Princezna ze mlejna odmítla i 13. komnatu; proč nemá děti a zda je ´kůl v plotě´, veřejně propírat nebude… Přečetli jsme

Foto: Facebook / DnV

Popisek: Andrea Černá je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech

FOTOGALERIE Andrea Černá se proslavila jako Eliška z Princezny ze mlejna a ačkoliv už dávno není ta šestnáctiletá dívka, pro mnohé stále touto postavou zůstává. V rozhovoru pro MF Dnes ale prozradila, že ačkoliv se upsala divadlu, tak jí to vlastně vůbec nevadí... V článku naleznete srovnávací foto Princezny ze mlejna a současné Andrey, na více fotografií se můžete podívat do galerie.

K vysněné hlavní roli se dostala klasicky, přes výběrové řízení: „Byla jsem v druhém ročníku pražské konzervatoře, když jsme se se Zdeňkem potkali na chodbě a pozval mě na konkurz. Prošla jsem úspěšně dvěma koly a bylo to. Před časem jsme se Zdeňkem oslavili 25 let, co se známe. V hotelu u Grégrů v Písku proběhlo setkání tvůrců Princezny ze mlejna. Bylo příjemné se opět vidět. Zajeli jsme se podívat i na místo natáčení. Tam, kde stával mlýn, jsou dnes devatenáctileté stromy,“ vyprávěla v rozhovoru pro MF Dnes Andrea Černá. To, že ji stále coby Elišku poznávají, bere realisticky: „Samozřejmě mě těší, že je pohádka oblíbená, ale člověk si chtěl udržet vlastní identitu. Po panu Chudíkovi, který hrál primáře Sovu v Nemocnici na kraji města, rovnou chtěli, aby jim poradil se zdravotními neduhy. Nemůžu ani nechci tvrdit, že jsem se maskovala, jen se mi tehdy hodně rozšířil počet slunečních brýlí.“ 

Tehdy a dnes...

Plzeň vyměnila za Prahu

Hlavní vášní a pracovní náplní Andrey Černé je divadlo, před časem opustila plzeňskou scénu, které byla po léta věrná: „Přišel čas na změnu. I když mi v Plzni vyhovovala přítomnost více múz a chodila jsem obdivovat výkony kolegů z opery, baletu i operety, odešlo odtud pár lidí, kteří vnímali divadlo stejně jako já. Tedy jako filozofický prostor, a ne jako místo pro sebeprezentaci. Také mám dojem, že vedení čtyřsouborového divadla vyžaduje specifické schopnosti, a Jan Burian byl dobrým ředitelem. Po jeho odchodu a otevření nové budovy jako by se tamní divadlo muselo znovu naučit chodit,“ připomněla v rozhovoru herečka. Před časem přestoupila do Prahy do Vinohradského divadla, které ji samo oslovilo: „Věděli o mně, že abych byla v divadle užitečná, musím si porozumět se souborem. Vyprosila jsem si tedy zkušební dobu, abych potkala co nejvíce kolegů. Ukázalo se, že vzájemná chemie funguje, a tak - přestože jsem v Praze žít nechtěla - je teď ze mne žižkovskej Pepík,“ uvádí rodačka z Karlových Varů.

Psali jsme

Princezna vypadala jak balkánská teroristka. Zdeněk Troška o nových pohádkách ČT. A o Vánocích

Strávíme několik hodin života spolu

Andrea Černá dnes hlavně hraje v divadle, což vypadá, jako by mu dávala přednost: „Takhle bych to neformulovala, ale na divadle mne fascinuje mnoho skutečností. Třeba to, že se schází mnoho kultivovaných lidí, kteří nechtějí jen pasivně sedět u televize, svátečně se obléknou, vynaloží určitou energii a poté společně strávíme několik hodin života. Každý příběh, který vyprávíme, má svou myšlenku, kterou se snažíme předat. Tomuto sdělení dáváme vše, co víme a umíme. Pokud s kolegy ladíte, vytváříte pozitivní energii, která se násobí počtem párů očí v sále. A smích skutečně léčí,“ připomněla v rozhovoru.

Na snímku z Twitteru

Nežije jako kůl v plotě

I o Andree Černé psal občas bulvár, hodnocení rolí na divadle to ale nebylo: „Poslední dobou se většina novinářů, se kterými jsem mluvila, rozhodla, že děti mít nebudu a že tím trpím. Dostala jsem nabídku i z Třinácté komnaty. K tomu mohu říct jen to, že pokud nikde veřejně nepropírám, kdo je u mě doma, ještě to neznamená, že žiju jako kůl v plotě. Jen mi nepřijde vkusné o tom mluvit veřejně. Každý máme nárok na své soukromí. Faktem každopádně je, že pět dětí už porodit nestihnu,“ povzdychla si v rozhovoru Andrea, která je bezdětná a svobodná, ačkoliv dříve hovořila o tom, že by chtěla mít velkou rodinu. Andrea o svém soukromí zásadně nehovoří, vidí rozdíl mezi otevřeností a drby z bulváru: „Ale otevřenost může přesahovat i do snahy zviditelnit se. Já to tak nemám, i když párkrát jsem si taky pěkně naběhla. Jednou jsem třeba vyrazila na křest desky vokální skupiny Čtyřtet, protože se mi líbí, jak zpívají. Kluci zpívali fantasticky, doslova mě přibili do židle, ale po skončení nastala fotografická orgie. Chápu jistou euforii na podobných akcích, ale neměla by při tom chybět elementární slušnost.“

Vložil: Michaela Špačková