Pracovat pro Krajské, to je prý jako mít rybník. Soudružko Maláčová, strčte si těch 2620 Kč tam, kam slunce nesvítí. Aneb otevřený dopis ministryni. Zápisníček A.V.
24.11.2019
Foto: Ilustrační fotomontáž Ondřej Vanča
Popisek: Ministryně Maláčová se s dětmi.... ráda fotí
FOTO Můj občasníček. Vzniká, pokud mám něco na srdci a nemůžu to delegovat na podřízené 😊. Jsem totiž líná kůže, kterou z klidu hned tak něco nevyvede. Naposledy komentář Štěpána Chába o Milionu chvilek, kde jsme se napřed střetli na stránkách KL, poté na vlnách mobilního spojení a řvali přitom jak dvě Viktorky ze stowattového zesilovače. O tom ale řeč nebude – podle mne je ´milionář´ Minář vycházející politická hvězda, podle Štěpána ne. Fajn, každý si v téhle redakci může myslet a psát, co chce, pokud to podpoří relevantními argumenty; to platí pořád, stále a furt.
Étos Krajských listů ale v poslední době trochu přifoukla dvě ´nová´ pravidla. Za prvé, všeho s m(M)írou, za druhé konec konfrontacím, až na výjimky. Co tím míním? Obě strany, obě party, co tu v ČR máme – kavárna a hospoda, babišovci a antibabišovci, nazývejte to, jak je libo, říkají: Mluvme spolu. Jo. Mluvme. Ale správně. Ne každý do vlastního dubu, takže místo dialogu se pak odehrávají dva souběžné monology, které se neprotnou ani v nekonečnu. Což je docela kumšt, říci / napsat to tak, aby druhá strana namísto toho, že zalykaje se vzteky, rovnou si v duchu chystá v lepším případě protiargumenty, v tom horším nadávky, aspoň vyslechne, co máte na srdci. Jak se nám bude dařit nekonfrontačně, nebo aspoň méně konfrontačně (ani Řím nepostavili za den), uvidíte v příštích letech. Jo, už jsme tu sedmý rok a nikam se nechystáme… Moje dlouhé, s tématem jen volně související úvody, to je přesně to, o čem mne kdysi v Reflexu učili, že je nejlepší rovnou škrtnout, mimochodem. To, že to vím, ale neznamená, že to taky dělám, možná ten pocit taky znáte; třeba při držení diety nebo přestávání s cigaretami.
A ještě k fotkám. Použila jsem ty nejhezčí snímky letošního podzimu, které jsem bezostyšně čmajzla na Facebooku. Nejčastějšími oběťmi mých krádeži jsou: Dan Veselý, Petr Šnajdr, Jitka Jeslínková, Irena Čani, Honza Hutz a Jolana Šťastná, sorry jako, kamarádi a kamarádky, cizejm bych se loupit neodvážila
Otevřený dopis ministryni Maláčové
Milá vládo a paní ministryně. Pro Krajské listy a tudíž pro mne již asi tři roky pracuje v pozici komentátora a zástupce šéfredaktorky Štěpán Cháb. A o něm Vám chci něco říci. Štěpána jsem na vlastní oči viděla jen jednou, když přijel do Prahy, na samém začátku naší spolupráce. Od té doby tu nebyl, cesta ze Šluknovského výběžku do metropole ho stojí cca 500 Kč a na to on nemá. Štěpán a jeho rodina jsou totiž tak chudí, že pověstná kostelní myš je proti němu celkem movitý hlodavec.
Zato spolu takřka denně mluvíme po mobilu. Za ta tři léta už jsem z něj, většinou spíše mimoděk, vytáhla celkem dost informací o tom, jak žije. Protože jsem jednak zvědavá jak veverka, druhak to potřebuju vědět kvůli chodu KL. A proč mimoděčně? Protože o sobě mluví nerad. Taky se nechce fotit, asi byl v minulém životě Indián, ti věří, že jim fotografie ukradne duši. Takže jeho snímek v zeleném chlívečku, co ho (skoro) všichni máme, je sice pravý, ale již pár (desítek) let starý. Vím toho o něm tedy dost, o spoustě věcí ale psát nebudu, protože jsou soukromé.
Datové schránky… nefachčí
O čem ale psát budu, a co se Vás, velevážená paní ministryně přímo týká, jsou přídavky na děti. Štěpán má čtyři, samé kluky. Dva malé, čtyři a šest let, ty učí doma, stejně jako předtím ty starší, nyní šestnáctiletá dvojčata, která již chodí na střední školu (Štěpán platí internát a pomůcky, vše dvakrát). Na tyhle čtyři děti bere luxusních 2 620 Kč dětských přídavků. Měl by brát dokonce o 1 200 více, pokud by příslušné ouřednice uznaly, že pracuje. Ony ale tvrdí, že pracovat převážně pro Krajské listy, to je, a teď cituji, „jako kdyby měl rybník“. A jak to chodí, když chce dostávat těch 2 620 Kč? To si přečtěte tady:
Já také pracuji, nemám rybník, platím daně, k nelibosti mé účetní dokonce každý měsíc, čili předčasně, abych se pak v březnu nedostala do potíží; Krajské listy též platí daně… K věci. To, jak se stát prostřednictvím svých úředníků (a mých a našich a vašich daní) chová ke Štěpánovi Chábovi, mě štve. Ne, víc, mě to děsně SERE!
Úřednice jsou krkny
Račte prominout, vulgarismy používám zřídka. Pracuje pro dva weby, stará se přitom, a to obdivuhodně, o své čtyři krásné děti, a úřednice mele cosi o rybníku? Štěpán nemá auto, má staré kolo, neměl ani pitomou troubu, aby mohl upéci štrůdl – tak jsem mu ji předevčírem koupila k Vánocům, nemá na elektriku, doma topí v koupelnovém kotli dřevem…
|
Takže jsem učinila rozhodnutí. Za Štěpána i za naši redakci, a doufám, že i za naše čtenáře. Milý státe, milá paní ministryně. Strčte si ty peníze do, no, vy víte kam, jeden vulgarismus stačil. My se na ty rodičovské příspěvky Štěpánovi složíme sami. Já vykopávám a na účet 670100-2210715759/6210 začínám posílat 200 Kč.
|
Kupte si konečně něco na sebe, paní Maláčová
Dala jsem trvalý příkaz; a možná, protože mám v poslední době trochu problém s Člověkem v tísni, kterému léta posílám 500 Kč měsíčně (pak ještě tři stováky muzikantovi Pavlu Zajíčkovi, který je na tom také bídně, zatímco estébáci, co ho pronásledovali a mlátili, berou moc pěkné penze), přesunu tu pětikáču také na Štěpána – tohle ale ještě není dořešené.
A Vy, paní Maláčová, si za těch 2 620, potažmo 3 820 Kč (vlastní rybník, vzpomínáte?) kupte něco na sebe. Váš šéf, pan Babiš, si může pro změnu dát o jednu nóbl večeři v průhonické sokolovně, nebo kam to chodí, navíc. S pozdravem, Anna Vančová, co od státu nikdy nic nebrala a nebere. Jo, mateřská. Tak tu mi platil ještě komanč, s úctou picpus.
Pejsek - tentokráte - na konec. Přestože letošní zima má být relativně teplá, myslete i na svá zvířátka. Letos prý frčí žakárový vzor, jak jsem se dočetla…
Vložil: Anička Vančová