Za minutu dvanáct. Policejní razie v 11 věznicích zabránila vzpouře brutálních ruskojazyčných mafií. Reportér vzpomíná na operaci Alcatraz
31.10.2019
Autor: Ilustrační foto, snímek z filmu Amnestie, BontonFilm
Popisek: Amnestie, film, který vypráví o vězeňské vzpouře v Leopoldově na Slovensku, které se v závěru svého článku věnuje i Ivan Břešťák...
Život za mřížemi si dokáže představit málokdo. Že tam vládnou mafie, které dokáži sehnat od některých údajně zkorumpovaných příslušníků vězeňské služby mobilní telefony, drogy a zbraně, posílat zprávy z jednoho vězení do druhého, případně zastrašit či sejmout nepohodlné svědky, kteří pobíhají na svobodě, o tom se většina lidí dozví z literatury, filmu a televize z pohodlí obýváku či rozestlané postele. Realita však mnohdy předčí fantazii jak spisovatelů a scenáristů, tak bezpečnostních expertů, o normálních občanech nemluvě. Právě taková situace nastala v českých věznicích v roce 2001…
11. listopadu 2001 po večerních zprávách mně volal tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, abych za ním přijel na předem smluvené místo u pizzerie Arkády na sídlišti Barrandov v Praze 5. Byl jsem tam o něco dříve a na ministra počkal. Vyplatilo se to. Gross mi prozradil, že toho dne někdy kolem půlnoci bude zahájena dlouho připravovaná celostátní razie proti věznicím s nejpřísnějším režimem prakticky na celém území České republiky. Rozloučili jsme se a já jsem hned volal Hance a Robertovi na produkci, že potřebuju štáb. Několik štábů. Potom jsem zatelefonoval několika kolegům v krajích a připravil je na to, že půlnoc prožijí v terénu. Sám jsem zajel k bráně pankrácké věznice, kde jsme s klukama čekali. Pak to přišlo.
Ruskojazyčné gangy zaúřadovaly
Noc z 11. - 12. listopadu 2001. Nad pankráckou a ruzyňskou věznicí v Praze se objevil policejní vrtulník s reflektorem, který osvětloval budovy s mřížemi. Pár zvědavců z řad vězňů koukalo na dvůr, měli z toho prču. Mávali prostěradly a něco hulákali. Alespoň z počátku. Jestli do této chvíle už někteří spali, museli si tentokrát přivstat, a to velmi brzo. Spolu s vrtulníkem se k akci připojili také policisté. Do prostoru před věznicemi najely jejich modré dodávky s tmavými skly a civilními espézetkami, ze kterých vyskákali těžkooděnci v kuklách a se samopaly. Cíl byl jediný: Obsadit věznice, provést důkladnou kontrolu cel, zabavit telefony, sim karty, zbraně a drogy... Primární cíl? Zabránit chystané vzpouře ve věznicích, kterou podle operativy a informátorů z řad vězňů organizovaly ruskojazyčné gangy. Jednalo se asi o jeden tisíc vězňů z Východu. Drtivá většina cizinců si zde odpykávala tresty za násilnou kriminalitu, především za vydírání a vraždy. Při chaosu chtěly zmizet některé špičky organizovaného zločinu. Stovky po zuby ozbrojených policistů obsadily toho večera na celém území České republiky celkem 11 věznic. Vše se pak odehrálo jeden den před vypuknutím vzpoury.
Za minutu dvanáct
Hned 12. listopadu jsme s kolegy dali dohromady reportáž, která se objevila večer v Televizních novinách na třetím místě v ´boďáku´. Bylo jasné, že se chystané vzpouře budeme věnovat i nadále. Vězni ze zemí bývalého Sovětského svazu už delší dobu vyvolávali ve věznicích nepokoje. Informátoři hlásili, že kápové gangů spolupracují s některými členy vězeňské služby, to ale bylo předmětem pozdějšího vyšetřování. K rozsáhlé akci se vyjádřil na kameru tehdejší ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. „Ta akce zasáhla za minutu dvanáct," řekl. Oslovil jsem i tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse. „Byly to rusky mluvící skupiny, které patří k různým mafiím, které se dokázaly na tomto cíli sjednotit, a bylo to opravdu velmi nebezpečné."
