Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hýřil humorem a všichni ho milovali. O prožitých hrůzách se mu ale nikdy nepřestalo zdát. Tajnosti slavných

18.11.2019
Hýřil humorem a všichni ho milovali. O prožitých hrůzách se mu ale nikdy nepřestalo zdát. Tajnosti slavných

Autor: repro/kampocesku.cz

Popisek: Josef Větrovec

VIDEO Mistra břitkého humoru, nadsázky a ironie diváci zbožňovali, kolegové mu láskyplně přezdívali Větrák. I když svérázný chlap z lidu se sametovým hlubokým hlasem zůstal až do smrti ‘kovaným‘ soudruhem, nikdy nikomu vědomě neublížil.

Jeho život byl velmi složitý a neméně komplikovaná byla i jeho osobnost. Přestože Josef Větrovec vyrostl přímo v plzeňské Škodovce, odmalička snil o herectví. Jeho plány ale rozprášila válka. Místo konzervatoře prošel dvěma nacistickými koncentráky a přežil jen díky notné dávce štěstí a dobré fyzické kondici. Po osvobození se vrhl rovnou do praxe a na poválečné scéně se velmi rychle uplatnil. Role si sice mohl vybírat, na druhou stranu ale nemohl hrát úplně všechno, aby některý filmový či televizní padouch nepošramotil jeho profil. Dobráků si ale užil dostatek a diváci si ho oblíbili, takže jeho politickou angažovanost neřešili. A nečinili tak ani kolegové. Pokud totiž nemohl pomoci, rozhodně nikdy nikomu neublížil.

V plzeňském Divadle J. K. Tyla v roce 1959, s Jarmilou Zítkovou v představení Damoklův meč (foto –

V plzeňském Divadle J. K. Tyla v roce 1959, s Jarmilou Zítkovou v představení Damoklův meč
(foto – repro/vis.idu.cz/Věra Caltová)

Na konzervatoř neměl

Narodil se 5. března 1922 v plzeňské dělnické čtvrti Petrohrad. Tatínek byl krejčí-fazonér a maminka posluhovačka, takže Josefova levicová orientace byla podpořena od prvopočátku prostředím, z nějž pocházel. Sice snil o divadle, od dětství se věnoval ochotnickému herectví a na jevišti stanul poprvé už v devíti letech. Přesto nejprve skončil jako většina kamarádů v plzeňské Škodovce, protože o studiu na konzervatoři si mohl jenom nechat zdát. Na to byli rodiče příliš chudí. A tak se vyučil strojním zámečníkem a modelářem, v teenagerském věku hrál závodně házenou a stal se členem spolku dělnické mládeže Kovodělník a mládežnického recitačního kolektivu RECKOV-Plzeň 5. Pak ale vypukla druhá světová válka. Josef se aktivně zapojil do odbojové činnosti a v Plzni patřil k jejím organizátorům. V roce 1943 ho ale zatklo gestapo za rozmnožování ilegálních letáků.

Baptista v Shakespearově Zkrocení zlé ženy – Divadlo E. F. Buriana 1968

Baptista v Shakespearově Zkrocení zlé ženy – Divadlo E. F. Buriana 1968
(foto – repro/vis.idu.cz/Vilém Sochůrek)

Peklo zažil dvojí

Nejprve byl uvězněn v nechvalně známé plzeňské věznici na Borech, pak ho převezli do Malé pevnosti v koncentračním táboře Terezín. A tam poprvé na vlastní oči spatřil brutalitu a násilí nacistického režimu včetně ubíjení lidí k smrti. „Trvalo to někdy hodiny a bylo slyšet strašný křik a bylo to zoufalé,“ zavzpomínal kdysi. Poté se naštěstí dostal do koželužny v Želeticích, kde pracovali i francouzští zajatci. A mezi zaměstnanci se našli i slušní lidé, kteří tu a tam podstrčili vězňům něco k jídlu nebo cigarety. Jenže v červenci roku 1943 byl převezen do dalšího pekla – koncentračního tábora Buchenwald poblíž německého Výmaru. Přežil ho jen díky nezlomné povaze, dobré fyzické kondici, a také díky tomu, že ani v nelítostném prostředí nezapomínal na lásku k divadlu. To se dalo hrát i za mřížemi. Zůstal tam až do osvobození tábora jednotkami 3. americké armády, k němuž došlo za obzvlášť dramatických okolností 11. dubna 1945.

S dcerou Jitkou

S dcerou Jitkou
(foto – MV knihy)

Vlastní divadlo

Z koncentráku se vrátil rovnou do rodné Plzně, kde nejprve založil vlastní scénu, nazvanou Divadlo naší doby ’45. Díky nespornému talentu ale neunikl pozornosti a po pouhém roce se stal členem souboru plzeňského Divadla J. K. Tyla, v němž setrval čtrnáct let. Až v roce 1960 přijal nabídku angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana, kde později, v letech 1973 až 1988, dokonce působil jako jeho umělecký ředitel a setrval v něm až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1990. S filmovou prací přišel poprvé do styku až po příchodu do Prahy – první malou roličku hospodského štamgasta v dramatu režiséra Vladimíra Čecha Kohout plaší smrt dostal v roce 1961. Diváci si ho brzy oblíbili díky jednoduché, přirozené a nesmírně lidské interpretaci bodrých vesnických i městských hrdinů současnosti i minulosti, často i politicky uvědomělých. Hrál nejrůznější nadřízené, ředitele, příslušníky SNB atd. a některé jeho kreace jsou nezapomenutelné.

V seriálu Chalupáři:

Bez Větráka nebyl seriál

I když počet jeho filmových a televizních rolí jde do desítek, nikdy nedostal skutečně zásadní příležitost, což bylo dáno i jeho pracovním vytížením coby ředitele divadla a politického funkcionáře. Často se objevoval i v rozhlase a televizi jako komentátor a recitátor, jeho oblíbenou ‘parketou‘ bylo také vyprávění pohádek na audionahrávkách. Rovněž patřil k našim nejlepším dabérům, jeho ústy k nám dodnes promlouvají mimo jiné Jean Gabin či Bud Spencer. Patřil i ke stálicím seriálů, nechybí snad v žádném legendárním projektu, od Chalupářů a Cirkusu Humberto přes Byl jednou jeden dům, Dnes v jednom domě, Synové a dcery Jakuba skláře až po Dobrou vodu, Panoptikum města pražského či Dobrodružství kriminalistiky. Jeho poslední rolí se stal ředitel nemocnice v populární básnické filmové sérii režiséra Dušana Kleina Jak básníkům chutná život a Konec básníků v Čechách.

Josef Větrovec dabuje Jeana Gabina:

Spokojený chalupář

Do legendárního seriálu Chalupáři se vyloženě hodil, kromě své bodrosti i tím, že byl od poloviny šedesátých let vášnivý chalupář. Pořídil si tenkrát chalupu v obci Houska, v romantickém Máchově kraji na Kokořínsku, a pravidelně v ní trávil, jak sám říkával, tu lepší polovinu roku. Během natáčení Chalupářů se před kamerou sešel s i Josefem Kemrem a byli jako oheň a voda. Jeden přesvědčený komunista, druhý hluboce věřící. Samozřejmě vedli dlouhé debaty o politice, každý hájil svůj názor a nehodlal ustoupit ani o píď. Jejich spory ale nikdy nepřešly do osobních útoků nebo urážek, spíš šlo o jakýsi folklór, v němž se oba s chutí vyžívali a bavili svými hádkami všechny okolo. Josef Větrovec byl třikrát ženatý, z prvního manželství měl dceru Jitku, díky níž se stal trojnásobným dědečkem, a dokonce pětinásobným pradědečkem. V roce 1995 zemřela jeho třetí manželka Eva, která mu nikdy nepřestala scházet. „Byla to skvělá, fantastická žena. Taková má pečovatelka a rádkyně,“ prozradil v jednom z posledních rozhovorů.

Televarieté – Kachna
(s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem – 1983):

Přesvědčený až do smrti

Levicové zaměření v něm bylo pevně zakořeněno, již po válce byl krátce tajemníkem krajského výboru KSČ v Plzni. Později v Praze se stal členem Městského výboru KSČ, výboru Svazu českých dramatických umělců a České mírové rady. Za své umění posbíral řadu ocenění, kromě Národního umělce to byl i Zasloužilý umělec, Řád práce, Cena Jaroslava Průchy, Medaile „Za zásluhy o hlavní město Prahu“, Medaile Svazu československo-sovětského přátelství, pamětní Medaile Světové rady míru, pamětní Plaketa Klementa Gottwalda a Medaile J. K. Tyla. Po revoluci v listopadu 1989 oficiálně odešel do penze a stáhl se do ústraní, přesto pak ještě několikrát stanul před televizní nebo filmovou kamerou. Naposledy se mihnul v roce 1994 v úspěšné pohádce režiséra Zdeňka Trošky Princezna ze mlejna. Zemřel na plicní embolii 11. února 2002, necelý měsíc před svými osmdesátými narozeninami.

V roce 1997 na svatbě vnučky Jany

V roce 1997 na svatbě vnučky Jany
(foto – MV knihy)

Větrák

Život Josefa Větrovce byl velmi složitý a neméně komplikovaná byla i jeho osobnost. Je až neuvěřitelné, že se v podstatě záměrně odstřihával od minulosti i svých nejbližších. Například sestru Boženu nikdy v Plzni nenavštívil a ani ona nikdy nebyla u něj doma v Praze. Velmi komplikovaný vztah měl i s jedinou dcerou Jitkou a do svého soukromí nepouštěl nikoho. O hrůzách, které prožil za války, se mu nikdy nepřestalo zdát a určitě ovlivnily i jeho osobnost a charakter. Je až neuvěřitelné, že se první životopisná kniha o této herecké legendě zrodila až nyní. Výpravná a celobarevná biografie, nazvaná Větrák, za jejímž zrodem stojí autoři Miroslav Graclík a Václav Nekvapil, vznikla ve spolupráci s Větrovcovou jedinou dcerou Jitkou. Jeho životní příběh ilustruje téměř šest stovek fotografií, mnoho z nich pochází z Jitčina osobního archivu a většina je zveřejněna vůbec poprvé stejně jako obsáhlý a exkluzivní rozhovor s ní. Své vzpomínky a fotografie poskytla i jeho sestra Božena Knedlhansová a spousta unikátních snímků byla nalezena i v archivu plzeňského Divadla J. K. Tyla.

Větrák

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace