V plánu ministerstva není napsáno – udělejte z dětí homosexuály. Komentář Štěpána Chába
komentář
23.09.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Trochu křepčení na pochodu hrdosti
Jana Jochová, předsedkyně Aliance pro rodinu, publikovala na serveru iRozhlas text, v kterém varuje před zaváděním progrese do jeslí pro děti od dvou let. V textu napadá Plán péče a výchovy v mikrojeslích, který vyplodilo Ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Jany Maláčové. Podle Jochové nás čeká apokalypsa ve vzdělávání, přetrhávání genderových i rodinných vazeb, přetrhávání uvědomování si vlastní identity dětí, zavádění homosexualismu do vzdělávání na úrovni jeslí. No, prostě pogrom. Text paní Jochová napsala velmi sugestivně. Člověk se až vyděsí, co to na nás vrchnost zase chystá.
No, chystá nechystá. Jana Jochová svůj výkřik postavila na třech pilířích. Jesle mají nabourávat stereotypy kolem pohlaví, kolem sexuální orientace a kolem klučičích a holčičích her. Plán ministerstva doporučuje (nenakazuje), aby se dětem nabourávaly ve společnosti uznávané genderové stereotypy tím, že se o ženě může mluvit třeba jako o hornici, o muži zase jako o pečovateli. To znamená, že se v hlavách dětem udělá patřičný maglajs v tom, že máma není od toho, aby stála jen u plotny, ale místo toho třeba vedla firmu, nebo že táta prostě v domově důchodců utírá pozadí inkontinentním seniorům, protože prostě ano, může to dělat i chlap. Což skutečně může. A je fajn, že dětem se bude ukazovat i taková cesta. Skutečně je Jana Jochová zastánkyní toho, aby ji společnost brala jako tu, která je jen ozdobou muže? Vrátíme se o dvě stovky let? Jak napsal Eric Emmanuel Schmitt: „V Palestině se ženským slovům nepřikládá valný význam a jejich případná prohlášení jsou brána asi jako duševní obdoba menstruace.“ Vrátíme se také do takového světa?
Původní text Jany Jochové je ZDE.
Mladší se starším
Další výtkou Jany Jochové se stalo doporučení toho, aby se děti nerozdělovaly na skupiny podle věku nebo pohlaví. Ale aby se do hry zapojil celý kolektiv. Co je na tom za problém? Když si starší děti hrají s mladšími, vychovává to v nich empatii a ohleduplnost. Když si mladší hrají se staršími, získávají sebedůvěru. A když si hrají kluci s holkami? Opravdu je lepší, jak plyne z textu paní Jochové, když děti separujeme podle co nejvíce znaků? Podle věku? Podle pohlaví? Podle barvy pleti? Podle sociálního statutu rodičů? Vždyť je to kravina. Plán ministerstva rozhodně striktně nezakazuje autíčka a panenky, ale nabádá k tomu, aby děti byly ve hře partnery. Výborné. Dává to samotným dětem spoustu nových možností. Ale zároveň jim to žádné neuzavírá. A to je podstatné.
Homosexulita
A homosexualita? Jediné doporučení padlo na knihu Jura a lama, která je o klukovi se dvěma mámami. Jedna kniha vedle několika desítek dalších doporučených. Homosexualita je součástí společnosti. Máme ji ignorovat? Bojovat proti ní? Proč? Je součástí a děti se ve svém životě se dvěma mámami mohou setkat. Proč si na ně mají ukazovat jako na přízrak? Nelíbí se mi homosexualismus, který se snaží o to, aby si mohli homosexuálové brát děti do pěstounské péče, protože nejsou schopní dát dětem to, co normální rodina. Přinejmenším trapné a směšné mi připadají pochody hrdosti. Ale to je tak všechno. Že si žena z předchozího svazku s mužem s sebou dovede do homosexuálního vztahu i děti je holt fakt, proti kterému nemůžeme říct ani popel. Proč to dětem neukázat jako součást společnosti? Ublíží jim to? Vůbec. Vychovávat v dětech toleranci není nic proti ničemu. V jeslích nebudou pančelky nabádat děti k tomu, aby se začaly osahávat, nebudou jim popisovat sexuální styk lidí stejného pohlaví. Prostě jen formou pohádky mohou upozornit na fakt, že se dítě může ve svém životě potkat s někým, kdo je homosexuál. Otázka stojí, jestli je potřeba cpát dětem do hlavy problémy dospěláckých komplexů, s kterými se, po dospění, stejně úspěšně, vyrovnají samy. Pravdou je, že mně nikdo žádné homosexuální pohádky nepředčítal a nemám nutkání pálit homosexuály na hranici. Zavedení homosexuálních pohádek je tak trochu podbízivý konstrukt, který nemá tolik sloužit dětem, jako spíše hydře politické a společenské korektnosti.
Kritika na špatném místě
Feminismus, který vede k tomu, aby žena sebevědomě a bez omezení podle pohlaví mohla usilovat o svou kariéru, je naprosto v pořádku. Takový feminismus je potřebný a měli bychom se za něj rvát svorně všichni. Proč má být žena méněcenná? Čím? Vždyť je to blbost. Samozřejmě zachází feminismus často do extrému, ale rozhodně ne u Plánu péče a výchovy v mikrojeslích Ministerstva práce a sociálních věcí. Má-li žena co dokázat, měla by mít tu možnost. Stejně jako muž. Zkrátka jako člověk. A vede k tomu i to, že si děti budou hrát spolu, že je nebudeme oddělovat, ale nenásilně a hrou je spojíme do skupiny. I to je přínos. A že se jim budou číst i pohádky z Izraelu, z Číny nebo romské, homosexuální? Tím se dětem v hlavě neudělá zmatek. Zmatek jim tam vznikne až v pozdějším věku, kdy začnou iracionálně nenávidět třeba homosexuály, protože se s tím v životě nesetkali. V plánu od ministerstva není napsáno – udělejte z dětí homosexuály. Je tam napsáno – naučte děti toleranci. Kurník, co je na tom špatně? Text paní Jochové mi přišel zbytečně konfrontační, apriori odsuzující, příliš... nábožensky dogmatický.
Vložil: Štěpán Cháb