|
–
Demokracii ohrožuje všechno. Stačí jedno zdražení rohlíků a máme na ulici krev. Může být, ve Francii se chystali zvednout cenu benzínu o tři koruny a systém začal pod náporem Žlutých vest kolabovat. To samé v Chile, kde je prakticky občanská válka, která má původ v nepatrném zdražení jízdného na veřejnou dopravu. Demokracii ohrožuje i debata o klimatické změně, která přechází často k diskusím o změnách režimů. Demokracii může ohrozit i jeden špatně přijatý imigrant, který se dopustí obzvláště nepěkného zločinu. To pak se lidé mohou rozzuřit. Však sametovou revoluci nakopla teprve vylhaná smrt studenta Šmída. Protože na děti my si sahat nenecháme. I to ohrožuje demokracii.
Facebook demokracii chrání
Ale na druhou stranu Facebook? Facebook naopak demokracii chrání. Absurdní? Ani ne tolik. Protože okamžik, kdy mohlo dojít k jisté radikalizaci společnosti, nastal ve chvíli, kdy jeden nešťastně přišedší imigrant znásilnil na Litoměřicku mladou dívku. V tu chvíli to tady bylo trochu na vážkách. Ale vztek odklonil Facebook, kde stačilo publikovat třeba obrázek mešity a frustrace se každý zbavil po svém v komentáři plném slov, která se v kostele neříkají. Kdyby nedošlo u velké části společnosti k možnosti se vyřvat na sociální síti, zurážet tam půl světa a zhádat se s tou druhou, možná by v nich frustrace narůstala a narůstala. Pak už by stačilo jen trochu popostrčit a začne nám tu být trochu horko. Sociální sítě jsou tak jistou psychickou očistou.
Síla demokracie
Demokracie je naopak tak silná, jak silní se dostanou do vrcholné politiky lidé. Pokud slyší to, co obyvatele trápí a kde je největší problém, a dokáží ten problém i řešit, pak upevňují demokracii jako takovou. Upevňují důvěru v demokracii. Ale jakmile se do vlády dostanou lidé, u kterých obyvatelé necítí zastání, pak začínají docházet k přesvědčení, že dílčí části demokracie nefungují. Může to dojít třeba až k vytváření domobran… které ministerstvo vnitra nedávno zakázalo. A tady je ten problém. Vláda dopustila, abychom došli do stavu, kdy má část společnosti pocit, že problémy jde řešit už jen založením domobrany. A místo toho, aby začala pracovat na tom, aby zmizela příčina vzniku domobrany, začne rušit domobrany samotné. Nic proti, aby tu po ulici pochodovaly ozbrojené osoby, o to asi stojí málokdo. Ale přesto, ze strany vlády je zákaz domobrany chybou. Neřeší příčinu, řeší důsledek. Příčina jen metastázuje jinam, do jiné oblasti, stáhne se více do šedé zóny, kam zákon nemůže. Vláda tak vytváří odboj, disent, a tím podkopává důvěru v demokracii. Zatím odboj pro většinu lidí úsměvný, ale i ten úsměvný se může přelít do něčeho nepříliš dobrého.
Teprve v okamžiku, kdy vznikne definice slov dezinformace, fake news a názor nebo politické přesvědčení, teprve v tom okamžiku by měli politici o těchto pojmech mluvit. Dokud tak neučiní, vyvolávají hysterii.
+
Sociální sítě i internet mění společnost. A mění i politiku, která musí reagovat. Prvním impulzem, a nutno říci, že tím pudově primitivním, je touha dupnout. Začne to stížnostmi na to, že sociální sítě jsou nebezpečné pro demokracii, a může to vést k pokusům o to je očesat. Co ohrozí společnost víc – diskuse, kde jsou i ty ‘špatné‘ názory, nebo cenzura, která ty názory vyžene na periferii, kde mohou vybobtnat? Naštěstí nežijeme v Číně, kde by podobné prohlášení ministra vnitra vedlo k utužení cenzury, ale v České republice, kde většina populace střihá metr do dalších parlamentních voleb, u kterých se ukáže, jestli volební průzkumy jsou udělané dobře a ČSSD skutečně utrží tolik, aby ji to nechalo pod 5 %. Věčná škoda, rozumnou levicovou stranu tu potřebujeme jako sůl. ČSSD se na rozumu trochu, no, pominula.
|