Operace Alcatraz, den poté
Dne 13. listopadu 2001 jsem měl mít volno, ale jelo se do redakce. Následovala další schůzka s Grossem. Policisté začali rozplétat nitky chystané vzpoury. Následovala další reportáž, studio napsal Pavel Zuna, který toho večera moderoval zprávy. „Jak jsme vám říkali už včera, stovky policistů ze speciálních jednotek a vězeňské služby překazily v noci z neděle na pondělí pokus o velkou vzpouru v našich věznicích. Po dvou dnech se dá už téměř najisto zrekonstruovat všechno to, co dramatické noci předcházelo a co mělo vyústit v útěk špiček ruskojazyčných mafií. Celý příběh připomíná důvěrně známé zápletky akčních filmů," řekl a já pokračoval v komentáři.
Hromadná hladovka
Prvním jasným signálem, že se něco děje, byla hromadná hladovka jednoho tisíce rusky hovořících mužů. Začala dvaadvacátého října a jen málokdo věděl, že probíhá jakýsi test schopností organizovat a komunikovat přes zdi cel a dokonce mezi jednotlivými věznicemi. Spojky, tedy lidé, kteří navštěvovali jednotlivé vězně, doručily informace, které doručit měly. Hladovka proběhla podle plánu a jak nenápadně začala, tak i skončila. Tak to alespoň vypadalo zvenčí. Lidé z vedení vězeňské služby však dospěli k závěru, že účelem celé akce je právě otestovat systém. Situaci popsal náměstek ředitele vězeňské služby Bohuslav Burkiewicz: „Zdálo se nám podivné, že skupiny setrvaly v původních počtech v tom hladovění, a zdálo se nám být zajímavé, že v jedné z věznic ta hladovka skutečně probíhala tak, že hladověli." Právě tím se tato hladovka zcela lišila od jiných. Ředitelka vězeňské služby požádala o pomoc přímo policejního prezidenta.
Přes tisíc příslušníků speciálních jednotek a vězeňské stráže...
Policisté z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu údajně nasadili v některých věznicích odposlechy. Ukázalo se, že skupina cizinců skutečně chystala vzpouru a útěk. V neděli večer celá akce vyvrcholila zásahem v jedenácti věznicích. Přes tisíc příslušníků speciálních jednotek a vězeňské stráže dostalo kolem desáté večer povel k zahájení akce Alcatraz. Akce, která u nás neměla obdoby. Plán útěku minimálně devatenácti vězňů krytý masovou vzpourou nejspíš vznikl mimo vězeňské zdi, a to patrně na území Ruska. Zatím nebylo jasné, do jaké míry spolupracovali lidé z vězeňské služby. Organizátoři vzpoury byli ale připraveni použít i vydírání, aby dozorce přinutili spolupracovat. Po razii byl ve věznicích relativní klid. Jen dva dny po zásahu řekl ředitel vinařické věznice, že nevěří tomu, že je nebezpečí zcela zažehnáno. Riziko podle něj stále trvalo.
Od koho měli plány věznic?
Dne 14. listopadu 2001 vyšly na povrch další informace. Byl z toho ´otvírák´, tedy hlavní zpráva dne. Policisté a pracovníci vězeňské služby byli na stopě dozorcům, kteří podle všeho pomáhali rusky hovořícím vězňům v přípravách na vzpouru. V nastalém zmatku pak měli z jedenácti věznic uprchnout šéfové cizích mafií. Ředitelka Vězeňské služby Kamila Meclová mně v rozhovoru řekla, že v této souvislosti má být obviněno nejméně deset dozorců. Jejich celkový počet bude však nejspíš mnohem vyšší.
Našly se mobily, zbraně, provizorní žebříky
Tři dny po razii proti organizovaným skupinám rusky mluvících vězňů bylo jasné, že vězňům někdo pomáhal uvnitř vězení. Při razii se našly například mobilní telefony, zbraně, provizorní žebříky a dokonce plány věznic. To vše se nejspíš dostalo k vězňům z rukou některých dozorců. Opět jsme oslovili ministryni spravedlnosti Kamilu Meclovou. „Domníváme se, že bude sděleno obvinění vůči zaměstnancům vězeňské služby v počtu deset, možná více," řekla na mikrofon. Policisté rovněž podezírali některé členy vězeňských eskort, že při přejezdech z jedné věznice do druhé předávali plány vzpoury a útěku dalším odsouzeným. Motáky a šifrovanými zprávami se to v celách jen hemžilo. Spoluvězňům, kteří odmítli plnit příkazy mafie, organizátoři otevřeně vyhrožovali násilím.
