Šla za láskou a kariérou, manžela nechala ve štychu. A pak jí osud přichystal strašlivý trest. Tajnosti slavných
11.10.2019
Foto: repro/vis.idu.cz/Olga Housková
Popisek: Vlasta Chramostová v roce 1963 jako Anna Kareninová v Divadle československé armády Praha
VIDEO Velká hvězda upadla v naprosté zatracení, aby se po dlouhých letech znovu zvedla jako bájný Fénix z popela. Celý její život ovlivňovaly dramatické historické události rodné země, osud ji donutil skousnout největší příkoří i tragické ztráty. S tou poslední už se vyrovnávat odmítla.
Za tak bouřlivý a pestrobarevný příběh by se rozhodně nemuseli stydět ti největší dramatici a mnozí diváci by pak jen stěží byli ochotni uvěřit, že je ve skutečnosti vůbec něco takového možné. Stala se jednou z nejvýznamnějších divadelních hereček i skvělou publicistkou. Své názory vždy prosazovala velmi rázně a pokud možno hodně nahlas, což logicky bylo mnohým proti srsti. Jedinečná umělkyně Vlasta Chramostová, která nás navždy opustila v neděli 6. října, prošla velmi pestrou životní dráhou, od poválečných nadějí a víry v zářné zítřky přes spolupráci s StB, obrovskou osobní tragédii a následné tvrdé zatracení v době normalizace a disent až po profesní znovuzrození. Ani to jí ale osud neulehčil. Dramata, která prožívala na jevišti a před kamerou, byla proti tomu životnímu jen slabým čajíčkem pro nemluvňata.
V zemském divadle Brno v roce 1946 v představení Svět bez nenávisti
(foto – repro/vis.idu.cz)
Tajná představení po bytech
Narodila se 17. listopadu 1926 v Brně jako nejstarší z pěti potomků elektroinženýra Vladimíra Chramosty a vyrůstala ve Skryjích u Rouchovan nedaleko Moravského Krumlova, které navždy zmizely ze zemského povrchu i map v roce 1976 kvůli stavbě jaderné elektrárny Dukovany. Zaniklou obec, v níž kdysi působila Vlastina teta Bláža jako ředitelka tamní školy, dnes připomíná jen památník obětem první světové války a kaple. V letech 1941 až 1945 studovala herectví na Státní konzervatoři v Brně u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové, již v roce 1943 ale začala hrát v Komorních hrách v Brně, její první rolí se stal hlas Boženy Němcové v dramatizaci Babičky. Poté co v roce 1944 nacisté česká divadla uzavřeli, založila s přáteli ilegální divadelní spolek D-club, který hrál v soukromých bytech.
Byl tak trochu ženatý
Hned po osvobození stála u zrodu brněnského Svobodného divadla, na podzim 1945 už ale začala působit v Městském divadle Olomouc. Po jediné sezóně se přesunula na jeviště brněnského Národního, později Státního divadla. Tam také potkala svoji první velkou lásku, o jedenáct let staršího ředitele Karla Nováka. Jenže pak zjistila, že je tak trochu ženatý. „Pro mé mladé představy o lásce i mou výchovu to bylo naprosto neúnosné. Už k nám docházel i do rodiny… Tehdy jsem řekla, že si vezmu prvního zajímavého muže, který mě požádá o ruku,“ prozradila před několika lety Richardu Ermlovi v rozhovoru pro Divadelní noviny. A v roce 1949 dostala první filmovou roli, postavu Lídy Kolářové v dramatu ze života svazáků na stavbě Trati mládeže s názvem téměř symbolickým – Veliká příležitost.
Glafira v televizní dramatizaci divadelní hry ruského dramatika Maxima Gorkého Jegor Bulyčov
(foto – repro/archiv ČT/Vlasta Gronská)
První osudový rok
V roce 1950 se poprvé provdala za Bohumila Pavlince, ředitele Československého rozhlasu Brno. Byl chytrý, vzdělaný, typický mladý, poválečný intelektuál, přesvědčený komunista. A hlavně svobodný. Vzápětí ale přišly první trable. V politickém procesu s Rudolfem Slánským byl totiž obviněn i Pavlincův spolupracovník Otto Šling, který byl odsouzen k trestu smrti a popraven v prosinci 1952 na pražské Pankráci. Pavlinec přišel o místo, poslali ho pracovat do ostravských dolů a manželé rázem neměli ani kde bydlet. Vlastě ale osud nabídl řešení, v té době už totiž měla nové angažmá v souboru pražského Divadla československé armády, později přejmenovaném na Divadlo na Vinohradech. Na jeho prknech pak strávila dvacet let , dostala celou řadu mimořádných příležitostí a patřila ke špičce souboru. Současně si ale připsala i osudové prohry.
Chtěla být slavná
Stala se jednou ze skupiny herců, kteří soukromě požádali prezidenta Antonína Zápotockého o milost pro Jiřinu Štěpničkovou, odsouzenou za špionáž. Odpovědí režimu bylo shromáždění členů Divadla na Vinohradech, v němž měli pro Štěpničkovou žádat trest smrti. Vlasta se ale s kolegou Rudolfem Deylem ml. nedostavila. V roce 1956 rozvodový soud definitivně ukončil její první manželství a o rok později podepsala spolupráci se Státní bezpečností, která se o ni údajně ‘ucházela‘ už od roku 1954. Proč? „Protože jsem chtěla být slavná, chtěla jsem bez překážek uplatnit všechny svoje schopnosti, které se mi přes velký úspěch zdály stále ještě nevyužity, chtěla jsem se někdy dostat do ciziny, cestovat, poznat svět, vydělat si nějaké peníze, ne pořád počítat každou korunu, půjčovat si, někoho živit. Chtěla jsem být taky jednou šťastná,“ přiznala.
Spalovač mrtvol
(s Rudolfem Hrušínským):
Láska na dálku s tragickým koncem
Hlavním důvodem, proč Pavlince opustila, byl o pět let starší brněnský sochař Kondrád Babraj. Seznámili se cestou na mládežnický sjezd ve Varšavě, skvělý umělec a velký bohém patřil do tehdejší prominentní kumštýřské party. V roce 1959 mu porodila syna Konráda, jenže… „Když jsem pak měla syna, jemu velmi vadilo, že na prvním místě je syn, pak divadlo a teprve potom on – to chlapi nemají rádi,“ prozradila. „Veliká láska. Ale na dálku na trati Brno – Praha. Takové nevydrží.“ V roce 1963 pak během jediné vteřiny přišla o to nejdražší, co jí život daroval. Cestou do Brna ji oslnilo slunce a… „Po pravé straně silnice, opřena o zábradlí mostku, stála smrt. Čekala...“ popsala ve své první knize vzpomínek Byl to můj osud své největší životní trauma, které si do konce života nepřestala vyčítat. Čtyřletý Konrád havárii nepřežil, těžce zraněná Vlasta skončila v nemocnici, a poté na psychiatrii. A tím v podstatě skončila i její velká láska. „Nakonec jsem ho vyhnala, protože jsem říkala, že můžu být podváděná manželka, ale ne podváděná milenka.“
Nafoukaná hvězda
V roce 1962, právě když začalo svítat na reformní časy, vstoupila do komunistické strany a o rok později natočila s Vojtěchem Jasným a Janem Werichem legendární satirickou komedii Až přijde kocour. V roce 1965 hrála jednu z hlavních rolí v legendární komedii režiséra Zdeňka Podskalského Bílá paní, kritizující poměry v zemi, která podle prezidenta Antonína Novotného „dosáhla beztřídní společnosti“, získala titul zasloužilá umělkyně a zároveň se ředitelem vinohradského divadla stal dramatik František Pavlíček. Začal uvádět špičkový světový repertoár včetně vlastních adaptací, Vlasta s ním ale měla „jako nafoukaná hvězda v té době napjaté vztahy“. Kromě působení na jevišti pravidelně spolupracovala s Československou televizí a na kontě už měla hezkou řádku filmových rolí. V té době vstoupil do jejího života další osudový muž, kameraman Stanislav Milota.
S Jaroslavem Moučkou v televizním zpracování humoresky Guy de Maupassanta Bečička
(foto – repro/archiv ČT/Přiba Mrázová)
Srpnový dokument
V roce 1968 zazářila mimo jiné v psychologickém hororu podle literární předlohy Ladislava Fukse Spalovač mrtvol, který natočil režisér Juraj Herz a za kamerou stál právě Milota. Ten se ve středu 21. srpna 1968 vloupal do Filmového studia Barrandov, vypůjčil si svou kameru a materiál a s Vlastou natočil dva tisíce metrů profesionálního dokumentárního záznamu z okupované Prahy. Stejnou kamerou pak Stanislav natočil v lednu 1969 dokument z pohřbu Jana Palacha. O rok později dostala Vlasta za moderování reformního pořadu Jizvy, jiskry, jistoty zákaz účinkování v televizi, vystoupila z KSČ a na protest proti vyhození ředitele Pavlíčka opustila Divadlo na Vinohradech. Pomocnou ruku jí pak nabídl zakladatel Divadla za branou, režisér a herec Otomar Krejča, a v roce 1971 si Stanislava Milotu vzala.
Vyřešený případ
Když bylo v roce 1972 Krejčovo divadlo zrušeno, rozloučila se poté s jevištěm v roce 1973 v Západočeském divadle v Chebu opět symbolicky, hlavní rolí v dramatu Bertolta Brechta Matka Kuráž. Původně měla nastoupit do angažmá v Kolíně, už ale měla smůlu. Na písemný dotaz, proč byl její nástup do kolínského divadla zmařen, jí bývalá kolegyně Jiřina Švorcová, tehdy již členka ÚV KSČ, odpověděla: „Vážená soudružko, Váš požadavek je bezpředmětný, protože Váš případ je podle našich informací vyřešen.“ A tak se Vlasta Chramostová stala s kolegou Pavlem Landovským a režisérem Pavlem Juráčkem jednou z trojice dramatických umělců, kterým bylo veřejná činnost úplně zakázána.
(Pokračování v pondělí 14. října)
Vložil: Adina Janovská