Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V Člověku v tísni dělají tolik dobra, až to jednoho musí šokovat. Komentář Štěpána Chába

komentář 08.11.2019
V Člověku v tísni dělají tolik dobra, až to jednoho musí šokovat. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Šimon Pánek vede Člověka v tísni a určuje jeho směrování. I s jeho vědomím vznikly #jsmetu, a to přesto, že stál na Letné v roce 1989

FOTO, VIDEO Vždycky jsem neziskovou organizaci Člověk v tísni považoval za jeden ze základních kamenů naší společnosti. Naše největší neziskovka, která pomáhá tam, kde společnost kolabuje a skládá se, kde začínají lidé trpět. A pomáhá po celém světě. To má smysl, to je to, co nás dělá něčím, pro boží plány, zajímavějším, než třeba škvory. Dokážeme si organizovaně nabídnout pomocnou ruku. Právě neziskovka Člověk v tísni je souhrnem lidské dobroty. Jde na to hledět jinak? Stěží. Člověk v tísni ztělesňuje to vyšší v nás.

Trochu mě, přiznávám, zarazilo, když Člověk v tísni přišel s projektem Jeden svět na školách. To bylo trochu mimo jeho parketu. Nejednalo se o humanitární pohromu, společnost na školách kolabuje v trochu jiných oblastech, než v těch, že dětem dostatečně nedefinuje geopolitického nepřítele, kterého, jak praví Orwell, mít musíme, jinak se začneme nudit. Ale Člověk v tísni přišel s definicí právě Ruska jako nepřítele číslo jedna. Snaží se v dětech vyvolat ostražitost vůči Rusku. Ano, Rusko jako takové je problematické. Nejedou tam v našem střihu demokracie, ale zároveň nejedou v despocii po vzoru Číny. Je to cesta Ruska. Měli bychom o ní vědět. Ale forma, kterou zvolil Člověk v tísni, je taková, řekl bych, jednostranná, taková šturmovací, vyhlašující válku. Ukazuje Rusko jako Hitlerovu říši plnou zla. Není to tak horké. Skutečně není.

Dezinformace

Člověk v tísni zavedl do škol pojmy jako propaganda a dezinformace. Což jsou často používané pojmy, které ovšem stojí spíše na dojmech, než na skutečnostech. Za ruskou propagandu Člověk v tísni považuje to, že pravda není jen jedna. Nu, není, ona skutečně není jen jedna. Samozřejmě, že se nejspíš všichni shodneme na tom, že pomeranč je oranžový. Tam hledat modrou bude příliš avantgardní. Ovšem u tak spletitých otázek, jako je vývoj společnosti a její politika? Jen blázen si může myslet, že v tak nesourodém chumlu myšlenek a vizí je jen jedna platná pravda. Protože není, nemůže být. A je skutečně na každém jednotlivém člověku, kde tu pravdu vidí. Člověk v tísni se snaží do mladých lidí nacpat, že pravda je ve světě tam, kde ji vidí Člověk v tísni. Což není nutně ta pravá pravda, protože něco jako pravá pravda prostě není. Ano, vlastně je v této oblasti jedna pravá pravda, ale taková pravda produkuje gulagy a koncentráky, jak jsme mohli pochytit z historie. Dobrá, zakolísal jsem v důvěře v Člověka v tísni.

Blokování a plevelení

Kdesi a kdysi jsem na Facebooku pročítal zprávy. U profilu iDnes byl článek o imigrační krizi a pod ním diskuse. Užasl jsem, jak je naše obyvatelstvo otevřené a milující. V komentářích byly citáty papeže Františka, které se zastávaly imigrantů, vysvětlování, jak jsou imigranti ekonomicky i kulturně přínosní, jak bychom měli imigranty přijímat a milovat. Dosti netradiční na českou veřejnost, říkal jsem si. Všechny komentáře byly olajkované mnoha desítkami až stovkami palců. Také dost netradiční. A všechny byly podepsané hashtagem #jsmetu. Až teprve hluboko dole, pod sluncem prozářenými komentáři byla obvyklá diskuse plná pochybností. Taková ta tradiční diskuse.

Přestože Pánek tvrdí, že skupina nemá a nebude útočit na někoho za názor, přesto se tak děje. Ale hlavně, jak si může stoupnout na vyvýšené místo a říct - toto je špatně, to budeme 'kultivovat'. Nepřijde si pak jako pohrobek komunismu?

To bylo moje první setkání s uskupením #jsmetu, kterou zřídil a provozuje skrze své loajální zaměstnance Člověk v tísni. Je to skupina několika málo tisíc lidí, kteří se svolávají do diskusí na Facebooku, vkládají tam své ‘diskusní‘ příspěvky a vzájemně si je lajkují. Což Facebook vyhodnotí jako živelnou diskusi a nejvíce olajkované příspěvky nadřadí těm, které mají lajků méně. Což ve výsledku znamená, že #jsmetu ovládnou diskusi. V té pak na prvních několika desítkách místech vidíte jen jejich vyznání jednomu politickému smýšlení. Ty ostatní jsou odsunuté na periferii. Bojují tak proti nenávisti a dezinformacím, jak tvrdí.

Bratříček

Na začátku roku začal na YouTube působit youtuber Bratříček. Točil svého druhu politické komentáře. Inteligentní, mnohdy vtipné, velmi kritické a prakticky vždy z pravicového a konzervativního pohledu. Bylo zcela očividné, že to, co točí a co tvrdí, jsou jeho názory. Nikdy nenavrhoval extrémní řešení, byl zdravě prozápadní a když se pustil do nějakého tématu, většinou ťal přímo do černého. Podal si tak enviromentální hnutí, likvidaci lesů nebo třeba komunisty v jejich různých odrůdách. A podal si i #jsmetu. Což ti ocenili po mnoha peripetiích hromadným nahlašováním jeho facebookového profilu. Bratříček tak přišel jak o svůj osobní facebookový profil, tak i o profil Bratříčka.

Jiři (ex)X Doležal se také připojil k #jsmetu. Naštěstí mu zbylo dost rozumu, aby po dvou dnech utekl. Ale už ten záměr - jdu a někoho budu blokovat pro jeho blbost nebo neurvalost, je u Doležala zarážející. To jsme se té svobody přežrali natolik, že ji začneme postupně kopat ze schodů? Adriana Černá, se kterou Doležal komunikoval, je vedoucí #jsmetu a pravá ruka Šimona Pánka v Člověku v tísni

A tady jsme už trochu jinde, než kam původní strategie Člověka v tísni nejspíš směrovala. Protože vedle deformace diskusí, které je nepříjemné, ale přeci jenom dětinské a ubohé, se tak skupina zaštiťovaná Člověkem v tísni odhodlala ve svobodné společnosti k tomu prakticky nejhoršímu. Umlčela člověka pro jeho názory.

Myslíme to dobře

Základem každé ‘pravé pravdy‘ je dobrý úmysl. Hitler to s Německem rozhodně nemyslel zle. Jen začal umlčovat a trestat ty, kteří jeho nadšení nesdíleli. Což rozhodně nemá svádět k tomu, že Člověk v tísni jede na podobné ideologii. Jen to upozorňuje na fakt, že svoboda, kterou se zaštiťuje i Člověk v tísni, je spojená i se schopností snést kritiku a nesouhlas. Snese i jiné politické smýšlení. Snese i hloupé smýšlení. Od toho, jestli někdo překročil hranice zákona v jednání na internetu, může rozhodnout jen restriktivní služba zřizovaná státem. Lidové milice jsme tu měli a nebyla to zrovna dvakrát evoluční výhra. Jenže Člověk v tísni, vedle mnoha jistě dobrých projektů a humanitárních pomocí, začal generovat právě i obdobu lidových milic.

Člověk v tísni se jal česat svobodu slova podle vlastních regulací. Jal se kultivovat diskuse. A to, kupodivu, zcela bez vědomí toho, že vše, co v této oblasti dělá, je vlastně násilí. Bojují proti diskriminaci a utlačování. A začínají diskriminovat a utlačovat. Volají po svobodě a na svobodu útočí. I svoboda chovat se jako hulvát je zaručena. Kdysi jsem na Facebooku potkával v diskusích právě takového hulváta. Jeho postoje a názory mě ale urputně nebavily. U jeho příspěvku byly takové tři bublinky, na něž když jsem kliknul, vyskočila mi nabídka ‘nezobrazovat už nic od hulváta‘. Po kliknutí už jsem hulváta nikdy nespatřil. Stačí? Můj jemnocit byl ochráněn, ale hulvát nebyl zahuben.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace