Kníže mezi herci byl nejlepším Hamletem. A manželku úspěšně tajil téměř půl století. Tajnosti slavných
06.11.2019
Foto: repro/archiv ČT
Popisek: František Němec v nestárnoucí rodinné komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku
Je plachý jako doktor Řehoř z Nemocnice na kraji města, nebo se spíš podobá divokému náčelníkovi horské služby a filmovému tátovi Tomáše Holého ze slavných komedií Marie Poledňákové? Jeho opravdová osobnost zůstávala fanouškům dlouho utajena.
Plachý a uzavřený cévní chirurg Řehoř, milující vážnou hudbu, jak ho známe z legendárního seriálu Nemocnice na kraji města… a divoký temperamentní náčelník Horské služby Luboš Rychman, jehož partnerka nikdy neví, co ji v příštích minutách zase potká. Takový je pro změnu v populárních filmových komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny. Na první pohled tak diametrálně odlišné osobnosti, že je snad ani nemohl ztvárnit jediný člověk. A vidíte – mohl.
Plachý cévní chirurg Vladimír Řehoř v Nemocnici na kraji města
(foto – repro/archiv ČT/Přiba Mrázová)
Kníže mezi herci
Je tak mimořádným hercem s tak širokým rejstříkem, že opravdu dokáže zahrát prakticky cokoli. „Když je člověk mladý, má tu drzost si myslet, že to je pravda. Pochyby přijdou časem a s věkem. Samozřejmě že je mám,“ přiznal František Němec před časem v rozhovoru pro novinky.cz. „Je knížetem mezi herci. Vzdělaný, kultivovaný, noblesní. V mých očích náš nejlepší současný herec. V jeho oduševnělé tváři se zrcadlí sebemenší hnutí jeho mysli. Má lidskou i hereckou inteligenci, empatii, humor, je dokonale řemeslně vybavený. Nikdy se nepodbízí ani neopakuje, což souvisí s tím, že své role si pečlivě vybírá. Je mi ctí, že patří ke kmenovým hvězdám mého divadla,“ prohlásil o něm umělecký ředitel Divadla Ungelt Milan Hein.
Okouzlující Vilík
Rodák z jihočeského Sezimova Ústí, který spatřil poprvé světlo světa 9. srpna 1943, měl o své budoucnosti jasno hodně brzy. Divadlo ho okouzlovalo odmalička, v ochotnickém divadle začal hrát na gymnáziu a po maturitě zamířil rovnou na pražskou DAMU. Již během studií se v roce 1962 představil pohostinsky publiku na jevišti pražského Divadla S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v jedné z nejkrásnějších romantických rolí, jakou si jen mohl přát – jako Vilík Roškot ve Šrámkově Měsíci nad řekou. Slávku hrála o devět let starší Jana Štěpánková, která s ním prý měla úžasnou trpělivost. Po absolvování nastoupil do angažmá v Městských divadlech pražských, kde zůstal až do rozpadu Komorního divadla. Zrušeno bylo v roce 1976, oficiálním důvodem byl špatný technický stav a nutná rekonstrukce. K té ovšem nikdy nedošlo, přestože plány existovaly již od roku 1966. Hlavní důvody byly především politické. Vynikající divadelní scéna se totiž stala místem setkávání lidí, kteří byli pro režim nepohodlní. Její dramaturg a režisér Ota Ornest byl nejprve v roce 1972 z ředitelského postu sesazen a krátce po uzavření divadla odsouzen za rozvracení republiky.
Orestes v dramatu Jean-Paula Sartre Mouchy – Komorní divadlo Praha 1968
(foto – repro/vis.idu.cz/Miroslav Tůma)
Nezapomenutelný Hamlet
Jeho divadelní role bychom nejspíš stěží spočítali, navíc se mezi nimi skví i ty, které patří ve světě divadelního kumštu k nejvytouženějším. Mimo jiné například hlavní postava v Shakespearově dramatu Hamlet. Tuhle nabídku dostal František počátkem osmdesátých let od režiséra Miroslava Macháčka a sklidil tak obrovský úspěch, že se díky ní stal v roce 1982 členem souboru činohry Národního divadla. A z jeho nezapomenutelného Hamleta byl dokonce v roce 1986 pořízen televizní záznam. Současně začal působit na DAMU jako pedagog, po roce 1990 ale učit přestal s tím, že se mu příliš nezamlouvalo, jak se na fakultě změnily poměry. Tvrdí, že pro vedení studentů nestačí být jen zkušeným starším kolegou, a navíc nelze obojí dělat naplno a poctivě. A tak se rozhodl věnovat naplno herecké kariéře.
S filmem to šlo ztuha
Zatímco na divadelních prknech se prosadil téměř okamžitě, cesta před kameru nebyla tak přímočará jako u některých kolegů jeho generace. Film ho nevyhledával a ani on sám o slávu na stříbrném plátně příliš nestál. Přesto dnes jeho filmografie zahrnuje více než čtyři stovky postav. Debutoval v roce 1961 ve studentském filmu Černobílá Sylva, šlo ale o velmi odvážnou parodii na budovatelské projekty padesátých let, která tudíž neměla na prosazení šanci. Další roli dostal hned po pár měsících – ztvárnil jednoho z vězňů v úspěšném válečném dramatu z terezínského židovského ghetta Transport z ráje, které natočil Zbyněk Brynych podle literární předlohy Arnošta Lustiga. Pak už začal dostávat pravidelně několik nabídek ročně, šlo ale jenom o epizodní role, a než se dočkal konečně nějaké významnější, stihl na sebe upozornit v televizi.
S Janou Hlaváčovou v Shakespearově tragédii Hamlet
(foto – repro/archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda)
O úspěch se zasloužil Tomáš
Cestu do povědomí diváků odstartoval v polovině sedmdesátých let coby poručík Žitný ve Třiceti případech majora Zemana, následoval nesmělý doktor Řehoř v Nemocnici na kraji města, kde znovu rozehrál partnerský part s Janou Štěpánkovou. A vzápětí zazářil v projektu Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny. Když prý dostal do ruky scénář, ani ve snu ho nenapadlo, že by film mohl mít takový úspěch. A myslel si to, dokud se poprvé nesetkal s mimořádným dětským hercem Tomášem Holým. A za rozhodnutím, že Marie Poledňáková svěřila roli divokého Vaška právě jemu, prý stál právě Němec. „Já jsem jí říkal, že když to mám tomu klukovi všechno věřit, tak to musí být jedině Tomáš,“ prozradil po letech deníku Aha!.
Tajemná paní Columbová
O svém soukromí nemluví rád a úzkostlivě ho brání. Po příchodu do Prahy to prý neměl snadné, především neměl kde bydlet. Časem se konečně dočkal družstevního bytu díky tomu, že Městská divadla pražská měla své bytové družstvo. Jeho manželka Ivana, s níž prožil již půl století, byla dlouho utajená stejně jako pověstná seriálová paní Columbová. Dokonce i odmítal o ní mluvit s novináři s vysvětlením, že by se na něj zlobila. Až před šesti lety se konečně objevila poprvé po jeho boku na veřejnosti při předávání Cen Thálie. Mají dvě dcery, starší léta pracovala ve správě opery a později baletu Národního divadla, mladší dělala produkční Komorní filharmonie. A stihly ho udělat čtyřnásobným dědečkem. „Být dědečkem je nepopsatelné. Na jednu stranu bych chtěl být s nimi déle, ale je to i únavné. Ale jsem rád, že život takhle jde, jsou děti, zeťové a vnuci. Přijdou s těmi bagry a autíčky a já, protože jsem takové hračky neměl, si s nimi hraju,“ prozradil deníku Aha!.
S Petrem Kostkou v Divadle Ungelt, v tragikomedii Lionela Goldsteina Pan Halpern a pan Johnson
(foto – repro/divadloungelt.cz)
Bez divadla neumí žít
Před časem také pronikla na veřejnost informace, že František Němec bojuje se zdravotními problémy. Trpí údajně těžkou cukrovkou, takže si musí několikrát denně píchat inzulín. Proto také přibrzdil, už se před kamerou neobjevuje tak často jako dřív a mnohem častěji spolupracuje s televizními produkcemi než s filmovými. Bez divadla ale být nedokáže. Stále je členem činohry Národního divadla, jeho umění můžete aktuálně ocenit v jevištní adaptaci nejčtenější české klasiky, sbírky balad Karla Jaromíra Erbena Kytice. A věrný zůstává i pražskému Divadlu Ungelt.
Vložil: Adina Janovská