Extrémní tempo málem zaplatil životem. Jestli si někdo myslí, že život je sranda… Tajnosti slavných
22.09.2019
Foto: repro/supraphon.cz
Popisek: Petr Kotvald
VIDEO I se šesti křížky na krku vypadá jako přestárlý teenager, který nejspíš nikdy nedostane rozum. Realita je této image na míle vzdálená. Jedno je ale podle něj životně důležité. I když je vám nejhůř, musíte sami sobě dovolit bavit se, smát, a hlavně mít radost. Pak budete mít vyhráno!
Jen nedávno mi po strašné spoustě let přítel prozradil jen tak mimochodem pro mě zajímavý postřeh. „Já si toho všiml už tenkrát. Pamatuju si, jak ses pořád smála!“ řekl mi. Ve velkém vydavatelském domě, který byl až po střechu nacpaný povětšinou ženskými, byl tehdy jedním z mála mužů, navíc stál kdekteré nejen za pohled. Přesto jsem ho přehlédla jako krajinu z rychlíku. Žila jsem totiž v neustálém poklusu, s hlavou nacpanou starostmi, protože jsem mimo jiné zodpovídala za to, že budeme úspěšní, a tudíž moje ovečky z redakce nepřijdou o práci. A že jsem se pořád smála? Možná. Vlastně jsme zase u Karla Hynka Máchy a jeho slavného verše – na tváři smích, hluboký v srdci žal… Naštval mě ředitel? Dítě spáchalo ve škole nějaký průšvih? Pohádala jsem se s partnerem? Vždy jsem se držela pravidla, že mé starosti lidi kolem nezajímají, řešila jsem je za zavřenými dveřmi, tu a tam za ně platila i nespavostí. Jestli si někdo myslí, že život je sranda…
Petr Kotvald – Šedesát
(oficiální video):
Zábava je dřina
Rozdávat radost, smích a pohodu bývá občas tím nejtěžším, i to se ale dá naučit. Stačí stanovit si jedno základní pravidlo – i na tom nejčernějším dni lze nalézt něco hezkého. Třeba že právě přestalo pršet nebo že jste doběhli ranní autobus. Stejnou životní filozofii vyznává i stálice naší populární hudby, která letos v létě oslavila neuvěřitelné jubileum – šedesátiny. Jestli si někdo myslí, že život je sranda… Tak to teda je! Tak zní motto nového alba, které si k nim nadělil věčný kluk Petr Kotvald, jenž zatraceně dobře ví, co říká. Ani jemu leckdy nebylo právě do smíchu, smutky a nedej bože slzičky ale od něj publikum neočekávalo. Chtělo se bavit. Pochopil to hned během prvních krůčků v showbyznysu. A k albu, nazvanému Petr Kotvald – Šedesát, dodává: „Jasně, žijeme i vážné a těžké momenty, ale dokud sami sobě dovolíme bavit se, smát se a hlavně mít radost, máme vyhráno! Ať je náš život alespoň zábavný, veselý a září všemi barvami, když už nám nedovolí se zastavit.“ Stále vypadá jako kluk, na pódiu z něj energie přímo srší a určitě prý má dostatek sil na další projekty. Zastavit se prostě neumí, a ani nechce.
Jinak to nejde:
Záletný lampasák
Narodil se 8. července 1959 v Žatci a zpíval prakticky odmalička. Chodil na hodiny zpěvu, v ‘lidušce‘ se učil hrát na klavír a léta byl členem dětského pěveckého sboru. V dětství to ale neměl lehké především vinou otce, který byl voják z povolání a mnohem více času trávil v práci a se svými přítelkyněmi než s rodinou. Petra ani jeho bratra téměř nevychovával, starala se o ně matka. Během studia na průmyslovce zpíval se skupinou Scarabeus, poprvé opravdu zabodoval v roce 1977 v soutěži Mladá píseň Jihlava a o dva roky později na Děčínské kotvě. Zároveň ale nepřestal studovat na elektrotechnické fakultě ČVUT a v roce 1984 dosáhl titulu inženýra. Když na podzim roku 1980 hledala tehdy nejúspěšnější zpěvačka Hana Zagorová oživení svého ansámblu i repertoáru, kapelník Karel Vágner pro ni objevil právě Petra Kotvalda se Stanislavem Hložkem. Pro oba mladé zpěváky to znamenalo raketový vzestup a z doprovodného dua populární zpěvačky se brzy stala nadmíru úspěšná dvojice.
Holky z naší školky:
Na ‘Holkách‘ staví dodnes
Jakmile vykročil se Stanislavem Hložkem coby slavná ‘chlapecká‘ dvojice osmdesátých let na pódium, davy fanynek šílely. Kluci je prostě bavili a dělat zábavu se stalo Petrovým celoživotním osudem, přestože spolupráce populární dvojice vydržela pouhých pět let. „Začátek byl okouzlující, příběh poučný i velmi rychlý a konec logický,“ prohlásil před časem v rozhovoru pro server idnes.cz. Milionový prodej nosičů hovoří za vše, 66 měsíců ve Vágnerově týmu přivedlo Petra na pódia sálů řady zemí – Kuba, Rakousko, Španělsko, Malta… Každoročně před Vánoci nemohl chybět velkolepý koncert v pražské Lucerně. Za všechny jejich společné hity je třeba připomenout kromě dodnes komerčně nepřekonaného hitu z roku 1983 Holky z naší školky i stále populární píseň Můj čas ze seriálu Sanitka, kterou nazpívali s Hanou Zagorovou. Za rozpadem slavného dua, které kromě vlastních hitů zpívalo i doprovodné vokály Haně Zagorové a Petru Rezkovi, stál právě Kotvald, který se rozhodl vykročit na sólovou dráhu. „Byl jsem o generaci mladší než ostatní v kapele a toužil jsem dělat moderní muziku. A také být jenom ‘za Kotvalda‘, ne jeden ze dvou,“ vysvětlil.
Můj čas:
Na sebe zapomněl
Na dobu, kdy s ‘Holkami‘ válcovali hudební hitparády, se už dívá s patřičnou dávkou nostalgie. „Holky z naší školky byly důležité, ale nikoli nejlepší. Na tehdejší dobu to ale byla fakt pecka. Díky této písničce mě navíc každý zná a také se ke mně podle ní staví – od úplného opovržení až po obdiv.“ Po rozchodu s parťákem Stanislavem Hložkem vsadil na taneční hudbu a do práce se vrhl na maximální výkon, což se mu později pořádně vymstilo. „Byla to nejeuforičtější doba v mém životě i v mé kariéře. Vzal jsem to velmi zhurta a zapomněl na sebe. Nasadil jsem ale příliš obrovské tempo a moje tělo to nevydrželo. V roce 1989 přišly vážné zdravotní problémy a dával jsem se dohromady déle než rok,“ objasnil důvody tehdejšího ‘výpadku‘. Když se konečně dostal znovu do formy, rozhodl se, že už nebude tlačit na pilu a zvolní tempo. Začal být opatrnější, práci už nebral tak moc vážně. A také se začal víc věnovat rodině.
Kdekdo je dál:
…a zase ten táta
Na vrcholu popularity se mu díky obrovskému množství práce a pevnému vztahu s manželkou Hanou podařilo odpoutat od problémů v původní rodině, vzápětí ho ale zasáhly další dva karamboly – rodiče se rozvedli a otce vzápětí zavřeli. Když ho po třech a půl letech pustili z vězení, zemřel na leukémii, což Petr velmi těžce nesl. Po rozchodu se Stanislavem Hložkem pracoval téměř bez oddychu a snažil se být nejlepší jak v práci, tak i doma. Jenže období po roce 1989 zavedeným zpěvákům nepřálo. Koncertů ubylo a Petr zažíval osobní i profesní krach. A pak mu při koncertu na Slovensku praskl vřed na dvanáctníku. Jako zázrakem přežil, ale po této těžké břišní příhodě se ocitl dva roky úplně mimo showbyznys. Přesto se dokázal vrátit zpátky. V roce 1990 mu vyšlo druhé album Gejzír, k jehož úspěchu významně přispěli noví autoři Vilém Čok a Martin Kumžak. Jeho hity zněly na všech diskotékách, bodoval v anketě Duhová deska. Další rok přinesl další album Hyde Park a s ním mimo jiné i efektní hit mimořádné tvůrčí dvojice Soukup – Osvaldová Uniformy. Sestavil novou kapelu, v roce 1993 následovalo album Dívej se… a s autorskou dvojicí Pavel Cmíral a Jindřich Parma vydal několik silných hitů.
Uniformy:
(Pokračování v pondělí 23. září)
Vložil: Adina Janovská