Osudový nápad se zrodil na Lužnici a svět mu ležel u nohou. Stačila ale jen chvilka nepozornosti… Tajnosti slavných
09.09.2019
Foto: Supraphon / Alan Pajer
Popisek: Milan Dufek. Trojalbum Zlatá kolekce Rangers, které sestavil blízký spolupracovník kapely Mirek Černý pro Supraphon ke třicetinám Rangers v roce 2015, pokrývá období let 1968 až 1999 a nabízí tak to nejlepší z té nejklasičtější éry a obsazení kapely. V mnoha ohledech tak tuto kolekci můžeme označit jako výběr typu ´hit za hitem´...
AUDIO/VIDEO Když zpíval, holky upadaly do romantického snění. Stal se duší jedné z nejslavnějších českých skupin, s níž projel více než čtyři desítky zemí. Žil naplno, pak ho ale zlákala vidina velkého dobrodružství. Netušil, že ho zaplatí životem.
Možná jeho písničky zpíváte s kytarou a ani netušíte, kdo je jejich autorem. Jsou totiž tak chytlavé, že řada z nich už dávno zlidověla. Nejvýraznější na nich ale byl od počátku čistý hlas a procítěný přednes jedinečného Milana Dufka. Zpěváka, textaře, skladatele, kytaristy a flétnisty, jehož životní dráha původně směřovala kamsi do fabriky, v lepším případě do projekční kanceláře některého z průmyslových gigantů. Pak ale s kamarádem vyrazil o prázdninách na vodu a zrodil se nápad, který stál u počátků jedné z nejslavnějších českých country a folkových skupin. A když Milan v roce 2005 zahynul v daleké Kolumbii, už to pak bez něj nikdy nebylo ono.
Neplač malá:
Nápad připlul po Lužnici
Narodil se 6. května 1944 v Praze a na Strojní fakultě ČVUT potkal kamaráda Antonína Hájka. V roce 1964, když česká moderní muzika zhluboka nabírala dech, vyrazili v létě na Lužnici. Jestli jste někdy jeli Lužnici, víte, jak to tam chodívalo. Každý večer se přistálo u některé z přívětivých hospůdek, které nabízely nějaký ten žvanec, slušné pivo, venku někde za rohem plechová koryta se studenou vodou, v nichž se ti čistotnější mohli ošplíchnout. Spalo se, kam kdo dopadl, ti vzornější si možná postavili i stan. Hlavně jste ale všude našli kamarády a velké ohniště, u kterého se samozřejmě hrálo na to, co kdo s sebou vláčel a nestihl ještě utopit, a zpívalo. Vše, co koho napadlo, od lidovek přes trampskou klasiku a sprostonárodní hity až po první vlaštovky americké country. A právě tam Milana s Tondou napadlo, že by mohli také založit kapelu.
Vysočina:
Za pivo a párek
Tihle dva, kteří se stali duší a hnacím motorem skupiny, tak trochu na první pohled připomínali slavnou dánskou komickou dvojici dvacátých a třicátých let. Vysoký štíhlý Milan a vedle něj Tonda s brýlemi, drobný a malý, zato s obrovskou basou, zkrátka Pat a Patachon. Hned po návratu do Prahy se k nim přidal další budoucí inženýr, houslista Jirka Veisser. Nápad se rychle ujal a kamarádi jim přivedli z nedalekého gymnázia Mirka Řihoška a Jana Vančuru, kteří hráli v tamním školním big beatu s Janem Hammerem mladším, synem vibrafonisty MUDr. Jana Hammera a zpěvačky Vlasty Průchové. Zrodili se Rangers, kteří v roce 1965 odehráli svůj první veřejný koncert. Ve Vinohradské sokolovně, za pivo a párek. Kapela, která mohla nabídnout v té době naprosto bezkonkurenční vokály a převzatý repertoár s vynikajícími texty Tondy Hájka, zahájila skutečnou kariéru v roce 1966 v klubu SAKS (Studentský akademický klub strojařů) na Karlově náměstí.
Jarní láska:
Střídání stráží
V počátcích s Rangers vystupoval jako konferenciér Ing. Miroslav Černý. O nějaký ten pátek starší, také absolvent ČVUT, pro změnu stavař, který zpočátku pracoval jako statik v projektové kanceláři s Pavlem Bobkem, Petrem Nárožným a Antonínem Linhartem. Hlavně ale další skvělý textař, zpěvák a recitátor, jehož prvním hitem se stal Balíček karet a který pak od roku 1969 pracoval jako producent v Supraphonu. Stejně jako v jiných kapelách se v Rangers v prvních letech vystřídala řada známých osobností, jako poslední z budoucích stálic se přidal v roce 1966 další strojař, zpěvák a kytarista Radek Tomášek. „Byl jsem ve třetím ročníku na technice a do kroužku se mnou chodil Tonda Hájek. Jednou jsme si povídali o muzice a on mě pozval na zkoušku jejich kapely. Tak to začalo a já se na podzim roku 1966 stal Rangerem..." zavzpomínal kdysi. A byl to on, kdo do kapely přivedl její první opravdovou ozdobu, krásnou černovlásku Jarku Hadrabovou.
