Mluvme spolu, vyzývají. Pak blokují komentáře a neodpovídají. Výzva pro kohokoliv z ‘kavárny‘. Komentář Štěpána Chába
komentář
14.11.2019
Foto: Youtube / repro
Popisek: Ivan Trojan s cedulí, na které vyzývá k diskusi
FOTO, VIDEO Raper Galen si pozval Báru Basikovou a udělali spolu revoluční hit ‘Pýcha předchází pád‘. K natáčení klipu se jim pak podařilo přemluvit část umělecké smetánky, aby jim zapózovala. Pointou celého klipu, doufám, byl okamžik, kdy Ivan Trojan drží v rukou ceduli, na které stojí ‘Mluvme spolu‘. Následně pod klipem na YouTube zablokovali komentáře. Takže diskuse nemůže započít. Oponentovi vyzyvatelé totiž vypnuli možnost něco namítnout. Chápu, hnůj, který se pod videem jistě vytvořil, musel být neskutečný. Logicky. Hit Galena a Báry Basikové patří spíš na Festival politické písně minulého režimu, než do roku 2019.
Jen mi přijde trochu krkolomné na vysvětlení fakt, že po výzvě – mluvme spolu – následuje zablokování diskuse. Protože to je ve výsledku jediný dopad klipu. Zase vyzývají k diskusi, a zase se jí odmítají zúčastnit. Zvláštní. Mám rád, když se vyvolává diskuse. Ale už několikrát jsem se setkal s tím, že lidé, i přes své dobré úmysly, zapomínají na skutečnost, že diskuse se vede mezi dvěma a více názory.
Festival svobody
Před týdnem jsem měl malý střet s pořadateli Festivalu svobody, kteří také vyzývají k diskusi. Poukázal jsem na skutečnost, že na Václavském náměstí, kde proběhnou hlavní oslavy 17. listopadu, budou řečníci pouze z jednoho názorového tábora a že sametová revoluce přeci nebyla jen jejich, ale i těch ostatních, a že ti by si zasloužili také své zastoupení při oslavách. Pořadatelé označili komentář za hanlivý a poslali odpověď ve formě článku, kde se proti mému textu ohradili. Vypíchli, že osobnosti, které budou na Václavském náměstí řečnit, dalece převyšují zbylou populaci. Na mé argumenty nereagovali. Na další odpověď už vůbec ne. Jen na Facebooku Krajských listů napsali: „...Ale s vaším viděním světa je to samozřejmě zbytečný sem vůbec psát. Hezký den.“ Není to zbytečné, rád bych šel do mírumilovné konfrontace, rád se nechám i přesvědčit o tom, že se mýlím.
Celý komentář Festivalu svobody pod článkem, kde pořadatelům vyčítám výběr řečníků. Komentář byl samotnými pořadateli festivalu na profilu Krajských listů odpublikovaný. Nejspíš si řekli, že je potřeba razantnější odpovědi, kterou následně zaslali.
Podobných zkušenností mám mnoho. A je to vcelku nudné, nikoho to nikam neposouvá, jen si každý sedíme v koutečku toho svého přesvědčení a máme pocit, že ten, kdo si myslí něco byť i trochu odlišnějšího, tak je to nepřítel, hlupák, člověk s vymytým mozkem a podobné. Ono to tak v drtivé většině případů není (nemluvím o skutečných trollech diskusí, kteří řeší střet s oponentem vulgaritami a urážkami). Před dvěma týdny jsem se přihlásil na Facebooku do skupiny #jsmetu, abych mohl sledovat, zpochybňovat, diskutovat a nakonec referovat o jejich činnosti. Výsledek? Nepřijali mě mezi sebe. Já vůl hned na úvod přiznal, že je jdu pozorovat, nikoliv jim dělat stafáž na jejich boj s třídním nepřítelem.
Výzva
A proto vyzývám kohokoliv z ‘kavárny‘ – pojďte skutečně mluvit a pokusit se navzájem pochopit. Ne nutně přijmout názor druhého, ale pochopit, odkud pochází jeho smýšlení. Je fajn pohovořit s někým, s kým si názorově sedneme, nádherně pohodlná diskuse. Mám radši nepohodlí a místo přizvukování bych chtěl slyšel protiargumenty, u kterých se zapotím a nebudu je schopný vyvrátit. Protože pak se někam posunu. Stejně jako můj oponent. Je to jako v bandě kluků ve Stínadlech. Jeden volí Losnu, druhý Mažňáka, a to jim vlastně stačí na to, aby si definovali vztah k tomu druhému. Pak se do krve mlátíme na Rozdělovací ulici a je nám vlastně fajn. To je přeci slepota. Ivan Trojan držel v rukou ceduli – mluvme spolu. Nu, tak pojďme.
Vložil: Štěpán Cháb