Prostě taková normální česká ženská, ta nikdy neomrzí. A navíc byla ještě čarodějnice! Tajnosti slavných
18.09.2019
Foto: repro/youtube.com
Popisek: Helena Růžičková ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku
VIDEO Diváci ji milovali, protože byla ‘normální‘. Rázná, hubatá a upřímná ženská, navíc extrémních proporcí a s mimořádným temperamentem, takže se s ní leckterá divačka snadno ztotožnila. Měla ale ještě další nadání, které si šetřila jen pro své nejbližší a přátele. Zajímalo ji, co se skrývá kdesi mezi nebem a zemí, a uměla prý nahlédnout do budoucnosti. A nejen to.
Při pohledu na ni spousta divaček rázem zahodila výčitky svědomí, přestaly přemýšlet o tom, že už jim zase začíná být ta zánovní sukně malá, sáhly před televizí po pytlíku nějaké kalorické bomby a nalily si s chutí pivko či něco tvrdšího. A funguje to dodnes. Jakmile se znovu objeví na obrazovce, sledovanost rázem vyletí do závratných výšek. Helena Růžičková dál žije v srdcích mnoha televizních a filmových diváků, i když od její smrti uplyne po Novém roce již šestnáct let. Mimořádně populární je především díky filmové trilogii Slunce, seno…, jejíž režisér Zdeněk Troška o ní kdysi prohlásil: „Helena se stala členem každé české rodiny a symbolem češství, a to v dobrém slova smyslu.“ Přitom byla Češka pouze napůl a po srbochorvatské mamince Dragice navíc zdědila nadpřirozené schopnosti.
Snacha Heduš – Úplná labuť
(v populární komedii Ecce Homo Homolka 1969):
Tajemné proroctví
Narodila se v Praze 13. června 1936 ve 13 hodin a 35 minut jako Helena Málková a tohle datum měla moc ráda. Když sečtete čísla dohromady, dají dvojku stejně jako datum jejího úmrtí, 4. ledna 2004. „Nic není náhoda, náhoda neexistuje. Všechno, co se děje, má nějaký důvod,“ říkávala jedinečná a nepřehlédnutelná žena, kterou kromě herectví zajímaly i věci mezi nebem a zemí. Za své mnohdy až nadpřirozené schopnosti prý vděčila srbochorvatské matce Dragice. Otec, bývalý legionář, měl zase obrovský talent pro cizí jazyky, domluvil se prý dvaadvaceti jazyky a nějaký čas působil i v Africe. Tam se seznámil s místním šamanem, který mu nabídl, že mu podle data narození prozradí, co z jeho potomka vyroste. A proroctví znělo – umělkyně. A tak začal Helenku na budoucnost cílevědomě připravovat. Do baletu začala chodit už ve třech letech, tatínek ji přihlásil na plavání a hodiny klavíru. Nejvíc ji ale okouzlil cirkus. V sedmi letech žebrala v cirkusáckém kostýmu peníze do klobouku na podporu klaunů, za což dostala od maminky výprask. Dvakrát dokonce k cirkusu utekla, jednou ji rodiče našli až v Poděbradech.
Teta Lída
(v rodinném filmu Metráček, 1971):
První role i cigareta
Rodiče ji brali odmalička jako rovnoprávného člena rodiny, a tak jí dokonce nezakazovali ani cigarety, takže často vzpomínala, jak si svou první cigaretu zapálila už ve čtyřech letech. „Bydleli na Karlově náměstí, v domě, který se asi šestkrát měl bourat, za války dostal přímý zásah a přitom stojí dodnes, naproti Faustovu domu a má jediný balkón,“ prozradila před časem jednu ze zajímavostí z Helenina dětství její kamarádka, novinářka a spisovatelka Marie Formáčková. Kromě té cigarety ve čtyřech letech získala ještě další velkou životní zkušenost, poprvé hostovala jako žačka soukromé baletní školy Heleny Štěpánkové v baletu Národního divadla. a o rok později poprvé stanula před kamerou, jako jedno z dětí početné a chudé Kudrnovic rodiny v doposud nejlepším zpracování Babičky Boženy Němcové, které natočil režisér František Čáp. Snila o studiu medicíny, na což ale musela po roce 1948 kvůli otcově legionářské minulosti velmi rychle zapomenout. A tak odmaturovala na Vyšší zdravotnické škole na pražském Alšově nábřeží, stala se zubní laborantkou a tuto profesi také krátce i vykonávala.
Mňau
(se Stellou Zázvorkovou a Laďkou Kozderkovou, Silvestr hravý a dravý 1978):
K filmu s Jirkou
Svého cíle zakotvit v divadle se odmítala vzdát, přestože u přijímacích zkoušek na DAMU dvakrát neuspěla, a tak začala působit jako choreografka v divadle v Mladé Boleslavi, poté byla jevištní techničkou v Příbrami. V roce 1955 se provdala za divadelního herce a pomocného režiséra Jiřího Růžičku staršího, za svědka jí tehdy šla velká kamarádka Jiřina Bohdalová. V roce 1967 hostovala v Činoherním klubu, v letech 1971 až 1973 byla členkou Divadla Na zábradlí. Hostovala na Malé scéně, vystupovala v různých estrádách a později pořádala se synem Jiřím vlastní zájezdová představení. Nejdůležitější pro její kariéru ale bylo, že ji manžel Jiří přivedl v polovině padesátých let k filmu. Začínala různými štěky, rychle ale na sebe upozornila, protože byla nevšední komický typ. Využívala svůj temperament, postavu, spontánnost a výřečnost, a navzdory pozdější vysoké nadváze zůstala díky baletním začátkům velmi čilá, pohyblivá a mrštná. Často spolupracovala s rozhlasem i dabingem a v její filmografii najdeme více než dvě stě třicet filmových, televizních i seriálových projektů.
Ne, maestro
(s Václavem Neckářem v zábavném pořadu Ring volný, 1979):
Spolehlivá vědma
Události dokázala Helena předpovídat již od dětství velmi spolehlivě, například v necelých devíti letech předpověděla bombardování Prahy. Byla ale také velmi dobrou vykladačkou karet, věštila z kávové sedliny a čajových lístků a dokázala číst z rukou. V roce 1968 její schopnosti naplno využil režisér Vojtěch Jasný, když plánoval obsazení slavného filmu Všichni dobří rodáci. Dal na Heleniny názory, k nimž došla na základě numerologie, astrologie i své předtuchy. Dokázala uklidnit i Zdeňka Trošku, když už to v roce 1989 vypadalo, že kvůli nepřízni počasí druhý díl své slavné trilogie snad ani nedotočí. Řekla mu přesné datum poslední klapky a nakonec vše dopadlo přesně podle jejích slov. Františka Ringo Čecha zase varovala před emigrací, řekla mu, že by v cizině neuspěl.
Na tragickej život já jsem pes
(ze seriálu Vlak dětství a naděje 1985):
Helenina varování
Některé kolegy se dokonce pokusila před katastrofou zastavit. Například zpěvačku Naďu Urbánkovou varovala před cestou z natáčení. Neposlechla ji ale a skončila s autem v příkopu. Jiřímu Hrzánovi věštila z ruky i podle čísel, že už mu moc času na tomto světě nezbývá. Zakrátko se zabil, když šplhal po hromosvodu za jednou ze svých vyhlédnutých krásek. Martě Vančurové zase předpověděla zákeřnou nemoc a na její slova nakonec došlo, i když herečka onemocněla rakovinou až o třicet let později. Paní Helena ale neobdarovávala své okolí pouze špatnými zprávami. Například Haně Zagorové předpověděla, že se provdá za cizince, který bude také zpívat. A za pár dnů potkala o deset let mladšího slovenského operního pěvce Štefana Margitu, který je již téměř čtvrt století jejím manželem. Yvettě Blanarovičové zase prozradila, že bude mít syna, ještě v době, kdy byla nezadaná.
Obezita je realita
(se synem Jiřím v pořadu Přijďte k nám na večeři 1986):
Vždycky měla pravdu
Po roce 1989 se legendární herečka začala věnovat i charitě a psala knihy, především kuchařky. Dveře jejího bytu se ale netrhly, protože k ní proudily davy s žádostí o věštbu z karet a numerologické výklady. A mnozí přiznávají, že se téměř všechny její předpovědi vyplnily. Předpověděla i útok na newyorská ‘dvojčata‘ či povodně, které postihly naši republiku v roce 2002. Spousta kolegů si zvykla za ní chodit, když stáli před nějakým důležitým životním rozhodnutím. A tak věštila lásky, svatby, děti, úspěchy i neúspěchy, varovala před nehodami či nemocemi. Zabývala se i výklady snů a jejich pojetí, jak je chápala ona sama, shrnula v knize Věštírna Heleny Růžičkové. Svůj ‘záběr‘ v ní rozšířila o řadu ezoterických disciplín, ke kterým měla blízko. Například oddíl astrologie se nezabývá pouze západoevropskou interpretací znamení, ale zahrnuje i čínský, indický, keltský nebo egyptský horoskop. Své si v této knize najdou i ti, kdo se chtějí seznámit se základy židovské kabaly, frenologií, numerologií nebo věštěním z hexagramů. Paní Helena v ní prostě zpracovala návod, jak proniknout alespoň do základů některých ezoterických disciplín. Mimořádné a tajemné dědictví po své balkánské mamince si zkrátka nechtěla nechat jenom pro sebe.
Ať žije smích
(televizní střihový pořad o Heleně Růžičkové, 2008):
Statečná bojovnice
Do diváckého povědomí se zapsala již v šedesátých letech coby svéráznou snachu Heduš ve filmové sérii o rodině Homolkových, opravdu ji ale národ začal bezmezně milovat jako Škopkovou ve filmové trilogii režiséra Zdeňka Trošky Slunce, seno… A obrovské sympatie pak získala svým nebojácným a optimistickým bojem s rakovinou, který popsala v několika knížkách, a v roce 2005 jí vynesl osmdesáté druhé místo v anketě Největší Čech. To už se ale nedozvěděla. Svou urputnost totiž začala postupně ztrácet, poté co v roce 1999 ztratila jediného syna a o čtyři roky ji navždy opustil i manžel. Zemřela 4. ledna 2004 v plzeňské nemocnici na selhání ledvin.
Vložil: Adina Janovská