Je malá, ale šikovná. A navíc bojovnice. Taková série krutých ran by leckoho dávno porazila. Tajnosti slavných
06.12.2019
Foto: repro/blanarovicova.cz
Popisek: Yvetta Blanarovičová
AUDIO/VIDEO Tak dlouho žije v Čechách, že spousta lidí už ani neví, že je Slovenka. Nestárnoucí křehké herečce a zpěvačce připravil osud tolik krutých ran, že by zlomily i hodně tvrdé chlapy. Přesto je šťastná, a i když se nikam necpe, je mimořádně úspěšná.
„Jsem malý, ale šikovný!“ Kdo? No přece roztomilý čertík z pohádky Princezna ze mlejna. Za tuhle postavu si drobná Slovenka s nádherným hlasem a obrovským smyslem pro humor přidala sbírky několik domácích i zahraničních ocenění, a navíc i nominaci na Českého lva. Ztvárnila ale také celou řadu velkých rolí v činohře i muzikálech a za svůj výkon v legendární My Fair Lady dokonce dostala prestižní Cenu Thálie. Yvetta Blanarovičová pochází ze slovenské Bojnice, kterou zdobí pohádkový zámek, na němž byla mimo jiné natáčena v šedesátých letech i Šíleně smutná princezna. Přestože se musela v soukromí vypořádat s extrémně velkou dávkou neštěstí, neztrácí elán a chuť do života.
Vím jedno návrší
(z pohádky Princezna ze mlejna):
Maminka rozhodla
Narodila se 24. září 1963 v rodině zdravotní sestry a zpěváka a muzikanta. Snědou pleť, tmavé vlasy a oči zdědila po předcích srbochorvatského původu a v dětství ji kvůli tomu občas pokládali za cikánku. Byla prostě jiná. Navíc už v jedenácti letech natočila první film a účastnila se recitačních a pěveckých soutěží. Měla dva bratry, a když jí bylo deset, dozvěděla se, že má ještě mladší sestru. Tu ale tatínek měl s jinou ženou. Pracoval totiž v Bratislavě a do Prievidze se vracel k rodině jenom na víkendy. Ke konci soužití prý Yvetta vnímala, že je nervózní, že se vztah rodičů nějak kazí, jenom nevěděla proč. Pak to vysvětlila náhoda. „Měli jsme se stěhovat za otcem do jeho bratislavského bytu, když v něm můj nejstarší bratr našel soudní uznání otcovství. Tak jsme se dozvěděli, že máme sestřičku Sašku a že maminka má konkurentku. Maminka je velmi trpělivá, ale také hrdá a pragmatická. Otci řekla, že my už jsme velcí, Saška ho potřebuje víc, a tak ať je zodpovědný,“ prozradila jednou serveru glanc.sk.
Pop-music spray
(s Pavlem Vítkem):
S otcem nemluvila léta
Na jedné straně mu to ulehčila, na druhé straně prý trpěl, protože ho maminka od sebe tvrdě odřízla a nechtěla s ním ani telefonovat. „Mně však nikdy nebránila, abych s ním trávila prázdniny. Bratři už byli téměř dospělí, takže se s ním stýkali, jak chtěli. A nikdy na něj před námi nenadávala.“ Když už pak Yvetta studovala v Praze na konzervatoři, cestou domů vždycky přespala u otce v Bratislavě. Jednou ale nastal zlom. „Měl problémy s manželkou, cítila jsem to já i Saška, a myslím, že tentokrát to nebyla jeho vina. Jenže řekl něco na moji maminku, což mě tak silně zasáhlo, že jsem mu to nedokázala odpustit a přestala jsem s ním komunikovat,“ přiznala. Jejich vztah se přerušil na několik let, během nichž nevídala ani mladší sestru. Pak se jí Saša ozvala sama s tím, že otec leží na smrtelné posteli, své blízké už ani nepoznává, ale každého, kdo za ním přijde, se ptá: Jsi to ty, Yvetko? „Neváhala jsem ani minutu a hned jsem za ním odjela. Pár dní po našem setkání zemřel. On nás vlastně zase chtěl spojit se Saškou, protože jinak by zůstala sama, bez příbuzných. Její matka zemřela o několik let dřív.“
Žádnej spěch!
