Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chtěl si prostě celý život hrát. Českého Disneyho znal celý svět, doma ho ale zakázali. Tajnosti slavných

13.11.2019
Chtěl si prostě celý život hrát. Českého Disneyho znal celý svět, doma ho ale zakázali. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Snímek z nového dokumentu o slavném výtvarníkovi a ilustrátorovi. Česko-francouzský film ´Jiří Trnka: Nalezený přítel´ se nyní představuje trailerem, do kin vstoupí 28. listopadu. Téměř přesně padesát let po umělcově smrti

Jeden ze zakladatelů českého animovaného filmu vyrobil více než 130 loutek a díky němu také vznikla slavná česká škola loutkové animace. Ve své tvorbě dělal, co sám uznal za vhodné. Pak ale tvrdě narazil na cenzuru.

Jako jeden z mála našich umělců se proslavil opravdu po celém světě a kritika mu přezdívala Walt Disney Východu. Málokterý umělec byl tak všestranný, jako skvělý malíř, grafik, sochař, loutkář, ilustrátor knížek, scenárista, kostýmní výtvarník a režisér Jiří Trnka. „Chtěl jsem si prostě hrát, a tak jsem se snažil, abych si mohl hrát celý život. No tak si hraju,“ přiznal na jednom z archivních záběrů. Různá uznání a ocenění začal sbírat již od sedmnácti let a rovněž komunistický režim ho nejprve ověnčil všemožnými tituly, aby ho pak za skvělou alegorii totalitní moci, nazvanou Ruka, úzkoprsí cenzoři rázně zakázali. Přitom ho později americká akademie označila za pátý nejlepší animovaný film všech dob. Toho se ale jeho tvůrce nedožil.

Pérák a SS:

Kluk z Petrohradu

Narodil se 24. února 1912 v plzeňském Petrohradu, čtvrti, která byla budována od konce 19. století převážně pro železničáře a dělníky nově vznikajících fabrik. Po tatínkovi, jenž byl klempířský mistr, podědil řemeslnou zručnost, od maminky švadleny se zase naučil práci s látkou. Díky její profesi měl odmalička k dispozici obrovskou zásobu různých odstřižků a zbytků, materiál pro první pokusy s hadrovými panáčky, jednoduchými loutkami a jejich kostýmy. Také hodně skicoval a kreslil nejrůznější návrhy loutek a kostýmů. Rodiče ho často vodili do divadla, kde mu svět loutek učaroval, a tak si sám začal vyřezávat dřevěné figurky. Postupně se vypracoval ve výborného řezbáře, který dokázal vytvořit celou loutku od hlavy až k patě.

Setkání se Skupou

Pak začal studovat na plzeňském reálné gymnáziu, kde byl jeho profesorem kreslení Josef Skupa. Legendární loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka okamžitě poznal, jaký má před sebou talent, a přizval Trnku ke spolupráci s amatérským loutkovým divadlem Feriálních osad v Plzni. Už v sedmnácti letech, v roce 1929, získal Jiří se svými loutkami první uznání na mezinárodní loutkářské výstavě v Praze a o rok později i v Paříži. A byl to právě Skupa, kdo mu doporučil přihlásit se na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou absolvoval v roce 1935 ve třídě profesora Jaroslava Bendy. Se Skupou spolupracoval i později a pro jeho divadlo vytvořil řadu loutek.

Dva mrazíci:

Dřevěné divadlo

Již během studia si přivydělával různými příspěvky do novin a časopisů, ilustracemi, návrhy hraček, příležitostnými scénografickými návrhy a později i na výpravách filmů barrandovských ateliérů. Krátce po absolutoriu, v sezóně 1936-37, už vedl v pražském divadle Rokoko vlastní loutkovou scénu, nazvanou Dřevěné divadlo. Působil v něm nejen jako výtvarník a loutkoherec, ale také jako spoluautor her. Kvůli finančním problémům ale scéna bohužel po jediné sezóně zanikla, Trnkovi to ale vítr z plachet nevzalo. Mezitím už totiž navázal jako kostýmní a scénický výtvarník spolupráci s Národním divadlem, kam ho přivedl režisér Jiří Frejka. Na naší největší scéně se zdokonalil v dramatickém členění scénického prostoru, v němž výrazně uplatňoval své malířské pojetí. Nejúspěšnějším výsledkem jeho spolupráce s Frejkou se stala počátkem čtyřicátých let inscenace komedie Václava Klimenta Klicpery Zlý jelen, pro kterou vytvořil velmi bohaté a humorně pojaté kostýmy.

