Kdysi hrál za sedm pětek, pak zazářil jako kometa. Osud ho ale postavil zpátky nohama na zem. Tajnosti slavných
09.12.2019
Foto: repro/Facebook
Popisek: Janek Ledecký
AUDIO/VIDEO Ve dvaceti letech odstartoval raketovou kariéru, brzy ale pocítil, jak může být svět showbyznysu nebezpečný. O své děti se pak tak moc bál, že je raději ani nepustil do školy.
V roce 1987 se definitivně rozhodl stopnout právnickou kariéru a vydal se skupinou první dlouhohrající desku Žentour 001. Následovalo několik dalších alb a sólová kariéra, která se stále dál úspěšně rozvíjí. Již déle než tři desetiletí Janek Ledecký nezahájí, stále skládá hudbu a písničku na album nebo pro muzikál dokáže ‘vyšvihnout‘ na počkání. Přesto nedostatek času způsobil, že si jeho fanoušci museli na nové autorské album Na konci duhy, které vyšlo v roce 2015, počkat celé desetiletí. K jeho vydání ho prý vyhecovali nejen fanoušci, ale tak trochu i vydavatelství, a tak psal a psal.
Všechno bude fajn:
Koncert za sedm pětek
Populární zpěvák, kytarista a skladatel se narodil 27. července 1962 v Praze. Po maturitě na pražském gymnáziu Sladkovského byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a ve třetím ročníku se přihlásil do konkurzu na zpěváka. Myslel si tenkrát, že se muzika stane pouze jeho koníčkem. Od roku 1982 začal vystupovat se skupinou Žentour a bylo ho tenkrát opravdu dost. Již v létě skupina vyrazila na jakési turné po tehdejších chmelových brigádách, kde nabírala první davy fanoušků, a byla to tenkrát parta suverénních frajerů, kteří byli občas přímo na zabití. A tenkrát začal chodit i se svou budoucí manželkou Zuzanou. „Když jsem v půlce osmdesátek začal chodit se Zuzkou, tak jsem byl jejím spolužákem z práv, kterej bere v undergroundový kapele honorář sedmdesát korun za koncert,“ zavzpomínal před časem v rozhovoru pro časopis Reportér.
Máme svý názory:
Rána, která nepřebolí
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a s ním mu také velmi rychle narostlo sebevědomí a suverénnost. Osud se ale postaral, aby mu takový přístup k životu a lidem dlouho nevydržel. Extrémně široká ramena vrátil do normálních rozměrů velmi tvrdě. Z obláčku popularity na zem ho rychle sundala tragická a nečekaná smrt bratra Davida, který se ve třiadvaceti letech předávkoval drogami. Janek to nesl velmi těžce a dlouho o této rodinné tragédii nechtěl vůbec mluvit. Smutnou pravdu otevřeně přiznal až při oslavách svých padesátin. „V muzice, co si budeme nalhávat, měl k té konzumaci úplně nejblíže. Ani nebudu tvrdit, že v téhle branži nepotkávám lidi, co s drogami nějakým způsobem experimentovali. Znám jich pár, co z toho, jako i můj bratr, nevybruslili,“ přiznal v pořadu slovenské televize Markíza a dodal: „Když se to stalo, byla to hrůza. Něco tak naprosto nečekaného. A neuvěřitelně nás všechny ranilo.“
Promilujem celou noc:
Diplom skončil v šuplíku
Kdyby ho nezlákala hudba, byl by z něj dnes pravděpodobně úspěšný právník. Jeho diplom však zůstává zavřený v šuplíku, a zřejmě už opravdu navždy. „Návrat k právu bych pokládal za největší prohru v životě, rock’n’roll je mnohem větší zábava. Kdybych se znovu narodil, zase bych chtěl být pop star. Stále mě baví živit se tím, co vymýšlím, i když někdy je to lepší a jindy horší. Za ta léta jsem se naučil, že důležité je z úspěchu se ‘nepodělat‘. Naše branže je tvrdá, s nikým se nemazlí,“ konstatoval všeobecně známou pravdu. Navzdory frajeřinkám, jimiž si prošel v raném mládí, zůstává nyní pevně nohama na zemi a stále stejně si užívá koncerty, které považuje za jakousi třešničku na dortu. „Já bych bez nich neuměl žít. Některé moje písničky se staly majetkem posluchačů a je to úžasné. Zná to každý muzikant a zpěvák, který má ve svém repertoáru deset a víc hitů, s nimiž může kamkoliv přijít, lidé je znají a chtějí je znovu a znovu slyšet.“
Utajenej světadíl:
Netradiční rodina
Že v jeho rodinném zázemí panují poněkud netradiční pravidla, tím se už léta netají. Mezi jejími členy je prý tak silné pouto, že stále tráví dovolenou společně, a když byly děti Ester a Jonáš malí, ani je neposílali do školy. „Byli tak šikovní, že dostali ve škole individuál, a doma jsme je s manželkou učili my. Možná to zní legračně, ale naučili se samostatnosti a vysokoškolskému přístupu,“ vysvětlil Janek v jednom rozhovoru pro Blesk. Jeden čas dokonce bydleli půl roku v Praze a druhou půlku ve Špindlerově Mlýně, aby dcera Ester měla dostatek možností trénovat. Především se ale snažil děti všemožně chránit před světem showbyznysu, především proto, že se Jonáš ‘potatil‘ a je také muzikant.