(televizní muzikál Stvoření světa):
Sestru jí vrátila smrt
Otcovy zálety, kterých se pravděpodobně dopouštěl celý život, už bere s nadhledem. „Byl velký fešák, vysoký, svalnatý, měl široká ramena a krásnou tvář. Moje spolužačky ze základní školy na něj čekávaly před domem, když se vracel z Bratislavy, aby ho okoukly. Nedávno jsem potkala v Česku paní, původem z Prievidze, a vyprávěla mi, jak moc ho ve svých osmnácti letech milovala. Asi tím, jak vypadal, pobláznil všechny ženy. Měl v sobě něco, čím je přitahoval, uvědomoval si to a zřejmě tomu ne vždy odolal.“ A jeho smrt jí vrátila sestru. „Otec ji skvěle vychoval. Jakoby tím chtěl odčinit, že nám se nevěnoval. Saša je mimořádně šikovná. Má dvě vysoké školy, pracuje u filmu a v televizi jako výkonná producentka, má svoji agenturu a jsem na ni velmi hrdá,“ říká Yvetta. A Sašu přijala i Yvettina maminka, přestože se na ni mohla dívat jako na důvod rozpadu svého manželství. „Když ji poprvé uviděla, hned vykřikla – Ježíšmarjá, ty jsi celý Matyáš. Tedy můj syn. Oba jsou vysocí, mají výrazný nos, ústa… Zkrátka tak u nich prorážejí na povrch otcovy geny.“
Takto mám:
Malá, ale šikovná
Ze tří sourozenců se jen ona dožila vyššího věku. O dva roky starší bratr Karol se věnoval parašutismu, a to se mu stalo při jednom seskoku osudným, když jí bylo čtrnáct. Druhý bratr Albert odešel do Afriky a vrátil se v pokročilém stadiu rakoviny plic. Zákeřné nemoci vzdoroval půl roku, na záchranu už ale bylo pozdě. „Bolest, jakou je ztráta dítěte, sourozence či kohokoli velmi blízkého, nikdy nezmizí, jenom si na ni musíte zvyknout. V naší rodině ji nejvíc pociťujeme v období Vánoc. Nahlas o tom nemluvíme, ale všichni víme, na co myslíme,“ povzdychla si. Kolik opravdu sourozenců má, vlastně ani netuší, její otec byl totiž ženatý dokonce sedmkrát. Z domova sice odešla brzy, nikdy se ale nepřestala o maminku bát. Její kariéra odstartovala velmi slibně, už ve třetím ročníku školy začala hrát v Realistickém a později v Národním divadle. Před kamerou stanula poprvé v roce 1983 jako Andrea v rodinné komedii Víta Olmera Stav ztroskotání, následovalo pár vedlejších rolí převážně v televizi, mihla se i v populárním seriálu Sanitka, v roce 1983 ji režisér Dušan Klein obsadil jako Ilonu v dramatu Kdo se bojí, utíká.
