Pohřeb národní ikony jako znamení doby. Podstatně větší pozornost lidé věnovali mobilům než pietě. Selfíčka u rakve a...
12.10.2019
Foto: Hans Štembera
Popisek: Pietní rozloučení s Karlem Gottem na Žofíně
Mediální smršť, následující po smrti národní ikony Karla Gotta, bezesporu přispěla k davové psychóze národního smutku, vydatně podporovaného i kalkuly některých politiků. S pomocí televizních obrazovek a bulvárních serverů byli skuteční fanoušci, ale i zvědavci postrkováni do fronty, směřující k rakvi populárního zpěváka. Mnoha lidem, co sledovali dění na Žofíně, se však vůbec nelíbilo, že si většina přítomných namísto uctivé poklony pořizovala u katafalku selfíčka.
Situace došla až tak daleko, že na tento jev reagoval i veřejnoprávní Radiožurnál. V rozhovoru se sociologem Janem Herzmannem se věnoval otázce, jak si vlastně vysvětlit velký zájem veřejnosti o rozloučení s Karlem Gottem i chování přítomných. Podle sociologa je mimořádný zájem přímo úměrný tomu, že byl Karel Gott mimořádnou osobností, i když ne všichni ho milovali. „Ale ta část, která ho měla v oblibě a která si ho nějakým způsobem připomíná, byla opravdu velká,“ uvedl.
Znamení doby?
Moderátor Tomáš Pavlíček se poté pozastavil nad skutečností, jak neuctivě se na pietním aktu na Žofíně chovala řada přítomných, například že si jen rakev vyfotili, aniž by se na ni podívali bez mobilu a jen někteří se před ní poklonili. „Myslím si, že to je znamení doby. Spousta lidí dneska více fotografuje než prožívá, možná, že potom prožívá nad těmi fotografiemi. Fotografujeme do mobilů, fotografujeme do aparátů a potom vystavujeme na sociálních sítích. Je to vlastně jakási nová móda, možná to lidi trochu ochuzuje v tom bezprostředním zážitku,“ myslí si Herzmann. Zároveň ale připustil, že díky tomu mají lidé dlouhodobější vzpomínku.
Dva faktory obliby
Vysvětlil také příčinu značné obliby Karla Gotta: „Myslím si, že to má dva rozhodující faktory. Byla to osobnost, s níž se leckdo mohl identifikovat, protože tady s námi, s naší společností, Karel Gott prožil skutečně dlouhou dobu. Byl účastníkem sametové revoluce, ale také toho prostředí normalizačního, s námi ‘obyčejnými‘ lidmi.“ Druhým faktorem je podle něj Gottova osobnost a lidskost, všichni na něj vzpomínají jako na člověka, který se přes svoji slávu a bohatství nad nikoho nevyvyšoval. Důležitou roli také hraje to, že byl oblíbený u všech generací, což je mimo jakoukoliv pochybnost a záběry na frontu čekajících to názorně dokazují.
Nechutné debaty
S ohledem na pietní atmosféru se v rozhovoru se sociologem tentokrát nedostalo na otázku, jak pohřeb státní ikony rezonuje v české společnosti a jak vášnivé a nezřídka nechutné debaty vyvolává. Našli se i jedinci, kteří přemítali nad tím, zda se lidé fotí s prázdnou rakví, či zda je v ní slavný nebožtík. Na sociálních sítích se objevují četné nenávistné reakce na názory, zastávající odlišný postoj, například k otázce, zda má mít zpěvák populární hudby státní pohřeb. Výjimkou nejsou ani výhrůžky smrtí a celé stoky šokujících vulgarit. Trapné hádky vznikly i kvůli údajům, kolik Gottových fanoušků se na Žofín dostavilo, přičemž nechyběly škodolibé reakce těch, co se radovali nad faktem, že je účast podstatně nižší, než anoncoval premiér Andrej Babiš. Byl to bohužel právě on, kdo rozpoutal melu, jak kvůli státnímu pohřbu, tak kvůli své prognóze, že na Gottův pohřeb přijede na 300 tisíc lidí. Kdyby politici vůči Karlu Gottovi konečně mlčeli, vzdali by mu tím největší poctu. Už tak jeho kariéru poškodili více než dost.
Vložil: Adéla Hofmanová