+
Prohlášení, které dorazilo po demonstraci, je prostě dokonalé. Podepsat ho může každý slušný člověk (také má již statisíce signatářů), je totiž, dokonale poučeno všemi dosavadními petičními nezdary, naformulováno chytře, správně, přesně, promyšleně, nekonfliktně, přesněji, negeneruje konflikty, naopak – smiřuje, ukazuje směr, není dlouhé ani krátké, ale přesně akorát (3 artikuly) a vytváří prostor pro pozitivní energii, pro skutečné ANO (takové, jaké občané chtěli a chtějí, ale Babiš se svým Prchalem vytvořil jeho pouhé zdání bez skutečného obsahu). Očividně není třeba sebešikovnějšího marketingového mága (Marka Prchala), aby – když to myslíte vážně, chtěla jsem napsat upřímně, ale i toto slovo jeden šikula zdevalvoval, a nejste hlupák, za vámi šly statisíce lidí. Pane Mináři a spol., bravo!
-
Co se týče požadavku na demisi Andreje Babiše. Já bych nejraději, aby zmizel v paralelním vesmíru a nikdy nebyl. Protože ale nežijeme v SF, nýbrž v realitě, je naprosto nutné, aby neodstoupil, ale byl poražen politicky, ve volbách. V tuto chvíli se to zdá, při pohledu na volební průzkumy, jako čirá utopie. Protože mám ale na krku ´Route 60´, jak to pěkně vyjádřil kamarád Charypar, nasbírala jsem nějaké ty zkušenosti a ty mi říkají: Vývoj nejde po spirále, ale po schodech. Jak to tedy vidím? Zpočátku to vypadá, jako že se nic neděje a nic nestane, ať už na Babiše vylézá jedna odpudivá kauza za druhou, nebo ať už komanči přes pragolaktos na svých rudých tvářích nevidí ani malinkou myšku, abych se vrátila k našemu výročí. Jenže. Ono se to někde, patrně v intergalaktickém prostoru, nebo nějakých neviditelných škvírách sbírá, kapku po kapce. Až dosáhnou kritického množství. A pak se začnou dít věci. Jako třeba studentská demonstrace 17. listopadu 1989, spoluorganizovaná SSM, nebo jak to přesně bylo. Nikoho z nás, kterým tehdy bylo 25+, ani ve snu nenapadlo, že by se NĚCO mohlo stát, natožpak… No, vy víte, zbytek je historie.
Stejně tak, kapku po kapce, se sbírá odpor k Babišovi, kterému slovo morálka a pravda nic neříká, je zcela mimo jeho zorné pole. A až dosáhne kritického množství, nespasí ho ani deset Prchalů. Zda to bude již příští sněmovní volby (neboť on neodstoupí, a to je paradoxně dobře), nebo až ty další – nevím. Že se to ale stane, vím. A pokud bude poražen ve volbách, a já doufám, že výrazně, konečně se ho zbavíme. Kdyby odstoupil, jen by u těch svých (dosud) 30 % podporovatelů podpořil aureolu mučedníka, vyhnaného zlou Prahou. A to je přesně to, co nepotřebujeme. Příkopy musíme zasypávat, nikoli prohlubovat.
|