Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pak mi zasvištěl Molotovův koktejl nad hlavou... Masivní protesty proti MMF, byl jsem při tom. Reportér vzpomíná

03.10.2019
Pak mi zasvištěl Molotovův koktejl nad hlavou... Masivní protesty proti MMF, byl jsem při tom. Reportér vzpomíná

Foto: ČT / repro

Popisek: Masivní antikapitalistické protesty v Praze

FOTO, VIDEO Čtenář nemusí být až tak velký pamětník, aby si nevzpomněl na jednu z největších polistopadových sérií demonstrací v našem hlavním městě. Řeč bude o zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky (MMF a SB) v Praze a s tím souvisejícími protesty v ulicích města. Tisíce policistů v uniformách i v civilu na straně jedné a více než deset tisíc ultralevicových demonstrantů domácích i ze zahraničí na straně druhé si to rozdali pendreky, vodními děly, slzným plynem, dlažebními kostkami a Molotovovými koktejly. Přesto situace nebyla až tak dramatická, jak referovala renomovaná zahraniční média včetně americké televizní stanice CNN. A vlastně všechny naše sdělovací prostředky. V horkých dnech jsem byl několik dní u toho.

Na jednání měnového fondu se chystali všichni novináři v zemi. Od elitních reportérů České televize, TV Nova a TV Prima, přes redaktory a fotografy hlavních deníků až po krajské dopisovatele. Samosebou nechyběli zpravodajové renomovaných tiskových agentur. Do Prahy dorazily také početné TV štáby z celé Evropy i USA. Asi týden před zahájením 55. zasedání MMF a SB v Praze jsme se v redakci začali připravovat na to, že budeme mít tu čest s profesionálními aktivisty, kteří naposledy a ve velkém zaúřadovali v roce 1999 při antiglobalizačních protestech v americkém Seattlu. Zkoumali jsme archivní záběry. Na nich přinejmenším létaly vzduchem hořící předměty, policie řezala do demonstrantů obušky. Všichni jsme věděli, že to na vlastní kůži zažijeme v Praze. Tedy žádní čeští (a v podstatě mírumilovní) anarchistě s marihuanou v ústech.

Žádné volno, pohotovost jako na vojně

Kdo z mých kolegů měl mít v době plánovaných protestů volno nebo dovolenou, nikam nejel a musel do práce. Produkce dostala pokyn, aby na horké dny nasadila všech osm sloužících štábů (tedy kameramani se zvukaři), další externí štáby se sjížděly do Prahy. Ostatní události musely jít stranou. Každý z nás dostal lokalitu, kterou měl zpravodajsky pokrýt. Já jsem měl být jen pár desítek metrů od Kongresového centra (KC) na Pankráckém náměstí. V tiskových materiálech policie se objevila oficiální informace o tom, že demonstranti se pokusí zabránit delegátům v příjezdu do prostor KC. Mělo dojít (a došlo) k zablokování Nuselského mostu a ostatních příjezdových komunikací. Tam ale policie chtěla nasadit transportéry s radlicemi a desítky policistů v přilbách.

Křest ohněm a souhrnné informace

Šéfredaktor zpravodajství Pavel Zuna oznámil, že Nova bude o průběhu akce informovat každou hodinu. Souběžně s tím řada kolegů musela připravit souhrnné informace o protestech do hlavní zpravodajské relace TV Nova. Na nohou byli i naši publicisté. Redakce zažívala křest ohněm. V archivu jsme všichni nafasovali několik čistých DVD kazet na 90ti minutový záznam, točit jsme měli úplně všechno. Svoz kazet z terénu do redakce na pražském Barrandově, na kterou každý z nás musel do obalu poznamenat přibližnou stopáž nejdramatičtějších okamžiků, měla zajišťovat vozidla smluvní taxislužby. V redakci pak měli čekat kolegyně z domácí redakce a kolegové zahraničáři, aby materiály zpracovali. Šel jsem za šéfem produkce Jirkou Bendlem a řekl mu, ať se vykašle na taxíky, a že musí objednat motorky. „Jirko, v Praze je zácpa každej den, natož při demonstracích," řekl jsem mu.

Pak to přišlo

Když se do Prahy začaly sjíždět houfy aktivistů ze zahraničí, ne každý z nich se dostal až do hlavního města. Policie už na hranicích některé skupinky do země nevpustlila. Jiné alespoň zdržela. Ví se o tom, že jeden vlak z Itálie musel čekat desítky hodin na hranicích. Tajné služby v předstihu zjistily, že všichni cizinci se mají sejít v zastaralém plechovém objektu pod Libeňským mostem, kde naši aktivisté nachystali pro své hosty určité zázemí. Já se tam vydal s kamerou. Asi sto metrů před objektem jsem potkal kolegyni z Primy. Oba jsme se pak pokusili do objektu dostat, udělat pár záběrů a honem to poslat do redakcí, ale nebyli jsme vpuštěni. Asi za hodinu se tato informace objevila jak u nás na Nově, tak v TV Prima. Kolegové z agentury ČTK celou věc zaznamenali a okamžitě vydali zprávu s prioritou 2 (flash): „Televizní štáby nebyli vpuštěny do objektu aktivistů." V kempu na Strahově byla další základna. Tam dorazily stovky sympatizantů italské radikální organizace Ya Basta.

