedesátých let se proměnil v mimořádně vytíženého a žádaného umělce všestranného zaměření a do této doby také spadají jeho první filmové role. Poprvé se objevil na plátně coby brigádník v budovatelském dramatu Václava Gajera Sedmý kontingent. Samostatných hitů měl v té době jako šafránu, i později bodovaly především jeho duety, ať již to byl Mám malý stan, opět s Waldemarem, či Milenci v texaskách z filmového muzikálu režiséra Ladislava Rychmana Starci na chmelu, které nazpíval s Josefem Zímou. Jako zpěvák našel uplatnění i před kamerou, například hned ve třech rolích – jako mnich, švec a výběrčí mýtného – v hudební romantické komedii Zdeňka Podskalského staršího Ta naše písnička česká, která se stala poctou slavnému písničkáři Karlu Hašlerovi. Sám sebe si zahrál v nestárnoucím hudebním seriálu Píseň pro Rudolfa III. Především ale našel uplatnění jako moderátor úspěšného hudebního pořadu Vysílá studio A.
Opilá bílá myška
(s Waldemarem Matuškou):
Král zájezdových programů
V roce 19712 odešel z Rokoka na volnou nohu a zaměřil se na pěveckou kariéru. Postupně vystřídal několik tanečních orchestrů, až zakotvil pod taktovkou Karla Vlacha. S jeho slavným orchestrem nejen zpíval, ale také působil jako konferenciér. V dobové konkurenci přestal postupně pořizovat vlastní nahrávky, dál se ale vracel k osvědčeným titulům domácí i zahraniční produkce, zaměřené na populární hudbu a swing. Absolvoval stovky koncertních zájezdových programů s Karlem Hálou a Yvettou Simonovou, pod hlavičkou Pražského kulturního střediska účinkoval v řadě estrádních programů a k některým psal i scénáře. Příležitostně se vracel i před kameru, například oblékl mnišskou kutnu ve filmovém zpracování Noci na Karlštejně, a dočkal se i několika klasických hereckých příležitostí v televizních inscenacích. Následovaly další projekty Československé televize, jako Diskotéka pro starší a pokročilé; Kabaret U dobré pohody či Písničky z obrazovky, díky nimž si stále udržoval popularitu u diváků.
Zvoňte o patro níž
(s Václavem Neckářem):
Táta-máma na plný úvazek
S první manželkou Janou se seznámil na plovárně v pražském Podolí. Bylo mu tenkrát pouhých osmnáct, ona byla starší a rozvedená. Chodili spolu čtyři roky, první dva ji ale doma tajil, protože se bál, že z toho bude doma pořádný poprask. Pak Jana otěhotněla, a tak jejich vztah nemohl skončit jinak než na radnici. Měli spolu dcery Terezu a Zuzanu a obě jsou nositelkami jmen podle slavných semaforských hitů. Těžko ale říct, zda byl hlavním motivem úspěch písniček, nebo spíš přátelství s jejich interpretem, svérázným samorostem Waldemarem Matuškou. Pak ale Jana onemocněla rakovinou, rok marně bojovala se zákeřnou nemocí a Karel se svědomitě staral o dcery. Nakonec Jana nerovný boj prohrála. „Jana pro mě byla žena na celý život. Počítal jsem s ní. Nikdy bych se s ní nerozvedl. Po tom dvacetiletém manželství jsem ovdověl. Terezce bylo třináct, Zuzce osmnáct a já se stal mámou i tátou dohromady,“ zavzpomínal v dokumentu se slzami v očích.
Písmena (L.O.V.E.):
První pokus nevyšel
Nelehkou dvojroli táta-máma se rozhodl řešit pomocí nové manželky, první pokus o znovuvytvoření kompletní rodiny ale nevyšel. Jeho vztah s Evou, rozenou Vondruškovou, spíš připomínal velkou ‘Itálii‘, podle svědectví dcer ho prý několikrát dokonce přetáhla po zádech deštníkem. Až po boku další partnerky, o jednadvacet let mladší Evy, našel konečně vytoužený klid a štěstí. Seznámili se na Zahradnickém plese, který byl v předrevoluční době největší událostí plesové sezóny. Sice přišla v doprovodu Karlova kamaráda, byla to ale láska na první pohled. Nejprve si začali tajně telefonovat, časem přišly zásnuby a pouhý den před svatbou se dozvěděli od lékařů, že čekají syna Karla. „Po roce známosti jsem ji požádal o ruku a ona odmítla, ale nakonec si mě přeci jen vzala,“ říkával spokojeně.
Bi-bom
(ze seriálu Píseň pro Rudolfa III.):
Bitva o život
Po roce 1989 se podobně jako řada kolegů vrhl na podnikání, stal se u nás průkopníkem nápojových automatů. Zpočátku to byla jenom obrovská dřina. Vzal si totiž úvěr půl druhého milionu, a tak ze všech sil splácel, a automaty dokonce opravoval sám. „Kolegové ze showbyznysu mi tehdy říkali: A nestydíš se, když tě lidi vidí u automatu s kýbly? Já se nestydím, odpovídal jsem,“ prozradil. V roce 2008 si ale na něj osud došlápl znovu. Lékaři u něj diagnostikovali rakovinu střev, zprvu se zdálo, že se vše v dobré obrátí, nemoc se ale ještě jednou vrátila. A tak nakonec musel přetrpět neuvěřitelných šedesát chemoterapií. A pak ho začalo pro změnu zlobit srdce. „První záchvat, kdy jsem se nemohl nadechnout, mě postihl před pár lety na dovolené v Africe. Naštěstí jsme se už s manželkou chystali domů. V Praze jsem absolvoval všemožná vyšetření, ale měl jsem štěstí v neštěstí, protože jsem se dostal do péče profesora Jana Pirka. Nic lepšího mě nemohlo potkat. Voperoval mi do srdce prasečí chlopeň a čtyřnásobný bypas. Zachránil mi život,“ vzpomínal v rozhovoru pro našehvězdy.cz s vděčností na uznávaného chirurga.
Chodím do houslí:
Zákeřný Alzheimer
Vrátil se pak ke své profesi a znovu pravidelně vyrážel na vystoupení s kamarádkou Pavlínou Filipovskou, Yvettou Simonovou a Josefem Zímou. Až v létě roku 2017 přiznal, že tentokrát na něj zaútočila nemoc, proti níž není obrany – Alzheimerova choroba. Přitom ještě v dubnu odzpíval v pražském Divadle Hybernia velkolepý narozeninový koncert ke svým osmdesátinám. Poctivě bral léky, které dokážou postup nemoci alespoň přibrzdit. „Opakuju si stále slova písní, abych je nezapomněl,“ prozradil serveru super.cz v srpnu s tím, že tu s námi hodlá pobýt ještě přinejmenším dalších deset let. Třetí boj s vážnou chorobou ale prohrál bohužel mnohem dřív. Chytrý, noblesní a stále se usmívající gentleman odešel navždy v úterý 7. listopadu 2017, v půl páté ráno.
Diga diga dou:
Vložil: Adina Janovská