Orchidej:
Zázrak k Porty
První velkolepý úspěch Rangers vyneslo vystoupení na našem nejstarším hudebním open festivalu Porta. V roce 1967 se uskutečnil první ročník v Ústí nad Labem. Jeho duchovním otcem byl Jiří Šosvald alias Westernový dědek, zorganizovala ho skupina nadšenců z Domu kultury pracujících v Ústí nad Labem. Už tenkrát se jako ceny rozdávaly keramické ‘nesmysly’ akademického sochaře Miroslava Rabocha. A v kategorii country & western zvítězili na celé čáře Rangers, kterým dýchali za krk Greenhorns. Vzápětí odehráli svůj první koncert na Slovensku a už to jelo. V roce 1968 obhájili vítězství na Portě, v té době neměli u nás konkurenci. A také nahráli u Pantonu první desku. Mirek Černý definitivně vytáhl od rýsovacího prkna jako druhého moderátora Petra Nárožného a kromě koncertů po celé republice začali Rangers pravidelně vystupovat každý měsíc v sále pražských Dopravních podniků.
Pole s bavlnou:
Rangers nebylo ‘in‘
V roce 1969 získali na Festivalu C+W cenu pro nejúspěšnější skupinu roku a současně odstartovalo období prvních změn. Odešla Jarka, která jim utekla ke Spirituál kvintetu, aby se o šest let později přesunula za oceán. V Pantonu vyšla jejich první dlouhohrající deska, která obdržela Zlatý štít, o rok později oslavili první milion prodaných desek v Československu. S pravidelnými pražskými koncerty se přestěhovali do Divadla E. F. Buriana, kde také natočili první živé album. Kritika nešetřila superlativy, v roce 1971 se ale v jednom článku objevila věta: „…proč se těch šest sympatických chlapců jmenuje jako američtí zabijáci ve Vietnamu?“ A v době přitvrzující normalizace odstartovala nátlak na Pragokoncert, aby se skupina přejmenovala. Bojovat s ideologickou mašinérií a riskovat skvěle rozjetou kariéru nemělo smysl, bylo jasné, že je takový boj předem prohraný. A tak se na scéně objevili Plavci.
500 mil:
Studovaní inženýři
Parta, jejímž původním cílem bylo bavit spolužáky, nadzvukovou rychlostí vylétla na hvězdné nebe, vystoupení přibývalo, přesto všichni kromě Tondy Hájka poctivě dostudovali. Sláva je nesemlela, i když příjmy měli více než nadstandardní. Auta kupovali v Tuzexu, Milan s Tondou si pořídili chalupy. Projeli více než čtyřicet zemí, od Argentiny přes Brazílii a Kubu až po Austrálii. V roce 1973 se rozhodl vykročit na samostatnou dráhu Radek Tomášek. Rozhodně nejhezčí a fanynkami nejobletovanější. Hlavně ale hlasově na stejně ‘frekvenci‘ jako Milan, takže zůstával v pozadí a nejspíš se mu už nechtělo hrát donekonečna druhé housle. Honza Vančura byl dlouhodobě nemocen a Petr Nárožný odešel do divadla Semafor, protože herectví bylo odjakživa jeho největším snem. V roli konferenciéra ho nahradil Luděk Nekuda.Hodný a pracovitý kluk, který neustále psal různé scénáře a díky němuž Plavci téměř neslezli z televizní obrazovky.
Blues pátého koutu pokoje:
Osudové rány
Osmdesátá léta Plavci propluli na poklidných vlnách. Jezdili po světě, nechyběli na téměř žádném country festivalu, v roce 1987 se vyrovnali i s odchodem Honzy Vančury. Koncem roku 1989 ale přišla rána osudová – v pouhých pětačtyřiceti letech zemřel na následky rakoviny umělecký vedoucí Tonda Hájek. Nahradil ho baskytarista Jan Podjukl, kapela se vrátila k názvu Rangers a pokračovala ve vyjetých kolejích. Od roku 2003 začala znovu nabírat dech, stále častěji se k ní vracel Honza Vančura, a pak přišla rána nejkrutější. V listopadu 2005 Rangers neodolali možnosti vyrazit na polopracovní cestu do kolumbijské Bogoty. A Milanovi se tam stala osudnou vášeň pro potápění. Byl tak okouzlen podvodní scenérií, že nevědomky vybočil za bóje a přehlédl řítící se motorový člun. Milan Dufek, duše celé kapely, tragicky zahynul 17. listopadu 2005 u ostrova San Andrés. A jeho smrtí definitivně skončila nejlepší éra skupiny Rangers.
I Keep My Pace:
Vložil: Adina Janovská