Byli to Poláci, kdo nahlodal ten systém, potom endéráci. A my pořád nic. Neměli bychom ani moc oslavovat, ani moc lamentovat
16.11.2019
Foto: Facebook (stejně jako v článku)
Popisek: Senátor Jan Horník
FOTO Z inflace různých akcí, konajících se k 30. výročí sametové revoluce, vyčnívala páteční konference 30 let svobody, odehrávají se v prostorách Senátu. Byla o to zajímavější, že kromě politiků se jí zúčastnili i zástupci veřejnosti, především aktivisté, jimž není současná situace v naší zemi lhostejná. Naštěstí však i vystoupení hlavních řečníků patřila k těm, co stála za poslech, především když zavzpomínali na dobu před třiceti lety.
První místopředseda Senátu Jan Horník například připomněl, že většina hostů v sále zažila období nesvobody. Zavzpomínal na tuto éru v Krušných Horách, kde léta žije a působí zde jako dlouholetý starosta Božího Daru. Právě zde se při sázení stromků scházeli intelektuálové, chartisté nebo signatáři Několika vět, ale také podobně naladěni lidé ze sousedního východního Německa. Apeloval, že svoboda se nesmí protrpět, avšak postesknul si: „Možná nyní trochu trpíme.“ Právě proto je podle něj nutné svobodu bránit i nadále.
Přišel i jeden z hlavních aktérů sametové revoluce, Petr Pithart (druhý zprava)
Byli to Poláci a endéráci. A my pořád nic!
Velmi zajímavý byl projev i někdejšího aktivního účastníka sametové revoluce, bývalého prvního předsedy Senátu a expremiéra Petra Pitharta, jenž se na sametové revoluci podílel aktivně. „Byl to rok zázraků,“ nechal se slyšet. Přitom zdůraznil, že se v listopadu 1989 děly věci, které nikdo nepředpokládal, nikdo netušil, že se celý komunistický blok zhroutí tak rychle a tak snadno. V této souvislosti se zamyslel nad tím, kdo na tom měl největší zásluhy. „Byli to Poláci, kdo nejvíce nahlodal ten život, obětovali nejvíce životů a desítky let ve vězení.“ Připomněl, že v Polsku byl dokonce vyhlášen i výjimečný stav. „V té době nám naše propaganda tvrdila, že fanfaroni v Polsku stávkují a my na ně musíme pracovat.“
Podle něj však dění v Polsku na situaci u nás nemělo téměř žádný vliv. „Velikou inspirací pro nás byl až exodus Němců do Prahy, do areálu západoněmecké ambasády. Zírali jsme na tu úžasnou podívanou, jak tam dobíhají rodiny s dětmi, s taškami a batohy na zádech,“ vyprávěl barvitě přímý pamětník osudových chvil. Svěřil se též s pocitem studu, nad tím, co dokázali ‘endéráci‘, na něž jsme se často dívali s despektem. „A my pořád nic.“ Svoje spontánní vystoupení zakončil výzvou: „Neměli bychom ani moc oslavovat, ani moc lamentovat, ale především přemýšlet, co se stalo a jak se to stalo.“
Díky, že můžeme
Součástí konference byl i diskusní blok nazvaný ‘Revolucionáři a hybatelé doby‘, v němž své názory představovali aktivisté, jimž není lhostejné, co se u nás děje v současnosti. „Pro mě je 17. listopad k velké vděčnosti, protože žijeme ve svobodě a demokracii. Ale ta demokracie je dnes nemocná. Neměli bychom zapomenout, že se náš svátek jmenuje Den boje za svobodu a demokracii a myslet si, že je jednou provždy vyhráno. Je zase na čase pustit se do pořádné kultivace,“ prohlásil Mikuláš Minář, předseda ze spolku Milion chvilek pro demokracii. Zároveň poděkoval všem v sále, kteří se zasloužili o to, že u nás demokracie zvítězila, ale apeloval, že je ji nutné stále bránit, obzvláště, když jsou porušována její pravidla a ústava. Jak Minář, tak další aktivista Martin Pikous, patří k těm, co dobu totality nezažili. Přesto jim není lhostejná současná situace v naší zemi. Proto se podílí na organizaci akce Korzo Národní, pořádané pod heslem ‘Díky, že můžeme‘.
Byla to náhoda?
Diskusní blok moderoval Jakub Železný z veřejnoprávní České televize. Tím spíše je dosti podivné, že v okamžiku, kdy začal, kanál ČT 24 živý přenos přerušil. Ostatní zájemci o pokračování mohli živý přenos sledovat pouze na stránkách Senátu.
Vložil: Adéla Hofmanová