Budu všechno, co si budeš přát:
Barvoslepý výtvarník
Obě jeho děti zdědily talent, a nejeden. Jonáš má zjevně hudební geny po něm. Má vlastní kapelu Ray-Band, s níž vydal desku, a přestože se otec v jeho dětství snažil držet ho od hudby spíš dál, cestu k ní si našel sám. Dříve stejně jako sestra Ester jezdil na snowboard, po kom ale dostal do vínku výtvarný talent, to je prý i pro Janka záhadou. Navzdory tomu, že je barvoslepý, vystudoval výtvarnou školu. „Je výjimečný kreslířský talent. Díky svému handicapu se soustředil na kresbu a jeho komiksová tvorba je brilantní. Nyní však pravděpodobně dospěl do bodu, kdy se chce jaksi vzepřít, rebelovat, a tak maluje obrazy. I když barvy nevidí. Vezmeme-li při jeho mládí v úvahu široký záběr jeho působení na poli umění, komiksu či hudby, je toto rozhodnutí jistě obdivuhodné,“ prohlásil o něm při příležitosti výstavy v galerii Le Court sochař, designér a hudebník Stefan Milkov, který ho připravoval na přijímací zkoušky oboru grafika.
Právě teď:
Dědit bylo po kom
Alespoň jedno je jasné – odkud se u Jankových dětí vzaly ty sportovní geny. Jejich maminka Zuzana byla výborná krasobruslařka a dědeček Jan Klapáč, bývalý československý reprezentant v ledním hokeji, odehrál v reprezentačním dresu 110 zápasů na sedmi mistrovstvích světa a dvou olympiádách, v roce 1964 a 1968. Ze šampionátů přivezl jednu zlatou medaili, tři stříbrné a tři bronzové, na olympijských hrách získal v roce 1964 bronz a v roce 1968 stříbro. „Prodal bych poslední kytaru, kdyby Jonášovi začaly docházet barvy. Ale vážně, když píše písničky a pak to napálí na koncertě, tak jsem pyšný. Ale pořád tomu tak nějak rozumím. Když vezme do ruky tužku, tak se jenom dívám s podobným pocitem, jako když třeba sledujete západ slunce. Je to krásné. Ale nemůžete tvrdit, že vaší zásluhou,“ prozradil Janek serveru revue.idnes.cz. Zimní sporty ale Jonáš nakonec navždy přenechal o dva roky mladší sestře Ester.
Na ptáky jsme krátký:
Ester maká a táta platí
Když v osmnácti letech vyhrála Ester svůj první Světový pohár ve snowboardingu, byl na ni slavný otec mimořádně pyšný. „To je fakt jako mazec. To ty emoce člověk těžko brzdí,“ prozradil. Ester se ale nespecializuje pouze na jedinou sportovní disciplínu, věnuje i sjezdovému lyžování. V 18. lednu 2014 poprvé vyhrála závod světového poháru a loni na olympiádě v jihokorejském Pchjongjangu se stala prvním českým alpským lyžařem, který vyhrál olympijské zlato, a prvním olympionikem v historii, startujícím v lyžařských i snowboardových disciplínách. Hrdý otec Janek se ale netají tím, že kdyby rodinu finančně nezajistil, žádná olympiáda by se nekonala. „Zimní sporty jsou nejdražší ze všech, dražší než golf, takže bez peněz to nejde. Zejména v případě Ester, která trvá na tom, že chce jezdit na vrcholové úrovni lyže i snowboard, což je unikum.“
Vložil: Adina Janovská