Protesty probíhaly se vší parádou extrémní levice, foto ČT z pořadu Vyprávěj

Blokáda proti systému

Nejprve se dne 23. září v ulicích Prahy uskutečnila vcelku pokojná demonstrace. Prahou prošli komunisti, na Letné se sešli pravicoví radikálové, na náměstí Míru anarchisté. Řečníci hledali alternativu ke stávajícímu ekonomickému systému. Pak ale přišlo úterý 26. září. Skupina maskovaných a radikálních aktivistů zamířila směrem k KC hned několika směry. Podle očekávání chtěli zablokovat příjezdové cesty k KC. V ulicích na Vyšehradě se objevily barikády. Jakmile se objevila policie, došlo na dlažební kostky a Molotovovy koktejly. Policie opětovala vodními děly a slzným plynem. Po chvíli se oba tábory dostaly takřka tělo na tělo. Pár policistů začalo šermovat obušky, pak došlo k mele. Prostě klasika, kterou jsem znal z demonstrací anarchistů.

Demonstranti se po chvíli stáhli. Někdy odpoledne se dav rozpustil v ulicích, jelo se do střižny. Osobně jsem něco takového viděl a zažil poprvé. A vůbec poprvé mi nad hlavou začaly létat šutry, dokonce jedna hořící láhev, která se po dopadu na zem roztříštila a začalo hořet. Jedna okolnost nám hrála do noty. Policisté nás nechali pracovat a demonstrující kamery televizních štábů ignorovali. Bušilo mi srdce. Kameraman natočil oheň a za pár desítek minut už kazeta putovala do redakce. Tento jediný záběr se pak ocitl v celosvětové síti CNN a BBC ve zprávách o zasedání MMF a SB v Praze, jinak jsem s klukama asi nic zajímavějšího nenatočil.

Středa už byla klidnější. Střety byly hlášeny nejprve od hotelu Hilton a následně z náměstí Míru. Několik demonstrantů také procházelo městem, až se nakonec usadilo na Staroměstském náměstí a shromáždění se změnilo v happening. Pouliční happening pokračoval i ve čtvrtek. Zhruba dvě stovky aktivistů se po svém pochodu Prahou zabydlely na začátku Národní třídy nedaleko stanice metra Můstek. Aktivisté tancovali, bubnovali a žonglovali.

Ranní mlha? Spíš boj proti kapitalismu, foto ČT z pořadu Vyprávěj

Konec bez konce

Celkový počet účastníků protestů se odhadoval na dvanáct tisíc osob. Mezi obviněnými cizinci byli Maďaři, Dánové, Španělé, Poláci, ale i jeden Němec, Rakušan či Američanka. Nikdo nepřišel o život a materiální škody nebyly zase tak velké. Třeba v horní části Václavského náměstí aktivisté rozsekali výlohu prodejny rychlého občerstvení McDonald´s. Část zadržených byla obviněna z útoku na veřejného činitele. Demonstranti později podali řadu stížností na policisty, kteří měli údajně na služebnách bít zadržené osoby, podezření se však potvrdilo pouze v jednom případě. Delegáti summitu se rozhodli v reakci na události své jednání oproti původnímu programu ukončit již 27. září. Celkem přijelo 15 tisíc hostů.

Vypískaný Gross

Vůbec poslední antiglobalizační demonstrace, která měla již charakter happeningu, se uskutečnila ve čtvrtek 28. září. Bylo po všem a na setkání dorazil také tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross. Od někoho dostal megafon a snažil se demonstranty oslovit. Marně. Nikdo si ho nevšímal a neposlouchal. Jen jediný muž zamaskovaný šátkem zahvízdal. Gross nasedl do auta a zmizel. Na místě byla i zpravodajka ČTK, která ihned informovala kolegy v redakci agentury, že Gross ‘byl vypískán‘. Agentura opět vydala ‘flashku‘, že ministra vypískali. Byla to hloupost, ale naše vedoucí vydání trvala na tom, že to vypískání musím zmínit. Říkal jsem jí, jak to bylo doopravdy, ale trvala na svém. A tak jsem šel do archivu za Míšou, nechal si vyjet fotbalové utkání Sparta-Slávia, našel jsem faul a pískot. A ten pískot jsme s Jindřiškou ve střižně podtáhli pod proslov Stanislava Grosse, který ´byl vypískán‘. V Kongresovám centru se o dva roky později v roce 2002 konalo zasedání NATO. Praha se stala nejsledovanějším městem na světě. Ale o tom až někdy příště.

 

Obvinění demonstrantů i stížnosti na policisty

Celkem se demonstrací účasnilo na 12 tisíc lidí. Policie jich na 900 zadržela. velkou část cizinců pak okamžitě vyhostila. Obviněno bylo osmnáct cizinců a dva Češi.

Na policisty bylo v souvislosti s jejich údajně nezákonným chováním podáno 26 trestních oznámení a více než 300 stížností. Ministr vnitra Stanislav Gross a šéf jeho inspekce Mikuláš Tomin uvedli, že jen jeden případ byl uzavřen jako trestný čin, a to zneužití pravomoci veřejného činitele. Inspekce zjistila, že 26. září použili policisté nepřiměřené násilí vůči předvedeným na služebně v Lupáčově ulici v Praze 3. Konkrétního viníka však neodhalila.

Také soudy s obviněnými končily často vyhoštěním nebo zproštěním. To často proto, že se nepodařilo prokázat, že se útoku na veřejného činitele dopustili právě oni. Stíhaní nakonec nebyli ani organizátoři protestů z Iniciativy proti ekonomické globalizaci Viktor Piorecký a Alice Dvorská. Vyšetřování neprokázalo, že by podněcovali nebo schvalovali trestný čin.

Samotní delegáti Česko za uspořádané zasedání chválil. Organizaci akce pochválil i tehdejší ministr Pavel Mertlík. „ Až na ceny Eurestu, které účastníci kritizovali oprávněně,“ dodal. Například bageta, která tehdy obvykle stála 25 korun, se totiž v Kongresovém centru prodávala za sto korun.

 

Vložil: Ivan Břešťák