Nejraději tvořil pro děti

V druhé polovině třicátých let se také začal velmi intenzivně věnovat knižní ilustraci a během života ilustroval více než stovku českých i zahraničních titulů. Zaměřoval se především na dětské čtenáře, přesto sklízela jeho práce zasloužený obdiv dospělých. Trnka totiž nerozlišoval umění vhodné pro děti a pro dospělé, umění pro něj bylo jenom jedno. Jeho dílo tak promlouvalo k dospělým, kteří díky němu na své dětství vzpomínali nebo si je přáli díky jeho tvorbě znovu prožít. Jeho ilustrace byly ovlivněny láskou k loutkám, takže i obrázky připomínaly loutkovou scénu. První velký úspěch sklidily v roce 1939 jeho ilustrace knížky Josefa Menzela Míša Kulička a o rok později měl v Praze první autorskou výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu, nazvanou Malíř naděluje dětem. V téže době také odstartovala jeho celoživotní spolupráce se spisovatelem a básníkem Františkem Hrubínem.

O skleničku víc:

Přísný, nebo velkorysý?

Jiří Trnka byl znám jako perfekcionista, řada jeho ilustrací vznikala i několik dnů, dokud se mu nezdály dokonalé. Vůči sobě byl nesmlouvavý a totéž vyžadoval i od kolegů. Leckdy prý působil na první pohled až nepřístupně, mohla ale za to výrazná jizva na pravé tváři, která mu zůstala po operaci zánětu okostice v dětství. Ve skutečnosti byl velmi obětavý a velkorysý. Poprvé se oženil v roce 1936 se svou studentskou láskou, grafičkou, malířkou a později i spisovatelkou Helenou Chvojkovou. Měli spolu tři děti, Zuzanu, Jiřího a Helenu, a nejstarší dceři věnovali knížku pro děti, nazvanou Zuzanka objevuje svět, kterou Helena napsala a Jiří ilustroval. Jeho druhou manželkou se stala Věnceslava Assmannová, s níž měl Kláru a Jana. Všechny jeho děti podědily Trnkovo výtvarné nadání. Zuzana se stala redaktorkou, Jiří architektem, Helena výtvarnou redaktorkou a Klára s Janem se věnují malířství.

Bratři v triku

Po druhé světové válce stál Jiří u zrodu Studia kresleného filmu, kterému dal celosvětově známý název Bratři v triku. Pro fantazijní film Karla a Ireny Dodalových Všudybylovo dobrodružství tehdy upravil původní divadelní loutku, marionetu Hurvínka. Svou tvorbou vnesl do světa animace úplně odlišný pohled, než jaký do té doby nabízely grotesky amerického Studia Walta Disneyho. Jinou představu měl i o obsahu filmu a uměl ji také přímo mistrně realizovat. Pod jeho vedením se zrodily první filmy Zasadil dědek řepu a Zvířátka a Petrovští, které získaly v roce 1947 ocenění na mezinárodních filmových festivalech v Cannes a Benátkách a odstartovaly světovou slávu studia Bratři v triku.

Sen noci svatojánské:

Dílo jako encyklopedie

I když jeho filmy sklízely ovace v zahraničí, mnohem bližší mu byly loutky, a tak v roce 1947 založil studio loutkového filmu. Během dalších dvaceti let natočil 24 loutkových filmů, z toho pět celovečerních. Do filmového světa přenesl svoji řemeslnou zručnost, smysl pro detail i umělecký vkus a dokázal zastat všechny základní profese. Režíroval vlastní scénáře, byl autorem celé výtvarné složky včetně loutek a jejich kostýmů. Při tvorbě neváhal čerpat z názorů odborníků, například návrhy pro celovečerní film Staré pověsti české konzultoval s historiky i archeology. Tento projekt se také stal v roce 1953 prvním, v němž loutky mluvily hlasy předních umělců Národního divadla. Každý jeho film byl z technologického hlediska jiný a jeho tvorba vlastně mapovala konstrukční a výtvarný pokrok loutkářství.

