Začínáme být homofóbní. Jsme v Evropské unii už jen pro ostudu? Komentář Štěpána Chába
komentář
30.10.2019
Foto: Hans Štenbera
Popisek: Každoroční Prague Pride
Radio Svobodná Evropa si nechalo udělat průzkum stran vztahu populace k právům homosexuálů. Všechny státy Evropské unie vykazují stoupající toleranci. Na vrcholu je Švédsko, kde práva homosexuálů uznává 94 % obyvatel. Španělsko skončilo s 89 %, Německo, Velká Británie a Francie skončili s 86 %. Přičemž míra jejich tolerance od roku 2007 setrvale stoupala. Jak jsme na tom my?
Zcela jsme v uznávání práv homosexuálů selhali. Ještě v roce 2007 jsme se řadili k Francii nebo Velké Británii, kdy u nás práva homosexuálů uznávalo 83 % obyvatel. Od té doby došlo k zásadnímu poklesu a skončili jsme na 59 %. Jediní, kteří šli v propadu s námi, jsou bratři Slováci. V grafu tak vytváříme dvě křiklavé červené hokejky. Nu, podívejte se na něj sami.
Pro ověření k Evropské komisi
Evropská komise si nechala udělat ve stejnou dobu podobný, ale podrobnější průzkum (ZDE, pozor, stáhne se vám to jako PDF). Ovšem bez srovnání, jak jsme se stavěli k otázce před 12 lety. I tak na otázku, zda uznáváme práva LGBTI+, u nás odpovědělo ‘ano‘ 57 % respondentů. Ve Švédsku 98 %. Slováci se ocitli v průzkumu Evropské komise na posledním místě s 31 %. Zajímavý je i vztah k dalším pohlavím, která vycházejí z vnitřního hnutí člověka (oněch asi 79 pohlaví, která nikdy nikdo neviděl, ale často se o nich mluví). Podle průzkumu EK jsou na tom u nás ještě hůř. Jen 21 % (jak u nás, tak i u Slováků) populace souhlasí s tím, aby se jiné pohlaví smělo uvádět v dokumentech jako je pas nebo občanský průkaz.
Jak bychom se stavěli k projevům fyzické náklonnosti (polibky, držení za ruce) na veřejnosti mezi různými pohlavími? Mezi mužem a ženou to nevadí 81 % dotázaných, mezi dvěma muži to nebude vadit 29 % dotázaných a mezi dvěma ženami to nebude vadit 39 % dotázaných. Ale veřejná náklonnost mezi dvěma muži vadí i třeba ve Švédsku, kde tolerance poklesla z 98 % na 78 %. V průzkumu EK je mnoho dalších otázek typu – jak by vám vadil LGBTI+ člověk ve vysoké politické funkci, jak moc by vám vadilo mít takového člověka za kolegu v práci, jak moc by vám vadilo, kdyby se k LGBTI+ přihlásilo vaše dítě.
Proč ten pokles?
V polovině roku 2006 jsme uzákonili s velkou slávou registrované partnerství. V tu dobu komunita i lobby LGBTI+ tvrdila, že to je vrchol jejich požadavků, dál není potřeba jít. Homosexuální svazky nechtějí dát na roveň heterosexuálním, adoptovat děti nechtějí a tak dále a tak podobně. Ovšem už po dvanácti letech tu máme boj o uzákonění homosexuálního manželství i s možností adopce dětí.
V roce 2011 začaly v Praze Prague Pride. Tedy pochody hrdosti komunity LGBTI+, které jsou většině lidí přinejmenším nepříjemné. Lidem, kteří zažili dobrovolné pochody na 1. máj, kam museli všichni, s odporem sledují proklamace různých firem a politických stran, nebo městských částí, kterak se hrnou do toho, jak ponesou v čele průvodu duhovou vlajku a přijde jim to… povědomé. Důsledek je nasnadě – tolerance vůči komunitě LGBTI+ výrazně poklesla. Lidé prostě cítí velký politický tlak na to, aby jejich práva uznali, stejně jako měli z donucení uznat vládu jedné strany průvodem na 1. máje. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby se netlačilo na pilu, kdyby tu nebyl tak ohromný tlak, jsme v toleranci mezi prvními v EU. Ale ta hysterická politika LGBTI+, která vlastně neustále řve – miluj mě, nebo… – vytvořila ostražitost a nedůvěru mezi lidmi. Jinak řečeno - z homosexuálů jako utlačované skupiny, se stali uřvaní buzeranti. A těm je těžké vyjadřovat podporu a sympatie.
Odsudky
Bylo zajímavé pročítat si komentáře pod zveřejněným průzkumem Radia Svobodná Evropa. Dostalo se nám tam odsudků, pohrdavých poznámek o tom, jaká jsou ti Slované netolerantní prasata. Časté bylo kázání o tom, že stále spadáme pod přímý ruský vliv a že Rusku děláme mopslíky, kteří na povel zatancují. Z diskuze jsem nabyl dojmu, že nás v Evropské unii berou jako ty, kteří právě s kyjem vylezli z jeskyní a rozhlíží se, koho by bacili po palici, nebo komu by znásilnili ženu. Zvláštní.
Vložil: Štěpán Cháb