Tajná schůzka v lese
Detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, se kterým jsem se sešel na tajné schůzce v lese kousek za Prahou, potvrdil, že na celách se mělo dokonce vraždit. „Bylo zjištěno, že má dojít k fyzické likvidaci jedné z ruskojazyčných osob, která se svým způsobem podílela na tom organizování těch činností." A já uzavřel v komentáři: „V našich věznicích si odpykává trest přes tisíc občanů zemí bývalého Sovětského svazu. Drtivá většina se na našem území dopouštěla závažných trestných činů. Organizovaný zločin je vážnou hrozbou na celém světě. Že proti jeho pachatelům budou muset policisté zasahovat dokonce už i za branami věznic, s tím asi opravdu nikdo nepočítal."
Vzpouru potlačovala i armáda
Nejznámější vzpoura se odehrála ještě za federálního státu ve slovenské věznici Leopoldov a Vinařice. V Leopoldově začaly nepokoje už v únoru 1990, kdy prezident Havel vyhlásil rozsáhlou amnestii. Tisíce těžkých zločinců šlo na svobodu, ti, kteří se na svobodu nedostali, se začali bouřit. Celkem 217 vězňů se zabarikádovalo v ubytovacím traktu a žádalo okamžité propuštění. Patnáctého března pak vězni vyrazili do útoku, vytlačili všechny dozorce a ovládli tak celou věznici. Odsouzení si v budovách postavili barikády a na strojích a soustruzích, se kterými dříve pracovali pro libereckou textilku a TOS Trenčín, si začali vyrábět zbraně. Na případnou obranu si připravili zápalné lahve s benzínem a vyrobili si také improvizovaný plamenomet. Zabrali i zásoby potravin na několik týdnů, spoustu léků a alkoholu. Přes 150 vězňů, kteří se odmítli podílet na rabování a ničení věznice, vzbouřenci drželi jako rukojmí. Po celou dobu odmítali vyjednávat a trvali na svém propuštění.
„Na jedné straně tak byli kápové mající k dispozici celé vepřové kýty, bedny pomerančů, léky a těkavé látky k fetování, na druhé straně ubohé trosky lidí, kteří by při vyčkávací taktice ozbrojených složek dlouho při životě nevydrželi," citovala tehdy ČTK slovenské politiky. Vůdcové vzpoury tyto vězně pak dokonce zamkli v jednom objektu a zapálili střechu. Z jedenácti budov věznice pět zcela shořelo. 28. března večer vyrazila proti vězňům policie a armáda. Do obří akce se zapojilo 62 příslušníků jednotek rychlého nasazení (tak zvaných červených baretů), 150 výsadkářů, 350 dozorců, 80 psovodů, 350 příslušníků vojsk ministerstva vnitra, 1000 pohraničníků a 100 odborníků z Vysoké školy SNB. Vnitro a armáda nasadily šest obrněných transportérů, jeden lehký a čtyři těžké vrtulníky s kulomety s střelami vzduch-země.
Legendární zabiják
Tehdejší ministr vnitra dostal při osobní návštěvě terénu infarkt a skončil v nemocnici. Zdravotní péči zabezpečovalo 200 lidí a okolní civilní nemocnice byly připraveny na nápor zraněných. Po dvou a půl hodinách bylo všech 1006 odsouzených spoutáno a odvezeno do jiných ústavů. „Leopoldov je jako věznice nepoužitelný, škody činí několik desítek milionů korun," prohlásil po boji náměstek ministra vnitra Andrej Sámel. Policie našla v ohořelých troskách jednoho mrtvého vězně. Sami muklové během vzpoury popravili čtyři dozorce, z nichž tři zavraždil podle policie Tibor Polgari. Ten je prý dodnes ve věznicích legendou.
Vložil: Ivan Břešťák