Mistr nonverbální komunikace

Jiří Trnka byl vždy především malíř, takže i jeho filmová práce vycházela z kreslení, malby a ilustrování. Největší cyklus jeho kreslené tvorby také tvoří scénické a kostýmní návrhy a náčrty postav k filmu Sen noci svatojánské. Bavilo ho hrát si s podobou loutek, jejich výrazy, kostýmy a výtvarnými detaily, které dokázaly divákům ‘říci‘ mnohem víc než nejkošatější komentář. V podstatě se stal mistrem nonverbálního sdělení a komunikace. Výjimkou se staly jen Osudy dobrého vojáka Švejka, k nimž načetl komentář jeho přítel, spolupracovník a později i soused z Kampy Jan Werich. Trnka se stal mistrem stylizace, minimalizace gest, pohybu loutek a jejich nasvícení. V jeho tvorbě si každá generace našla to své, někdejší dětští diváci dorůstali a postupně odhalovali kdysi skryté roviny ilustrace či filmu.

Osudy dobrého vojáka Švejka:

Závist a cenzura

Během své kariéry získal téměř pět desítek rozličných domácích i zahraničních ocenění včetně zasloužilého a národního umělce. V mnoha směrech předběhl dobu, a tak čelil závisti a nepochopení a musel svoji tvorbu obšírně obhajovat před úřady a cenzory. Definitivně si ‘naběhl‘ v roce 1965 s filmem Ruka, o svobodě umělecké tvorby a totalitní moci, která se ji snaží ovládnout. Snímek sice získal řadu ocenění doma i v zahraničí, přesto byl krátce po uvedení na dlouhá léta zakázán. V polovině šedesátých let se Jiří Trnka vrátil na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu jako profesor, jeho pozdní tvorba, především plastiky, ale zůstaly většinou v zahraničí, jen zlomek z nich je v Národní galerii. Jeho kreslířská tvorba je součástí archivu Krátkého filmu Praha. V lednu 1969 představil v Galerii Nová síň i svou sochařskou tvorbu, její úspěch ale odstartovaly až výstavy v Německu a Švýcarsku. V té době už ho ztrápily vážné zdravotní problémy. Trpěl cukrovkou, k níž se přidala i neléčitelná rozedma plic. Jiří Trnka zemřel 30. prosince 1969 v necelých padesáti osmi letech a odpočívá v rodné Plzni.

Ruka:

Jiří Trnka: Nalezený přítel

Předposlední den letošního roku si připomeneme padesáté výročí úmrtí jednoho z českých nejvšestrannějších umělců, Jiřího Trnky. Tuto vpravdě renesanční osobnost si budou moci připomenout také diváci v českých kinech. Ve čtvrtek 28. listopadu bude mít slavnostní premiéru celovečerní dokumentární film Jiří Trnka: Nalezený přítel. Vznikl v česko-francouzské koprodukci a stojí za ním tvůrci Joël Farges a Tereza Brdečková. Příběh je vyprávěn pohledem francouzského režiséra, který pátrá po osudu autora filmů svého dětství, které viděl ve Francii jako malý v kině, jež promítalo východoevropskou animaci. Při cestách do Československa se později seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem až ke konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života. Výjimečnost Jiřího Trnky je možné v dokumentu představit, ale bez jeho tvorby nebo pouze v jejích ukázkách je to obtížné. Proto budou mít kina díky spolupráci distributora s Národním filmovým archivem příležitost snímek promítat i s jedním ze dvou výjimečných Trnkových krátkých filmů. K projekci si budou moci vybrat a objednat buď kreslený film Pérák a SS z Trnkových začátků, nebo jeho vrcholné dílo, loutkový snímek Ruka z roku 1965.

Jiří Trnka: Nalezený přítel
(HD trailer):

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace