Takhle, kluci a holky z kavárny, se to prostě dělat nemá. Komentář Štěpána Chába
komentář
19.11.2019
Foto: ČT24 / repro
Popisek: Václavské náměstí 17. listopadu 2019
Protest na Letné, který se udál v sobotu, byl fajn. Sešlo se zase přibližně 5 % lidí, kteří šli při minulých volbách do parlamentu k urnám (včetně mé neteře, která to brala jako příležitost setkat se s kamarády, jež tam vzala jejich rodina, a na otázku – kdo je Babiš – mě poslala do míst, kde slunce nesvítí, jelikož takové otázky ji prostě netankují, ona jela do Prahy, na výlet).
I přes proklamace, že mandát není všechno, který na Letné zazníval, má mandát v demokracii… kruciální význam, abych to řekl kulantně. A řekl bych, že řešením by měla být spíše porážka Babiše ve volbách, nikoliv demise Babiše, protože to už jsme tu měli. V Sobotkově vládě byl Babiš donucen vzdát se kariéry ministra financí. Kolik mu to muselo nahnat voličů u dalších voleb, to se můžeme jen dohadovat, ovšem něco takového Babiš umí zobchodovat skvěle. Ale protesty na Letné byly fajn. Demonstrace k demokracii patří. Aspoň Babiš cítí v zádech tlak a dohled. Nežijeme v monarchii, vládce tedy potřebuje neustále cítit nůž pod krkem a nejistou půdu pod nohama.
Nedělní selánka na Václaváku
Horší to bylo s nedělním Koncertem pro budoucnost, který se stal vyvrcholením celorepublikových oslav 30. výročí sametové revoluce a na kterém moderátoři často opakovali, že se jedná o nadstranickou akci. Škoda, že byli prakticky jediní, kteří to říkali, ostatní řečníci byli adekvátně antibabišovští a antizemanovští. Téměř všichni řečníci v narážkách vzdouvali svůj hlas a své poselství proti Zemanovi a Babišovi. Z úst Michaela Žantovského dokonce došlo k otevřené výzvě k nenásilné občanské neposlušnosti vůči vládě a k výzvě podpořit protivládní iniciativu, kterou si disidenti současnosti pojmenovali: Občanské provolání k 17. listopadu.
Tomáš Halík pohovořil o tom, že problém není v politicích, ale ve voličích. Jan Kysela mluvil o kroucení ústavy (vy víte kým). Jáchym Topol, proklamace sluníčkářské (jeho termín) síly a jednoty, nepřímá výzva Zemanovi, ať už konečně umře a aby na hradě stanul generál Petr Pavel, to celé zaobalené do básně. Šimon Pánek - vymezení se vůči prezidentovi, pochvala Letné, a výzva, aby ‘elita‘ mluvila s plebsem. Nora Fridrichová se vymezovala proti vládním politikům. A třešnička na konci, generál Petr Pavel, už, snad, oficiální kandidát na prezidenta republiky, kterého si určitá skupina populace zvolila jako svého šampióna. Želbohu je to další Jiří ‘Nevím‘ Drahoš. Personální nouze je to tedy epesní, protože generál Pavel nemá vůbec šarm, charisma a tah. Ostatní řečníci se pokoušeli o neutralitu v projevu. Mluvili o exekucích, bezdomovectví, o strachu, o ekologii. Mnozí z nich mluvili pěkně a moudře.
Duch koncertu
Přesto celé vyznění koncertu, myšleno part, který zastali řečníci, byl skutečně veden v duchu protivládní akce. Nebyla to oslava svobody, kterou jsme získali před třiceti lety my všichni, ale spíše nekonečné vymezování se proti současné politice, proti blbcům z vesnic a regionů. Což je špatně. Důsledky to má úděsné – ‘blbci z vesnic a regionů‘ mohou získat pocit, že svoboda nabytá 17. listopadem patří jen jedné části populace. Jim samým ne. Zkrátka zprivatizovaný samet.
Role České televize
V důsledku je skandální, že se celá protivládní akce odehrála pod patronací České televize a za účasti dvou moderátorek České televize, z nichž jedna napřímo kritizovala postup současné politiky a přitom nebyla na pódium uvedena jako občanka Nora Fridrichová, ale jako moderátorka České televize Nora Fridrichová. V případě Fridrichové tak došlo k zapojení se České televize do protivládní akce. Což je naprosto nepřípustné, protože koncesionářské poplatky České televizi skutečně neodevzdávají jen lidé, kteří se sešli na Václavském náměstí, ale i lidé, kteří se na něm nesešli už jen proto, že nebyli pozvaní, že neměli pocit, že je to oslava pro ně, ale jen pro ty ‘druhé‘. Česká televize tak porušila zásadním způsobem svou neutralitu a veřejnoprávní roli. K vlastní škodě a ke škodě nás všech. Ztratili jsme tak hlídacího psa, který má měřit všem stejně, ale hlavně sloužit celé společnosti, a zůstal nám jen opelichaný pes, který dává na odiv Orwellovo heslo – všichni jsme si rovní, jen někteří jsme si rovnější.
Je to škoda
Sám bych oslavil, kdyby Babiš ve volbách prohrál a odešel z politiky. Na hradě si také dokážu představit lepšího prezidenta. Kdyby si oslavy 17. listopadu privatizovala vládní klika, křičím stejně, ne-li víc, že je to špatně. Nikterak se nestavím do role ‘antikavárny‘ (ač v ní názorově v mnoha ohledech jsem). Jen poukazuju na smutný fakt, že takhle, kluci a holky z kavárny, se to prostě dělat nemá. Možná jste si to užili, poplácali se navzájem po zádech, ale za sebou jste nechali ty, kteří ve vás vidí jen egoistické trouby bez sociálního cítění. Vy se jednou tak mocně vymezíte, až přepadnete přes okraj. Michael Žantovský s Jáchymem Topolem už jsou jednou nohou za hranou, ti už vlastně zahajují pád. Jejich projevy byly agresivní a ve své agresivitě nesmírně hloupé. Zvláštní, že je spojuje spolek jménem Knihovna Václava Havla.
Byl bych skutečně mnohem radši, kdyby vzešlo z této klaky pro příště vstřícné gesto a pozvali mezi sebe i řečníky, s kterými nesouhlasí. Protože mnoho lidí s nimi naopak souhlasit bude. A o tom by oslava 17. listopadu nejspíš měla být. Že můžeme nesouhlasit, a přesto se za to nebudeme zavírat, nenávidět, umlčovat, mlátit nebo... ano, až tam to může dojít, zabíjet.
Vložil: Štěpán Cháb