|
S velkým zájmem jsem se podíval na video, kde pan Gregar při loňském výročí 17. listopadu říkal na Václavském náměstí, cituji: „Rozšiřme debatu od rodinných obědů, hospodských stolů či těchto náměstí a pojďme rozdmýchat občanskou diskusi.“ ZDE Snad jsem pochopil dobře, že diskusi může vést i člověk, který se neetabloval v největších mediálních domech, i ten může vnést téma do debaty. Rád jsem tak v dobré víře udělal. Želbohu jsem se nesetkal s velkým úspěchem. Chápu, že člověkem, který nezastává vlivné místo a jeho mediální dosah je svým způsobem mizivý, nemá vlastně cenu se příliš zabývat. Rozumím tomu, vždyť jsem vlastně bezvýznamný. Rozhodně pro oslavy znovunabytí svobody 17. listopadu 1989. Jen mě tak napadá, a že se vracím hloupě k mému původnímu textu, že právě to je ten nedostatek celé akce Koncertu pro budoucnost, kdy na Václavském náměstí nebude vlastně nikdo, kdo by reprezentoval právě takového člověka, jakým jsem já, člověka, který nedostává psotník při vyslovení jmen jako Zeman, Babiš, Okamura, nebo třeba v poslední době Klaus.
Výběr osobností
Vím, Tomáš Halík dostal Templetonovu cenu, Michael Žantovský se stal porevoluční šedou eminencí a Jiří Přibáň učil ve škole v USA. Ale mohu-li poznámku, výše zmíněné tři pány jsem pouze zmínil jako zastánce té jedné pravdy, kterou názorově reprezentuje třeba právě Knihovna Václava Havla. Vypsal jsem více řečníků. Ale naprosto jsem si v textu nestěžoval na to, že jsou to lidé, kteří v životě něco dokázali… etablovali se na těch správných místech, v té správné době, u těch správných lidí a s těmi správnými názory. Jen jsem poznamenal, že všichni jsou zastánci té jedné pravdy. U tohoto jsem měl jednu výhradu, možná hloupou, ale v rámci diskuse je snad někdy možné utrousit i hloupou výhradu. Možná ne, nevím, v Praze nežiju. Oslava 17. listopadu tak vlastně proběhne pod diktátem jednoho světonázoru, s kterým ne každý souhlasí (výsledky voleb to jasně ukazují, ty prezidentské dokonce ukazují, že více než polovina voličů by svůj souhlas s takovouto formou oslavy 17. listopadu nejspíš nedala).
Jsem nadšen, ale...
Ještě teď jsem plný nadšení z toho, jak Jan Gregar vyzývá občany k diskusi. Tak to má být. Diskutujme. Ale ne prosím jen ti, co spolu souhlasí. Diskuse mezi Tomášem Halíkem a Jiřím Přibáněm by byla jistě podnětná a dechberoucí, ale přišlo-li by na přetřes téma porevolučního vývoje České republiky, zjistili bychom, že spolu ti dva páni souhlasí téměř ve všem a jejich diskuse nás ve výsledku nikam neposouvá. Kdybychom takto posadili k diskusi všechny řečníky Koncertu pro budoucnost, dočkali bychom se stejného výsledku. Soulad názorů, jedna pravda, jeden pohled na věc = stagnace. Možná mi skutečně chybí ta zkušenost velkých mediálních domů, vlivných známých a nesplatitelné hypotéky v Praze, ale já v tom prostě diskusi nevidím. Stejně, jako v tom nevidím nestrannost a nadstranickost, kterou Festival svobody ve svých materiálech slibuje. Jen tak namátkou – proč není ve výčtu řečníků třeba nikdo z Institutu Václava Klause? I lidé kolem něho byli hlavními postavami revoluce. I oni mají co říct. A rozhodně jsou v politickém smýšlení voličů zastoupeni více, než mnozí jiní, kteří na Václaváku svou řeč pronesou.
Nevzpomínám na normalizaci s nostalgií
Nemám snahu vyvracet smysl Festivalu svobody, ani já s nostalgií nevzpomínám na normalizaci a vím, že 17. listopad rozhodně stojí za to oslavit. Jen ne takto. Přijde mi, že jsou pak celé oslavy zkalené tím, že v nich chybí onen duch svobody a demokracie. Protože v demokracii a svobodě má být prostor i pro názory, které mi nevyhovují. Stejně, jako pro ty, které nevyhovují pořadatelům Festivalu svobody. Vím (i podle odpovědi pana Gregara), že můj názor je pro pořadatele festivalu zanedbatelný až marginální, jen nevím, jestli je moudré ho ignorovat. Není to totiž jen můj názor. Z toho, a jedině z toho, usuzuji, že si pořadatelé festivalu zprivatizovali 17. listopad jako svůj svátek. Rád budu slavit svobodu, rád bych ji slavil i s pořadateli festivalu, ale ne pouze po jejich.
Omyl - záměna webů
Co se týká estébáka Sekyry, který podpořil Festival svobody, to je trochu vedle. Tuto kartu vytáhl server Info.cz ZDE. Já ne, já si jen stěžoval na nevyváženost a nadržování té jediné názorové straně v diskusi. To se pan Gregar trochu zmýlil. Ale to je v pořádku, já také hloupě psal sametovou revoluci s velkým ‘S‘. Mýlit se můžeme, horší je, když se za to začneme urážet.
Česká televize
Jen ještě poznámka. Pan Gregar se ve své odpovědi vůbec nezabýval druhým úhelným kamenem mého původního textu. Tím byla kritika toho, že do Festivalu svobody jsou zapojeny dvě moderátorky České televize (jedna jako řečnice, druhá jako moderátorka celého festivalu), což by mělo být podle kodexu ČT i z morálního hlediska nepřípustné...
První nás s výhradami a žádostí o poskytnutí prostoru pro reakci oslovil Petr Meškán, který dělá festivalu PR. Zde je původní e-mail Petra Meškána: „Právě jsem dočetl komentář Štěpána Chába o akcích Festivalu svobody. Rád bych vás požádal o možnost vyvážení tohoto v podstatě hanlivého komentáře. Ctím autorovu nezávislost a svobodnou možnost se vyjádřit. Mrzí mě ovšem, že jeho komentáře je výrazně zaměřený proti jednotlivým aktérům a celkově proti aktivitám Festivalu svobody, jehož členové si zakládají na nadstranickosti a jsou součástí občanských iniciativ bez politických přesahů. Prosím tedy tímto o možnost se vůči tomuto komentáři vyjádřit ve stejném rozsahu, jaký dostal text Štěpána Chába."
A jaké překvapení, Petr Meškán také dělá pro Českou televizi, pro změnu kulturního redaktora ZDE. Třetí zaměstnanec České televize. Petr Meškán ovšem sedí v řadách pořadatelů festivalu.
Poděkování
Tímto chci ještě na závěr Janu Gregarovi poděkovat za to, že se s takovým zápalem vrhl do spolupořádání oslav 17. listopadu. Je skutečně co slavit. Jen by to chtělo trochu širší záběr. Přenos koncertu budu sledovat. S poznámkovým blokem po ruce.
|