Zpívat prý neuměl a jako idol byl nepřijatelný. Nyní si ho konečně budeme moci zase užít. Tajnosti slavných

AUDIO/VIDEO Dlouhé vlasy, netradiční a jedinečný chraplák, spousta průšvihů… Zkrátka neřízená střela, jako idol mladé generace naprosto nepřijatelná. Není divu, že se vydání svého LP best of Holubí dům neměl šanci dočkat.

I když jeho život skončil předčasně, rozhodně platí, že jej žila jedna z našich největších pěveckých legend naplno. Písničky Jiřího Schelingera jsme zpívali s kytarou na vandrech, mocipánům ale nešly právě pod nos. Výběr jeho největších hitů Holubí dům tudíž na poslední chvíli zakázali. „Pamatuji si přesně, jak jsme tehdy seděli v redakci obalů nahoře v půdních prostorách Supraphonu a dolaďovali poslední detaily obalu. Pak vstoupil kdosi, a sdělil nám, že přišel příkaz shora, že deska nevyjde, protože Jiří Schelinger byl označen jako špatný příklad pro mládež. V roce 1981 ještě vládl velmi tuhý totalitní režim, kdy kultura byla řízena kulturním odborem ÚV KSČ. Album tak mohlo nakonec vyjít  až v roce 1990 a zaznamenalo obrovský komerční úspěch,” zavzpomínal na marný boj se stranickým aparátem i opožděné vydání výběrovky jeho bratr Milan. Jirkovo best of nakonec vyšlo až osm let po jeho tragické smrti, v roce 1990. A nyní se k nám znovu vrací, s plnou parádou a samozřejmě na vinylu.

Sen:

Přes Bohnice k muzice

Narodil se 6. března 1951 v Bousově, v rodině učitele hudby, takže ani není divu, že první skupinu Nothing But Nothing, ve které hrál na kytaru, založil s kamarády už na základní škole. Jeho idolem byl tenkrát Brian Jones z Roling Stones. Ve škole právě nevynikal, a tak nastoupil na střední odborné učiliště, instalatérem se ale nakonec stejně nestal. Ocitl se totiž ve vyšetřovací vazbě, a aby se dostal co nejdřív ven, pokusil se o demonstrační sebevraždu. Jak je zvykem, poslali ho šupem do psychiatrické léčebny v Bohnicích, hlavně ale díky tomu získal modrou knížku, což bylo pro jeho kariéru důležité. V Praze už zůstal a po propuštění z léčebny začal pracovat jako kulisák v Divadle Jiřího Wolkera v Celetné ulici. Vydržel tam však jen pouhý měsíc, měl totiž štěstí, že ho vzal Ivo Trojan do skupiny Smaragd. Jirka se brzy stal hvězdou číslo jedna a právě v době působení v Liberci se seznámil s první manželkou Alenou, se kterou měl dceru Andreu.

Jahody mražený:

Turné se Smokie

Po rozvodu začal zpívat ve skupině The Happy Five, která se zaměřovala především na bluesový repertoár. Po čase přijala angažmá ve Finsku, jenže bez Schelingera. Ten zůstal v a vzduchoprázdnu, a tak rád přijal nabídku Karla Šípa ze skupiny Faraon, s níž kromě barového repertoáru nahrál i několik singlů, především ale svůj legendární Holubí dům. Ani tak obrovský úspěch ho ale neudržel na místě a v roce 1973 přešel k Shut Up Františka Ringo Čecha. Současně kapela posílila i o kytarového mága Stanislava Kubeše a bubeníka Jiřího Mamuta Stárka a brzy ji doplnil baskytarista Jan Kavale. Společně pak vyrazili na památný zájezd do Sovětského svazu, kde vzbudili senzaci společně se slavnou anglickou skupinou Smokie. Počátkem osmdesátých let se Stárek, unavený nekonečným koncertováním, přesunul do Katapultu, ani jeho odchod ale nenarušil práci na novém projektu Zemětřesení, který měl díky své tvrdosti obrovskou šanci stát se přelomovou deskou českého rocku vůbec. K jeho realizaci už ale nedošlo, protože v dubnu 1981 odjel Jiří do Bratislavy.

Jsem prý blázen jen:

Rockový Jekyll a Hyde

Tenkrát v Bratislavě to prý zdaleka nebylo poprvé. Bláznivý nápad skočit z mostu prý Jiří dostal poprvé již počátkem roku 1981 v Praze. Původně se sice zrodil v hlavě bratra jeho druhé manželky Viktora Faktora, nejspíš cestou z nějakého bujarého tahu. Vylezl tenkrát na zábradlí Karlova mostu s tím, že skočí do Vltavy, a Jiří ho následoval. K neštěstí údajně nedošlo jen díky zpěvákově druhé ženě Jitce Poledňákové, která oba stáhla zpátky. Bláznivé nálady, často se rovnající hazardu se životem, byly nejen součástí jeho image, ale také osobnosti. Podle přátel byl jakýmsi ‘Jekyllem a Hydem‘, mužem dvou tváří, který rád týral sám sebe a neustále si musel něco dokazovat.

Zpověď:

Příliš mnoho náhod

Okolnosti, které jeho dramatickému odchodu z tohoto světa předcházely, rozebral před časem pro server neviditelnypes.cz spisovatel Ivo Fencl. Podle něj se v únoru 1981 Jiří seznámil po koncertu v pražském Klicperově divadle se slovenským párem, který zřejmě sehrál v jeho tragické smrti důležitou roli. Představili se jako produkční a pozvali ho na natáčení Televizního klubu mladých do Bratislavy. Jel tam sám, protože k tomu kapelu nepotřeboval, stačil jen playback ke Svobodově hitu Což takhle dát si špenát. Otázkou je, zda by tuto cestu přežil, kdyby s ním do Bratislavy odjela i jeho žena Jitka. Jenže tu údajně sklátila chřipka. Byl pátek, a tak ji zpěvák jen ještě odvezl k samoobsluze na nákup, domluvili se, že spolu v pondělí půjdou na oběd, a vyrazil.

Jsem svítání:

Kde se vzal, tu se vzal…

V Bratislavě se ubytoval v hotelu Děvín, domů se chtěl vrátit v neděli 13. dubna 1981. Jenže se mu u auta vysypala spojka. Tehdy o víkendech žádné servisy nefungovaly, a tak se rozhodl počkat do pondělí, aby mohl nechat auto opravit. A vyrazil na večeři do restaurace U Františkánů se dvěma známými, za nimiž dorazily ještě dvě dívky. Vzápětí se ale vynořil na scénu klíčový pár, který postupně elegantně vyšachoval z Jirkovy společnosti předchozí čtveřici. Jakmile později vyšli z restaurace, kde se vzal, tu se vzal, přidal se k nim Marian Husák, který pracoval ve Slovnaftu, ale hlavně byl známý coby ‘skokan do Dunaje‘.

Lupič Willy:

...najatý vrah?

Později se spekulovalo, že Husák byl najatý vrah, jehož úkolem bylo vyhecovat ztřeštěného zpěváka, posilněného vínem a nějakým tím jointem. Všichni tři ho pak údajně dostali společnými silami až ke Starému mostu přes Dunaj a k rozhodnutí, že by si měl skočit, aby prokázal svou ‘mužnost‘. Mezitím se ke skupině připojil ještě pátý muž, jehož totožnost nebyla nikdy odhalena. Bezpečnost prý po něm ani nikdy nepátrala, přestože se mohlo jednat o klíčového svědka. Každopádně Jiří skočil a podle oficiálních zpráv údajně totéž udělal i Husák. Mobilní telefony tenkrát ještě neexistovaly, a tak se pak trojice snažila zastavovat policejní auta.

Co je to mezi námi:

Špatná zpráva si dávala načas

Teprve zhruba po třech hodinách si policie vyžádala spolupráci pohraničníků, kteří během pár minut našli Husáka ve vodě u bóje. Zvláštní je, že nikdy nebyl oficiálně vyslechnut. Slovenská produkční pak nejspíš volala Františku Ringo Čechovi, protože zprávu o tragédii věděl jako první a již v pondělí ráno volal do redakce měsíčníku Melodie. To zpěvákova manželka Jitka se o ní dozvěděla až odpoledne, poté co jí v televizní produkci řekli, že má kontaktovat policii. Ta teprve informovala zpěvákova bratra Milana, který ji řekl otci, a společně pak vyrazili za maminkou. Všichni ale nepřestávali věřit v zázrak.

Trambus:

Soucit, nebo záměr?

Teprve 7. května vyplavila řeka na Žitný ostrov u Šamorína tělo, v místech, o němž se traduje, že se v něm vynoří všechno. U osady Bodíky, kde se od Dunaje odděluje slepé rameno, ho objevili rybáři. Na to, že mělo strávit ve vodě měsíc, prý bylo v překvapivě dobrém stavu, přesto rodina nebyla nikdy k přímé identifikaci vyzvána. „Jitce ukázali jen jedinou fotografii s profilem Schelingerovy hlavy, spočívající bočně na zemi. Skrz igelit viděla i zip lewisek, lem ponožky se vzorkem, špinavý kus trika, část slipů se značkou a… Snad dostala i pramínek vlasů, odstřižený zezadu z krku, kde je měl trochu tmavší a vlnitější,“ uvádí Fencl. Úděsné snímky však před ní kriminalisté raději zakryli svými těly, a tak je otázkou, jestli vůbec něco viděla.

Už není pro mě k mání:

Kdyby tam byl Čech…

Otázkou, která nebyla nikdy zodpovězena, zůstává, proč po švagrově tragickém skoku začal Jitčin bratr Viktor Faktor spekulovat o emigraci. A proč se Jiří vůbec nechal de facto neznámými lidmi tak snadno vyhecovat k činu, který ho nejspíš opravdu připravil o život. Šlo jen o souhru náhod, nebo se jednalo o promyšlenou akci s cílem populárního rockera zlikvidovat? S odstupem času se jeví jako pravděpodobnější první varianta. Jiří byl sice neřízená střela, nicméně jeho problémy nebyly podle Františka Ringo Čecha tak závažné, aby musely skončit sebevraždou. „První, na co jsem vzpomněl, když mi o tom skoku řekli v hotelu Děvín, kde Jirka tři dni před námi bydlel, bylo, že kdyby tam byl Franta Čech, tak by k tomu nikdy nedošlo,“prohlásil později někdejší člen Schelingerovy kapely Olda Říha a dodal: „Nebyl tam a v Bratislavě se projevilo, jak byl Jirka na Frantovi závislý. Ringo by mu dal místo skoku pár facek a Jirka mohl žít. Neštěstí se stalo proto, že byl najednou svým pánem, a nedokázal se s tím vyrovnat.“

Alchymista:

Návrat po 30 letech

Pokud patříte k Jirkovým fanouškům a nostalgicky vzpomínáte na jeho hity, určitě si jeho Holubí dům v novém ‘kabátku‘ nenechte ujít. Supraphon ho nyní vydává v reedici s remasterovaným zvukem, maximálně využitou stopáží vinylové desky a se zčásti zrekonstruovaným obalem, jehož vnější i vnitřní podoba stojí na dnes již ikonických fotografiích Otto Dlaboly. Čtrnáct písní, namíchaných nikoli chronologicky, ale zato zkušeně a posluchačsky vděčně. „Výběr to nebyl vůbec snadný, protože Jiří po sobě zanechal rozsáhlé dílo, čítající cca 180 písní a skládající se stylově z několik různých období. Ač jsme se s Františkem Ringo Čechem shodli, že by měla být zastoupena každá z etap Jiřího tvorby, stejně se na několik písní s ohledem na stopáž nedostalo,” vzpomíná na sestavování alba Milan.

Tréma:

Romantický rocker

Na albu si vychutnáme Jirkovy nezaměnitelné výkony, v drtivé většině v doprovodu skupiny Františka Ringo Čecha, jak v lehce komediálních, bubblegumových skladbách, tak i na svou dobu v značně hlučných rockových vypalovačkách či baladách. „Hlavní roli v Jiřího úspěchu i 38 let po jeho smrti hraje bezpochyby jeho rozpoznatelný hlas a celkový pěvecký projev. Což je samozřejmě korunováno jeho tragickým odchodem i faktem, že ve své tvorbě prokázal, že byl multižánrovým zpěvákem,” zamýšlí se nad stále živým odkazem svého bratra Milan Schelinger a dodává: „S Jiřího písničkami jezdím od roku 1994, kdy jsem na základě úspěchu projektu Zemětřesení v roce 1993 založil vlastní skupinu. A tak mohu za ta léta potvrdit, že jeho skladby nestárnou a nacházejí své posluchače nejen v jeho generaci Mezi návštěvníky našich koncertů je spousta mladých lidí, kteří jeho písničky objevili doma u své rodiny nebo je zaujaly v éteru.”

Jiří Schelinger – Holubí dům:

 

Vložil: Adina Janovská

Tajnosti slavných, Jiří Schelinger, HP,