Ředitelování je hlavně o toaletních papírech a čistých záchodech. Eliška Balzerová i o svém ´odchodu´
02.11.2019
Foto: FTV Prima (jako v celém textu)
Popisek: Eliška Balzerová se vystřihla jednu z hlavních rolí ve filmu Poslední aristokratka
FOTO Herečka Eliška Balzerová byla jedním z těch hostů Jana Krause v jeho Show, ke kterým moderátor přistupoval s úctou a u kterých nějaké shazování rozhodně nehrozí. Herečce dokonce dovolil, aby hned začala hovořit o filmu, kvůli kterému přišla. V kinech totiž zrovna začali dávat film Poslední aristokratka, kde hraje vedle Hynka Čermáka a Tatiany Dykové.
Aristokratku zde skutečně nehraje, ba právě naopak, což jí vůbec nevadí: „Já mám v tom filmu daleko lepší roli. Je to takový inventář zámku. Jeli jsme spanilou jízdu po Moravě, protože právě zde jsme to točili. V Miloticích na zámku, odkud pochází pan kastelán Evžen Boček, který to napsal. Udělali jsme premiéru v Kyjově. Přivezla jsem ořechovku, tu můžete používat jako afrodisiakum, nebo antikoncepci,“ pochvalovala si Eliška Balzerová.
Když dvacetkrát vlezete někomu do obýváku...
Herečka se proslavila jako mladá, protože získala roli, kterou si musel každý zamilovat. V Nemocnici na kraji města hrála mladou a velmi sympatickou doktorku Čeňkovou: „Dvacet večerů někomu vlezete do obýváku v době, kdy nebylo na co koukat. Ten formát byl v začátcích, byl z prostředí, které každého zajímalo, protože každý byl někdy pacient. Lidé chtěli vidět, jak doktoři žijí,“ vysvětlila svou nezměrnou popularitu. Svou roli popsala: „Byla to taková novicka. Ochrannou ruku nade mnou držel pan primář. Původně pan Höger, se kterým jsem natočila třetinu seriálu, pak se to točilo znovu. Ale nejenom tady, i Němci si ho strašně oblíbili. Natočili jsme třináct dílů, sedm si potom objednala německá produkce. Oni zkoumali prakticky, jestli je ta operace správně udělaná. Pak si objednali sedm dílů a za to bylo vybavené jedno studio České televize úžasnými kamerami. Tehdy se tam vyvážela obrovská monstra, pak to byly křehké kamery, které se vzaly do ruky,“ prozradila, jak se na seriálu obohatila Česká televize.

Ředitelování je i o toaletním papíru
Eliška Balzerová vedla pět let Divadlo na Fidlovačce. Její konec byl poněkud zvláštní, určitě se ale nedá popřít to, že by herečka pro divadlo dýchala: „Není to snadné, když jste někam dosažen jako šéf nebo manager, ale já jsem s tím spolkem žila patnáct let. Proto mi důvěřovali, než jsem vzala to ředitelování, tak jsem si je svolala do hlediště divadla a řekla jsem: Chcete mě? Oni řekli ano, protože bylo důležité, aby to vzal do ruky někdo věkově odpovídající, dále aby si odpočátku na vše sáhl. Pět let jsem se o to snažila.“ Ředitelování mělo někdy k nějakému tvůrčímu povolání daleko: „Jednou jsem seděla v pracovně Jiřiny Jiráskové, ředitelky Vinohradského divadla, a ona říkala – nikdy jsem netušila, že ředitelování divadla je o toaletních papírech a čistých záchodech.“
Soubor by zakrněl
Kromě vedení v divadle ale také hrála: „Snažila jsem se, dohrávala jsem, ale už jsem si moc rolí nepřidělovala. Chtěla jsem, aby hrál soubor. A potom ostrý střih a konec. Myslím, že nás na radnici trochu potrestali. Požádala jsem jako každoročně o grant a oni nám nedali ani korunu. Řekli, máme jiné kamarády. Divadlo neskončilo, protože soukromé divadlo je jeviště a hlediště, co si vyděláte, to máte. Ale já bych nemohla zkoušet další hry, soubor by zakrněl. Když zkoušíte nové věci, potřebujete na to peníze. Zaplatit výpravu, scénu, režiséra… A to jsme neměli. Mohli jsme stagnovat, nebo hrát,“ popsala, proč z vedení divadla odstoupila a předala ho jiným.

Jsou to geny
Herečka vypadá naprosto báječně, vlastně se za ta desetiletí příliš nezměnila: „Je to v genech. Když jsme byli mladší, tak proběly flámy a druhý den jsme šli do školy, teď mi to trvá tři dny, než se z toho proberu.“ Přitom rozhodně není fanatik zdravého stylu: „Nekouřím, piju… to byste měli vidět u nás na Moravě, tu zdravou výživu. Husí stehno, lokše, zelí, takhle nás přivítali, to nešlo odmítnout.“ Patří ale mezi šťastlivce, kteří netloustnou: „Hráli jsme Brouka v hlavě, měla jsem ušité pěkné šaty. Místo mě pak začala vystupovat Zlata Adamovská. Jednou se něco Zlatě stalo, říkala jsem, jediný problém bude, že se nevejdu do šatů.“ A kdepak, i po deseti letech jí kostým bez problémů byl! Herečka je totiž vysoké postavy, což jí dřív dělalo problémy: „Když jsem nastoupila na školu, byla jsem strašně dlouhá čára. Na konzervatoř mě přijali maličkou a pak přišlo tohle. Paní profesorka mi řekla, vy budete šťastná, až budete stará. Vy až budete stará, budete výborná komička! To je moje parketa!“
Eliška Balzerová pochází ze Vsetína, po gymnáziu se tedy vydala na konzervatoř do Brna a posléze na JAMU. Po vysoké nastoupila do angažmá v Českých Budějovicích, od roku 1977 působila v Divadle na Vinohradech. V ten samý rok začala točit Nemocnici a o nehynoucí popularitu bylo postaráno. V osmdesátých letech si navíc zahrála v jedné z nejpopulárnějších českých komedií S tebou mě baví svět.
Po revoluci se v polovině devadesátých let vrhla na obnovu Divadla na Fidlovačce spolu s kolegou Tomášem Töpferem, což se jí podařilo a v divadle se po mnoha peripetiích skutečně hraje. Bohužel její odchod z divadla byl trochu podivný, Eliška Balzerová získala pro divadlo investory, ale část herců se k ní postavila zády. Dodnes ale hraje, ani o filmové role nemá rozhodně nouzi.
|
Vložil: Michaela Špačková