Memory
(Andrew Lloyd Weber – muzikál Cats):
Láska se vytratila
Yvettě osud tolik dětí nedopřál, má jenom jediného syna Matyáše, který je již dospělý a věnuje se obchodu, marketingu a reklamě. Provdala se ve třiadvaceti za Pavla Tomana, režiséra a herce Black Light Theatre of Prague, a Matyáš se narodil o rok později. „Manžel hrál po celém světě, takže Matyáš měl nad postelí velkou mapu, na které si špendlíky označoval, kde všude už otec byl. Pavel byl úžasný, protože i když odjel na čtyři měsíce, každý den jsme si telefonovali a poštou jsme si vyměňovali videopozdravy. Bylo to trochu bláznivé, někdy jsme za to utratili celý jeho honorář, ale měli jsme alespoň pocit, že jsme spolu.“ Přesto jejich vztah po deseti letech skončil. „Uvědomili jsme si, že už jsme spíš kamarádi, a také jsem měla pocit, že Pavel se už příliš spoléhá, že zvládám malého, domácnost i práci. Takže než abychom se měli rozhádat, raději jsme se s láskou a pochopením rozešli.“
To quieres volver:
Boj o přežití
Poté co zůstala s Matyášem sama, sáhla si až na pomyslné dno. Temperament a odvaha ji ale naštěstí neustále tlačily k tomu, ž se musí o život i svého syna poprat. Když se stala matkou samoživitelkou, leckdy se už cítila úplně bezradná, protože s malým dítětem se možnosti práce v showbyznysu hodně zužují. Zažila prý dokonce i dny, kdy neměla ani na jídlo a docházely jí síly. A pak to konečně přišlo. Popularitu jí vynesla v roce 1987 mladá čarodějnice Černava, s níž na ni pamatoval Zdeněk Troška v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Pracovní nabídky se začaly hrnout a konečně si mohla vybírat tak, aby je dokázala skloubit s péčí o syna. Zpočátku sice neměla na vše, co by si přál, v dětství mu ale nic nechybělo, a navíc z něj prý vyrostl chlap, který zná hodnotu peněz. A pak v roce 1994 přišel její nejslavnější čertík, ten malý a šikovný, který se pokouší požádat o ruku krásnou Elišku v pohádce Princezna ze mlejna.
O princezně Jasněnce a létajícím ševci:
Láska se nedá vynutit
Časem potkala nového partnera, který měl také syna Matyáše, dokonce stejně starého, a tak většinu času trávili společně ve čtyřech. Rozešli se, když bylo chlapcům sedmnáct, opět v dobrém. „Všichni moji muži byli velké osobnosti, jsem pyšná, že jsem je měla po svém boku. A jsem ráda, že jsem s nimi prožila krásné období,“ dodala s tím, že dnes už se svými rozchody netrápí. „Myslím, že je to přirozené. Jenže lidé si vymysleli, že to, co je jim v daný okamžik svaté, také musí zůstat na celý život. Láska se ale nedá vynutit ani násilím udržovat. Nemá smysl snažit se o to ani kvůli dětem. Pro jejich psychiku je horší, když vztah rodičů přeroste do hádek, násilí či do tiché domácnosti. Některé dvojice spolu sice jsou i šedesát let a stále je jim krásně. Protože se našly. Ale častěji se stává, že nevidíte toho pravého a řeknete si – tohle mi sice na něm vadí, ale nějak to přežiju. A to je už první chyba ve vztahu.“
Malý princ:
Nebojí se milovat
Yvetta nikdy nezapomněla na období, kdy jedli suché rohlíky. Proto se už před lety rozhodla pomáhat znevýhodněným dětem plnit jejich sny. Těm z dětských domovů i ze sociálně slabých rodin. Začalo to před lety vánočním koncertem, pak pro ně začala shánět peníze. A poté se zrodil projekt La Sophia pro malé talentované zpěváky a muzikanty a v současnosti některé ‘její‘ děti dokonce studují na pražské konzervatoři. O lásce ale už mluvit nechce. Je prý šťastná, vedle koncertů a divadla ještě stihne cestovat a sportovat. A to prý stačí. „Nebojím se milovat a každému říkám, aby nedovolil, aby mu kvůli zklamání v lásce vyrostla v duši hradba. Je nutné to překonat, sportem nebo nějakými jinými radostmi. Protože láska hory přenáší. A každé minuty bez ní je škoda.“
Vložil: Adina Janovská